Duda, hokej není nuda!
Ještě v úvodu minulé
sezóny lezl na nervy protihráčům i divákům na třinácti zimních stadionech po
celé republice, včetně těch v západočeské metropoli, Plzni. Po 18 utkáních
v dresu pražské Sparty, kdy stačil posbírat úctyhodných 66 trestných
minut, však dalších 24 extraligových zápasů „odkroutil“ právě ve službách
Keramiky a sbírku trestů natáhl až na 115 minut. Na lavici hanby tak strávil o
420 vteřin déle než znojemský obránce Pavel Kumstát a v první sezóně po
návratu z angažmá v nižších zámořských soutěžích se stal „zlým mužem“
české extraligy! Stačilo však málo, aby v letošním roce přidal
v útoku s Dušanem Andrašovským a Josefem Strakou i důležité góly a
nahrávky, a z nenáviděného protivníka se stal miláček plzeňských ochozů.
Za jednu z pohledných branek (zatím jich letos nasázel do sítěk soupeře
14, u dalších 16 ale také asistoval! ) získal i Zlatou helmu a rovněž
v předehrávaném utkání 46. kola se Vsetínem byl na ledě vidět. Už
v první minutě pochroumal ostrým střetem u mantinelu kotník vsetínského
obránce Hriňi, pak přihrál na dva góly Andrašovskému a ten poslední, který
rozhodl o vítězství Plzně v poměru 3:2 vstřelil sám! On už to ostatně
hlásal ještě před úvodním buly jeden z transparentů v ochozech:
„RADEK DUDA – HOKEJ NENÍ NUDA!“
„Určitě nejsem
přehnaně agresivní typ, ale tvrdou hru mám rád a když je příležitost, postavím
soupeři do cesty své tělo. Rány umím přijímat i rozdávat, a především v Kanadě
jsem dokázal, že se nikoho nebojím. Za zlého muže se však v žádném případě
nepovažuji, řada situací je zejména tady v Čechách příliš zveličena a důkazem
je snad i to, že ze mne kouč v zámořské WHL neudělal jak si asi přál, tvrdý a
bezohledný strážný vagón spoluhráčů,“ brání se útočník, pocházející z Chodova od Karlových Varů.
První krůčky po ledové ploše udělal v osmi letech v Sokolově, v reprezentačních
výběrech se začal objevovat od „šestnáctky“ a dobrými výkony si řekl i o
angažmá v pražské Spartě. Za tu ale stačil odehrát jen jednu sezónu 1997/98 a
50 utkání, v nichž vstřelil tři branky. „Bylo to poučné
a krásné, usednout v šatně vedle osobností, o nichž jsem do té doby jen četl v
novinách, a mít příležitost pozorovat je a něco se přiučit.“ Pak byl Duda v letním draftu
vybrán mužstvem Calgary Flames jako 192. v celkovém pořadí a s vidinou toho,
jak se propracuje do NHL, zamířil na dva roky do zámoří. Do prvního týmu „Plamenů“
se však z důvodů, na něž nechce vzpomínat, z juniorských týmů Reginy a
Lethbridge nedostal, a to přesto, že ve druhé sezóně obsadil třetí místo v
kanadském bodování celé WHL (106 bodů, 42 gólů, 64 přihrávek). „Nikomu nepřeji prožít si takové zklamání! Ale já nejsem typ, co to v
podobné situaci zabalí, naopak, řídím se heslem, co vás nezabije, to tě posílí,
a proto se chci do Ameriky zase brzo vrátit.“
Ještě předtím se bude 185
centimetrů vysoký útočník prát o čest a slávu plzeňské Keramiky. Důvody, proč
ho v ostatních klubech nemají rádi, jsou opravdu očividné. Nejen přímočará
a tvrdá hra přímo na ledě (letos zatím nastřádal 142 trestných minut a ztrácí
minutu na aktuálního lídra Rachůnka ze Zlína), ale i další doplňující „maličkosti“
– peprné průpovídky. Ty se nesou asi v tomto duchu - „Jen počkej, já Tě příště sejmu!“ nebo „Když na to nemáš a bojíš se, běž hrát druhou ligu!“. A občas
bývají doprovázené proudem iontového nápoje, kterým hráče soupeře během
přerušení zkropí, pokud právě odpočívá na střídačce. Jenže tak už to ve světě
profesionálního hokeje chodí. A Radek Duda, plovoucí ve vypjatých okamžicích
jako ryba ve vodě, potvrzuje svůj talent i tím, že umí góly dávat i na ně
přihrávat. Se spikleneckým úšklebkem dodává – „Snažím se hrát
tvrdě, ale čistě!“
HB/ds
(3.2.02)
P.S.: Jaký je Váš názor na hru
Radka Dudy? Sdělte nám svůj názor prostřednictvím nové ankety. Radek Duda hraje
jak se sluší a patří. Je bezohledný hrubián. Mohl by ještě přitvrdit!
Co Vy na
to?