Drží pusu a krok!
Než začala tato sezóna, měli
v pražském Edenu jedno velké přání. Navázat na loňský úspěch, opět se probojovat
do play off a minimálně zopakovat historické umístění, tj. čtvrté místo. Generální
manažer a trenér v jedné osobě Vladimír Růžička si přál zahrát si se
Spartou. A někteří hráči toužili po souboji s městským rivalem ve finále.
Většina snů se vyplnila. Ale jen jeden hokejista, který začal sezónu ve
slávistickém dresu, si může přát ještě mnohem víc. Jen jeden si opravdu zahraje
ve finále, právě proti Spartě a možná se bude radovat i z mistrovského
titulu! Kdo? Leoš Čermák. Hokejista, kterého ve volném čase baví počítače,
internet a knížky. Životní úspěch ve své základní „profesi“, v hokeji, má
teď ale na dosah ruky. Nikoliv ve Slavii, ale ve Vítkovicích. V mužstvu,
do něhož byl poslán až do konce play off na hostování, výměnou za Josefa
Štrauba. Vítkovice i Čermák mohou být spokojeni. Klub, který předloni bojoval o
záchranu v extralize v baráži s Jihlavou, bude
v následujících dnech usilovat potřetí během deseti let o titul. A velký
podíl na tom má i rodák z Třebíče, který je pro každého nepříjemným, zdravě „drzým“
protihráčem, schopným udeřit v nečekaný moment. Jak při hře pět na pět,
tak v přesilovce a dokonce i ve vlastním oslabení...
Univerzální útočník vydržel v Třebíči od přípravky do
juniorů, s výjimkou půlročního hostování ve Slavii. „Bohužel, do mateřského klubu jsem se vrátil dříve, než v Edenu vybojovali
první z řady juniorských titulů, a tak nemám doma u rodičů ve sbírce zatím
žádnou z cenných medailí,“ rekapituluje Čermák dosavadní hokejovou kariéru a zároveň
odkrývá aktuální motivaci. I pozvánky na akce mládežnických reprezentací se mu
totiž vyhýbaly. „To však není nic divného.
Třebíč hrála pouze nižší ligu a dostat se do hledáčku reprezentačních trenérů
bylo prakticky nemožné!“
Jednomu trenérovi ale přesto
utkvěl v paměti – Jaromíru Šindelovi. Když se tento bývalý brankář
přesunul ze střídačky čtyřikrát zlatých slávistických juniorů na jaře roku 2000
na post hlavního kouče v prvním mužstvu, vzpomněl si i na Leoše Čermáka, a
tomu se splnil první velký hokejový cíl. „Probojovat se
do některého z týmů české extraligy,“ dodává Čermák, 182 centimetrů vysoký forvard s občas
horkou krví, kterého však ve specifických souvislostech pronásledovala nebývalá
smůla. „Než jsem podepsal smlouvu ve Slavii, ozvalo se Znojmo. Já
dal přednost Praze, protože jsem věřil, že v mladém a nově budovaném týmu
dostanu víc šancí se prosadit, a kdybych věřil na náhodu, musel bych se
domnívat, že mne za toto rozhodnutí někdo ze Znojma trestal,“ usmívá se Čermák. „První zápas doma na Slavii jsem pro horečky nedohrál. Do druhého na
Moravě jsem nenastoupil pro zranění. A v tom třetím mne trefil spoluhráč
Martínek pukem do hlavy. Přilba nepomohla, tekla mi krev a ránu muselo spravit
devět stehů,“ vzpomíná na úvodní tři utkání v dresu pražské Slavie proti
znojemským Orlům. Nakonec se utkali Pražané se Znojmem v loňské sezóně jedenáctkrát
– po čtyřech extraligových duelech následovalo sedm zápasů v play off. A
také Leoš Čermák svým zarputilým stylem hry, při němž se nemazlí se žádným ze
soupeřů, hodně pomohl Pražanům k historickému postupu do semifinále.
Přesto se domnívá, že impulzivní reakce drží pod kontrolou. „Věřím na úsloví, že člověk má držet pusu a krok. I když je pravda, že
občas ze sebe potřebujete dostat nahromaděnou bolest a zlost!“
A teď? Minimálně tři,
maximálně pět utkání. Takový je rozpočet finálové série mezi Spartou a
Vítkovicemi. Až bude naplněn, budeme znát nejen nového hokejového mistra, ale i
osobní bilanci Leoše Čermáka, se kterou by se měl vrátit zpátky do Slavie.
Podle slov slávistického šéfa Vladimíra Růžičky s ním totiž v Edenu
jednoznačně počítají na letní přípravu před další sezónou…
HB/id (5.4.02)