Změní rytmus kariéry?
Za sebou má už přímé
zkušenosti se zámořským hokejem a také s litvínovskou školou. Do jeho prvního
hokejového oddílu, právě litvínovského, přivedli Zdeňka Skořepu sportovně
naladění rodiče v necelých šesti letech. O jedenáct roků později poprvé oblékl
žlutočerný dres „chemiků“ v nejvyšší domácí soutěži, ale dlouho v něm nevydržel.
„V osmnácti jsem doslova
utekl s Pavlem Rosou do Kanady. V roce 1994 jsem byl draftován Ďábly z New
Jersey jako 103. v pořadí, byla tu možnost zúčastnit se předsezónního kempu a
poté si zahrát juniorskou ligu. I když jsem na kemp neodcestoval, rozhodl jsem
se zkusit štěstí za oceánem stůj co stůj, a s pomocí svého agenta jsem tento
plán zrealizoval,“ popisuje Skořepa trochu
divoký odchod, který nejen v Litvínově vyvolal vlnu nevole a způsobil, že se u
nás s mladými hráči začaly sepisovat upravené nové smlouvy. „Po dvanácti měsících v zámoří jsem s New
Jersey podepsal kontrakt, ale celé dva roky jsem strávil jen u farmářského
týmu. A když bylo skoro jisté, že mne stejný úděl čeká i v následující sezóně,
zatelefonoval jsem v polovině listopadu do Litvínova, zda bych se mohl vrátit
domů.“ Pobytu na severoamerickém
kontinentu však 184 centimetrů vysoký a 92 kilogramů vážící útočník nelituje. „Naučil jsem se totiž jejich styl hry a
angličtinu.“ Obnovenou premiéru v české
extralize si pak s Chemopetrolem odbyl v pražském Edenu proti Slavii, se kterou
měl mít zanedlouho hodně společného…
Do konce ligového
ročníku stačil nastoupit ke 25 zápasům, nastřílet tři branky, a po dalších 24
utkáních zamířil do Edenu podruhé a natrvalo. „Slavia sháněla útočníky, a já se jejímu zájmu
nebránil. V Litvínově bych za staršími a zkušenějšími hráči příležitost k tomu,
abych se pořádně prosadil, asi nedostal.“ Jeho předpoklad byl
správný. A tak pokud globální konto „chemiků“ rozšířil po návratu ze zámoří ve
49 duelech o 8 branek, ve Slavii se radoval ve 26 střetnutích ze 14 gólů! Díky
tomu se stal nejlepším kanonýrem a zároveň nejproduktivnějším hráčem klubu,
který ale do play off nepostoupil. „To byla velká škoda, protože osobně jsem se cítil ve
velké pohodě,“ zdůrazňuje hokejista, mezi jehož záliby patří tenis,
fotbal a hudba. V úvodu loňské sezóny si ale opět balil hokejovou výstroj
a tentokrát se stěhoval ještě dál na severovýchod. Společně s obráncem Janem
Slavíkem se stal náhradou třineckých Ocelářů za odcházejícího Viktora Ujčíka. „Když změníte
dres, musíte si zvykat na nové tváře po svém boku. Takový už je úděl hokejisty,
pokud se mu nedaří a stane se obětí trejdu. Dobře ale vím, že důvody slabší
formy musí člověk hledat především u sebe. Nikdo není dokonalý, pořád je co
zlepšovat,“ přiznává útočník, který si dvakrát vychutnal poctu
reprezentovat svou vlast. „Pozvánka ke dvěma přátelským zápasům se Slovenskem ale
přišla ihned poté, co jsem se vrátil ze zájezdu s B-týmem po Kanadě, cítil jsem
se velmi unavený a můj výkon nebyl nic moc. Doufám však, že ještě přijde
příležitost předvést se v lepším světle.“
Toto přání nemusí být zcela nereálné. V této sezóně byl jednou
z nejnebezpečnějších zbraní Ocelářů. Hokejista, který se chce výhledově
zabývat problematikou marketinku, nastřílel 21 branek, na dalších 11 přihrál, a
přestože odehrál všech 52 utkání, odseděl na trestné lavici jen 18 minut.
Útočnými výpady občas pohrozil i v play off. Důležitý byl zejména jeho
únik a gól v oslabení, kterým zlomil pátý vzájemný zápas se Spartou
v pražské Paegas aréně na stranu Třince - hosté pak zvítězili nečekaně
vysoko a hladce 7:3! „Útočný
třinecký styl mi sedí,“ pochvaluje si Skořepa, před
nímž teď ale stojí velký úkol. Prokázat stálost formy. Už v play off si
totiž pokazil renomé tím, že měl ze všech třineckých hráčů nejhorší plus/minus
statistiku (-10). A také celá jeho kariéra byla zatím typická tím, že po dobré
sezóně přišla další nevydařená…
HB/id
(3.4.02)