Extraligové zajímavosti 

 

 


Důvěra hřeje u srdce

logo Liberec    Není to žádná superhvězda. Nikdo o něm nepíše oslavné referáty. Myšlenky na reprezentační dres jsou mu vzdálené. Ale přesto má hokejista, na něhož perfektně sedí označení „dělník ledu“, osmadvacetiletý Václav Novák, na kontě už přes dvě stovky extraligových utkání, dva mistrovské tituly a aktuálně návrat do „mateřského“ klubu, do Liberce.

Ještě ve Spartě a při derby    V obnovených službách „Bílých tygrů“ ohrožuje branku soupeře v modrobílém dresu s číslem 13. Však také „třináctku“ považuje za své šťastné číslo, a ve Spartě ji neoblékl jen proto, že už ji tam má po dlouhá léta předplacenou Richard Žemlička. Vyřešil to tím nejjednodušším způsobem - „jedničku“ s „trojkou“ zkrátka prohodil. Ale za každé situace nemusí být „třináctka“ na jeho straně, někdy se prokáže i v předurčeném smolném duchu. Když 13. dubna roku 2000 přerušila Sparta na Lapači rozhodným způsobem sérii pěti vsetínských titulů, a sama se pasovala za mistra extraligy, nevychutnával si rodák z Liberce oslavné pocity jak se sluší a patří, v hokejové výzbroji. Místo toho sledoval dramatickou bitvu v civilu a z hlediště, kam ho odsunulo naštípnuté žebro z prvního finálového duelu v Paegas aréně. „Moc mě to tehdy mrzelo a na tribuně jsem si připadal ještě nervóznější než na ledě. Zároveň jsem ale mohl ocenit, jak skvěle chytal Petr Bříza, a jak bezchybně fungovala obrana, protože dva zápasy po sobě jsme Vsetínu nepovolili ani gól! Ale já snad už předtím stačil dokázat, že do mužstva patřím, a že jsem si titul také zasloužil,“ vzpomíná 92 kilogramů vážící forvard, který podle potřeb trenérů pravidelně zaskakoval na libovolném útočném postu. „Nejčastěji však na levém křídle. Díky tomu jsem neměl mnoho příležitostí, abych se pokusil skórovat. Na prvním místě byla povinnost myslet na obranu,“ rekapituluje Novák své již bývalé angažmá v hlavním městě, které se uzavřelo po zisku druhého mistrovského titulu. Tentokrát s již plnohodnotnou aktivní účastí ve finálové sérii proti Vítkovicím.

    I když se ve stejnou chvíli posunul na úkor Kladna do extraligy „jeho“ Liberec, o tom, že by se pod Ještěd vrátil, zpočátku vůbec neuvažoval. „Chtěl bych zůstat v Praze. Vždyť za čtyři roky jsem tady získal dva mistrovské tituly, dvakrát skončil na druhém místě v extralize a na stříbrném stupínku v Evropské hokejové lize,“ tvrdil na závěrečném posezónním rautu. O pár týdnů později už bylo všechno jinak. „A nelituji. V Liberci jsem podepsal dokonce výhodnější smlouvu, než ve Spartě. A co je nejdůležitější – trenér má v mé schopnosti důvěru, jsem hodně na ledě, a toho si moc vážím,“ naráží Novák na občas problematickou minulost v pražském klubu. O co se jednalo? Právě o důvěru…

Dvojnásobný mistr extraligy V.N.    Když se mužstvu nedařilo, a když bylo jediným řešením zeštíhlení sestavy v nedobře rozehraném utkání, byl to skoro pokaždé Novák, kdo se musel posadit na střídačku mezi náhradníky. Stalo se mu to mnohokrát – ať už pod trenérem Výborným, tak pod Říhou či Sýkorou. Skutečnost, že si nedokázal vybojovat pevné místo v sestavě a po boku stále stejných spoluhráčů, považoval vždy Novák za svůj největší hokejový handicap. „Když jsem před lety odešel z Liberce na vojnu do Dukly Tábor, navázal jsem kontakty v Jindřichově Hradci, a těšil se, jak si za něj zahraji. Bohužel, k dohodě došlo až po přestupním termínu a já půl roku musel stát. Vrátil jsem se do Liberce, pomohl mu vybojovat postup do první ligy, a zase jsem ´utekl´ do Jindřichova Hradce! Jenže i podruhé jsem doplatil na velkou touhu po změně klubových barev, a velmi rychle zjistil, že na splátky mého přestupu nejsou na jihu Čech peníze. A tak mi nezbylo nic jiného, než trénovat. Ráno se starými chlapy, večer s dorostenci. Teprve na konci hokejové sezóny si mne Liberec stáhl zpět do sestavy, když bojoval o záchranu, ale rok a půl nečinnosti, kdy jsem nehrál žádný soutěžní zápas, mi v dalších letech chyběl.“

    Teď už je situace jiná. Václav Novák není ve Spartě, ale zpátky v Liberci. A za sebou má i první bitvu proti nedávným spoluhráčům. Liberec prohrál v Praze těsně 4:3 a jeho úvodní gól vstřelil právě Novák! Prakticky po celých 60 minut ho byl plný led. „Ale to je právě o té důvěře. Když víte, že Vám trenér skutečně důvěřuje, tak se hraje o hodně lépe,“ pochvaluje si jedna z opor libereckých Bílých tygrů.

HB/ds (10.10.02)

 

Zpět na začátek stránky

 

Návrat na stranu archivu HB