Josef
Golonka „65“
I když je hokej emocionální sport, v němž není
nouze o dramatické osobní souboje, nejsou všichni hráči ze stejného těsta. Někdo
se rozčiluje při každém střídání, jiný dokáže udržet nervy na uzdě. Mezi
mimořádně emotivní a impulzivní hráče, kteří ale svoji horkou povahu dokázali
skloubit i s mimořádným herním talentem, určitě patřil rodák z Bratislavy,
střední útočník, jehož sláva v 60. letech minulého století nezůstala
uvězněna jen v útrobách bratislavského zimního stadionu, ale rozletěla se
z kabiny místního Slovanu až do vzdálené ciziny. Zmíněný hokejista, který
si v naší nejvyšší ligové soutěži „odkroutil“ 14 sezón, včetně dvou „povinných“
za jihlavskou Duklu, se jmenoval Josef Golonka. S ohledem na mezery ve
statistickém sledování, jenž není českému hokeji vlastní jako tomu zámořskému,
neznáme přesný počet zápasů, v nichž se v lize objevil. Mělo jich být
zhruba 330. Známý je ale součet vstřelených branek – 298. V sezóně 1960/61
se podělil o korunu krále ligových střelců s Pantůčkem z RH Brno, a
protože čich na góly náležitě potvrdil rovněž v národním mužstvu (82
přesných střel!), není divu, že se stal jedním z členů Klubu hokejových
kanonýrů. Josef Golonka se zúčastnil 8 světových šampionátů a tří olympijských
turnajů, nejčastěji po boku Jiříka a Ševčíka. Po ukončení aktivní kariéry dalších
deset let prožíval atmosféru hokejových zápasů na střídačce jako trenér – nejen
ve Slovanu, ale také v Brně, u reprezentačního „béčka“ a „dvacítky“, a
návdavkem v Německu. V roce 1978 dovedl k mistrovskému titulu západoněmecký
klub SC Riessersee. Ale ani poté, co přestal trénovat na nejrychlejší
kolektivní sport nezanevřel a je pravidelným a nadšeným účastníkem všech možných
exhibičních utkání - v jejich rámci se totiž s velkou radostí setkává
s plejádou bývalých spoluhráčů a kamarádů. Počátkem ledna letošního roku
pak Josef Golonka oslavil 65. narozeniny. Gratulujeme!
HB/div (26.1.03)
Osmdesátiny
Miroslava Kluce
V Chomutově už jen nostalgicky vzpomínají na chvíle,
kdy jejich hokejový klub pobýval ve vybrané společnosti, mezi tuzemskou elitou.
Důkazem je sbírka fotografií na stěně VIP salónku. Mezi momentkami slavných
hráčů tohoto severočeského oddílu nechybí ani ty, zobrazující výraznou
osobnost, dožívající se dnešního dne rovných osmdesáti let. Rodáka
z Nesuchyně u Rakovníka, bývalého středního útočníka a později trenéra
Miroslava Kluce. Tři sezóny v Nové Huti Chomutov mu stačily k tomu,
aby se prosadil nejen do ligy, ale i do reprezentace – zúčastnil se MS 1953 a
zimních olympijských her o tři roky později. V domácí soutěži působil
v barvách Chomutova (1948-59) a sousedního Litvínova (1959-63). Během dvanácti
sezón odehrál přes dvě stovky utkání a nastřílel úctyhodných 220 gólů! Hned
čtyřikrát se stal nejlepším střelcem celé soutěže. Svoji hokejovou činnost, už
na poli trenérském, ukončil až ve zdánlivě „nehokejové“ Jugoslávii.
V první polovině 70. let tam trénoval jak Olympii Lublaň, tak
reprezentační mužstvo.
HB/id (1.12.02)
Jan
„Gusta“ Havel šedesátiletý
Pochází z Kolína, kde se 10. listopadu 1942 narodil a
na nedalekém rybníku Pašinka vyrůstal v křídelního útočníka. Přes Kolín,
Litoměřice a jihlavskou Duklu zamířil do kádru pražské Sparty, v níž
strávil dvanáct sezón (1963 až 1975). Čtyři roky pak ještě vypomáhal
v nižší lize nedaleké Slavii. V domácí nejvyšší soutěži odehrál 450
zápasů a nastřílel 282 branek! V roce 1968 byl nejlepším ligovým
kanonýrem, a také platným členem reprezentačního mužstva. Zúčastnil se čtyř
světových šampionátů a dvou olympijských turnajů v letech 1968 a 1972.
V 63 utkáních za národní mužstvo se mohl pochlubit úctyhodnou bilancí –
dal 34 reprezentačních gólů a s celkovým přídělem 316 branek získal
členství v Klubu hokejových střelců. Po ukončení aktivní kariéry zkoušel štěstí
na trenérském postu u týmů z nižších výkonnostních kategorií, ve Slavii,
Kralupech, ve Slaném a v rodném Kolíně. Velmi dobrý bruslař s citem
pro zakončení, známý pod přezdívkou „Gusta“ (podle jmenovce, slavného motocyklového
závodníka), se dal po sametové revoluci na podnikání a pořídil si v Praze
útulnou hospůdku. Aktivně se podílí na akcích pro hokejové veterány, a většinu
bývalých spoluhráčů, ať už ze Sparty nebo z reprezentace, a také další
kamarády, pozval v neděli 10. listopadu do T-mobile arény
k exhibičnímu utkání, aby s nimi oslavil kulaté narozeniny a zároveň
se definitivně rozloučil s hokejovými fanoušky. Už jen pouhou ozdobou zmíněné
hospůdky mají být od nynějška i slavné brusle, které používal od roku 1968,
s mírnými opravami, až do současnosti!
HB/div (13.11.02)
Karel
Gut „75“
Narodil se 16. září roku 1927,
tehdy ještě za okrajem Prahy, v Uhříněvsi. V místním žákovském
družstvu LTC také začal se svojí celoživotní vášní – s ledním hokejem, jak
jinak než na přírodním kluzišti. Přes divizní mužstvo Uhříněvsi, kde strávil
dvanáct sezón (!), se vypracoval pro svůj nesporný talent až do slavného ATK
Praha. V jeho barvách nastoupil poprvé v roce 1949 ve věku
dvaadvaceti let. O dva roky později zkoušel štěstí v Tatře Smíchov, aby
pak definitivně zakotvil v oddíle Spartak Praha Sokolovo (dnešní Sparta).
V nejvyšší domácí soutěži odehrál 14 sezón (zhruba 300 utkání) a jako
uznávaný ofenzivní obránce nastřílel 86 gólů! V roce 1954 se podílel na
zisku sparťanského ligového titulu. V oddíle i v reprezentaci se
výborně doplňoval s Františkem Tikalem. Za národní mužstvo sehrál 114
zápasů, zúčastnil se devíti světových šampionátů a na MS 1955 byl vyhlášen nejlepším
obráncem. Třikrát se podíval na olympijské hry a mužstvo ČSR tam přivedl jako
kapitán. Po skončení aktivní kariéry přestoupil na pozici uznávaného a
úspěšného trenéra (Sparta, německý EV Landshut – s ním dva tituly NSR). S
národním týmem dosáhl zcela výjimečných úspěchů – pod jeho vedením se hokejisté
ČSSR stali dvakrát mistry světa (1976, 1977), probojovali se do finále prvního
Canada Cupu (kde porazili v prvním vzájemném utkání pyšné profesionální
hvězdy „javorových listů“ v montrealské hale Forum 1:0) a jen o vlásek
přišli o zlaté medaile na zimních olympijských hrách v rakouském
Innsbrucku. Dvakrát zastával Karel Gut funkci ústředního trenéra hokejového
svazu, dnes je jeho předsedou. A za prioritní cíl současnosti považuje
dotáhnout do konce všechny nezbytné kroky k tomu, aby se na jaře roku 2004
uskutečnilo v Praze po 12 letech mistrovství světa…
HB/jch (26.9.02)
Milan
Nový padesátníkem
Říkali mu „kladenský balík“. To proto, že nešetřil žádnou obranu a
soupeřům sázel jeden gól za druhým. Jak v domácí lize, tak
v reprezentaci. Čtyřikrát se stal králem ligových kanonýrů, pětkrát
nejproduktivnějším hráčem naší nejvyšší hokejové soutěže. Svůj asi nejslavnější
gól však vstřelil kanadskému brankáři Roggie Vachonovi na Kanadském poháru
v roce 1976, v prvním vzájemném utkání, kdy jsme profesionály
v dresech „javorových listů“ památně porazili 1:0 v jejich svatyni, v
Montrealu. V národním dresu dal gólů nakonec 120, v lize neuvěřitelných
474! Také v jiných směrech se může pochlubit paletou rekordů. Proč? „Nikdy mi nechyběla motivace. Vždy jsem
toužil po vítězství, chtěl jsem dávat další a další branky, a moc jsem mezi
nimi nerozlišoval. Měl jsem štěstí na spoluhráče, na to, že jsem nikdy nebyl
vážně zraněn. A také jsem dlouhé hodiny individuálně trénoval střelbu,“ zavzpomínal Milan Nový pro hokejový magazín České televize BULY
na svoji největší zbraň, přesnou a pohotovou střelu zápěstím.
S reprezentací se rozloučil v roce 1982. Pak na chvíli nahlédl do
zámořské NHL, kde ve Washingtonu doplnil své klasické číslo 6 ještě o jednu
šestku, a předstihl tak s číslem 66 Maria Lemieuxe. S ohledem na své
podnikatelské aktivity na hokej ale poté, co se s ním již opět
v dresu Kladna definitivně rozloučil koncem 80. let, trochu zanevřel. Jeho
jméno nedávno připomněl syn Milan junior, pokoušející se prokousat do sestavy
Kladna. Až teď se rozhodl slavný kanonýr oživit svoje hráčské schopnosti a zkušenosti
v kategorii veteránů. Na jaře by chtěl uspořádat přátelský zápas
s vrstevníky z Německa, a do té doby hodlá získat patřičnou fyzičku a
shodit nějaká ta kila. Držíme palce a těšíme se!
HB/div
(23.9.01)