Copyright
by HB…
DRŽÍ
PALCE, I KDYŽ NETUŠÍ KOMU
Odchovanec kladenské hokejové líhně Tomáš Plekanec se může pochlubit zlatou medailí z mistrovství světa
dvacetiletých 2001 v Rusku, v uplynulých měsících však částečně sešel
z očí i z mysli. Zmizel za „velkou louží“, v širokém, ale
nikoliv právě přívětivém náručí slavných Montreal Canadiens. Šanci
v prvním týmu nedostal a sezónu strávil na farmě v Hamiltonu. „Můžu být se sebou
spokojen tak na 50 procent. Na nováčka snad nemám špatnou bilanci,“ domnívá se Plekanec. Za rezervu „Kanaďanů“
nastoupil k 77 zápasům, zaznamenal devatenáct branek, sedmadvacet asistencí a
nasbíral 74 trestných minut. „To zaslouží pozornost. Sebekriticky musím
přiznat, že se nejednalo o žádné tvrdé zákroky. Spíše šlo o typicky evropské
fauly jako hákování nebo držení. To musím v nadcházející sezóně omezit,“ říká „Pleky“ a zároveň lehce naříká, že
nedostal příležitost nakouknout, byť jen na chvíli, do slavné NHL. „Dlouho před koncem
základní části bylo jasné, že se Montreal neprobojuje do play off. Tak jsem si
myslel, že by mě na dva nebo tři zápasy mohli vyzkoušet. Bohužel, asi jsem měl
velké oči.“ I když ho
nyní čeká „farmářské“ play off o Calder Cup (pravděpodobně v pozici
útočníka čtvrté řady), nezapomněl na dálku sledovat, jak si vedou jeho dva
bývalé středočeské kluby. Mladá Boleslav, které před dvěma lety pomáhal
v boji o postup do první ligy, a především mateřský oddíl. „Jen jsem z Kladna
odešel, už je zase na výsluní,“ říká s nadsázkou Plekanec, i
s ohledem na mistrovské tituly juniorů a dorostenců. „Je to paráda. A budu
držet palce pořád dál, i když nevím, komu přesně. Netuším, kdo z kluků,
jimž se podařilo extraligu zpátky vybojovat, v týmu zůstane a kdo bude
muset odejít, aby Kladno hrálo i mezi českou elitou důstojnou roli.“
Pavel Petr (8.4.03)
KAŤUŠA,
FIDORKY A EXTRALIGA
Před mnoha lety slavili na Kladně jen mistrovské tituly. Vlastně je tady
slaví dodnes. V neděli 30. března se ze zlatých medailí pro tuzemské
juniorské šampióny radovali kladenští mladíci s divoce obarvenými hlavami.
Téhož dne k večeru se zrekonstruovaný stadión probudil k životu ještě
jednou a zaplnil se jako za starých dobrých časů do posledního místa. Podle oficiálního
hlášení se na baráž s Havířovem přišlo podívat 8050 platících diváků,
k nimž je ale nutno připočítat novináře, čestné hosty, ochranku či
zvláštní jednotku policejního sboru, takže dohromady mohlo přihlížet z ochozů
na osm a půl tisíce „zvědavců“. Otázka dne byla jednoduchá. Podaří se Vagnerplastu
v šestém utkání baráže počtvrté porazit Havířov a po roce si vybojovat
ztracenou účast mezi extraligovou elitou?
Na odpověď se vlastně čekalo
až do okamžiku, kdy se na ukazateli skóre rozsvítil čas 58:48 a Michal Havel
rozvlnil podruhé síťku, tentokrát v opuštěné brance Panterů. Následoval
gejzír radosti, který se závěrečnou sirénou a vítězstvím 2:0 vypukl podruhé a
naplno. Ledová plocha se zaplnila desítkami čokoládových ´fidorek´ (ale jen na
chvíli, než je mlsná dítka zase posbírala a pečlivě uložila do kapes).
Hokejisté domácího týmu zcela podlehli euforii - navíc se ocitli
v obklíčení početné skupiny neméně nadšených fanoušků, takže se většina
z nich ani nestačila pořádně a v duchu fair play rozloučit se
zklamanými hráči soupeře, kteří se začali trousit do kabin. Výjimkou byl
kapitán Josef Zajíc, jenž si osobně potřásl s poraženými „Pantery“ ještě u
jejich střídačky. „Škoda, že se diváky nepodařilo uhlídat.
Bylo by lepší, kdyby zůstal led jen pro hráče, mohli jsme si oslavy lépe
vychutnat. Já mám diváky rád, opravdu byli skvělí, vytvořili báječnou
atmosféru, ale na druhou stranu se necítím nejlépe, pokud se mám prodírat
rozdivočelým davem,“ prohlásil už v kabině unavený, pomlácený, ale spokojený Zajíc, když
krátce předtím věnoval svůj dres jednomu z diváků-vozíčkářů. „Já
mám tolik zranění, že se budu dávat do pořádku dobré dva týdny, a nevím, jestli
se zítra ráno vůbec postavím na nohy,“ ulevil si kladenský kapitán a ukazoval utržené šrámy. Ty
ale určitě rychle přebolí. Vždyť Kladno se vrátilo do extraligy a Josef Zajíc
vnímal i specifickou osobní satisfakci. „Jsem rád, že jsme udolali
Havířov, ale ještě víc mne těší, že jsme porazili i toho člověka, co stál
v pozadí, a na kterého nemáme dobré vzpomínky,“ řekl mnohoznačně. Význam
slov byl ale jasný. V managementu Havířova působí bývalý olomoucký manažer
Čech, který se měl v roce 1994 podle mínění kladenských hokejistů postarat
nekalými zákulisními machinacemi o porážku favorizovaného Kladna
v semifinále play off s budoucím mistrem z Olomouce. Josef Zajíc
byl u toho a nezapomněl.
Hořkosladkou příchuť měl
návrat do extraligy i pro dvojici bývalých litvínovských, dnes kladenských
opor, útočníka Roberta Kyselu a brankáře Zdeňka Orcta. „Robinovi
během finále prvoligového play off s Jihlavou umřela maminka, nejen jeho,
ale vlastně fanynka celého mužstva, která chodila pravidelně na naše zápasy.
Mně osobně zase umřel před časem tatínek, takže jsme v duchu bojovali i za
ně,“ svěřil se Orct a dodal, že další baráž už by zažít nechtěl. „Až
do okamžiku, kdy jsem si ji letos a před rokem vyzkoušel na vlastní kůži jsem
nevěřil, jak je to psychicky náročné. Něco tak skličujícího jsem vskutku
nepoznal,“ tvrdí kladenský brankář, který má ve středočeském klubu smlouvu ještě na
další rok. „Myslím si, že než takový tlak ze všech
stran, od trenérů, sponzorů a fanoušků, by pro každý extraligový tým, který
skončí na posledním místě, bylo lepší, kdyby rovnou sestoupil do první ligy,“ řekl trochu v žertu a
napil se z lahve šampaňského, která ještě jako řada jiných nebyla
vykropena v kabině či mezi fanoušky. „Mám z toho všeho
scvrklý žaludek, snad to se mnou nic neudělá,“ řekl Orct cestou pod sprchy.
Kladenský manažer Ota Černý junior totiž svolával hráče: „Všichni
do Zanzibaru,“ oznámil název místa, na němž měly pokračovat zasloužené oslavy. „Všechno
to děláme za pochodu, nic nebylo předem připraveno,“ dodal na vysvětlenou.
Pospíšit si tak musel i obránce Radim Skuhrovec, obcházející kabinu s nedávno
narozeným miminkem v náručí. Chlubil se potomkem a zdůrazňoval spoluhráčům: „Podívejte
se, tak to byl náš nejmenší fanoušek!“ Hlaholící hokejisté se usmáli a někdo jízlivě poznamenal: „Jo,
jo, a docela se podobá sousedovi, ne?“
Tou dobou poražení „Panteři“ (kteří podle zákulisních zpráv
nebojovali za Havířov, ale za Prostějov, kam měla být přesměrována práva na
účast v extralize!) už pozvolna nastupovali do ztichlého autobusu. Nikomu
nebylo do řeči, jen kapitán Tomáš Sršeň nazlobeně rozebíral průběh zápasu v
hloučku kamarádů. Další skupinka moravských hráčů seděla na schodišti,
směřujícím k nedaleké sauně. Trenér Radomír Kužílek, jehož po čtvrtém
utkání nařkli někteří domácí hokejisté z toho, že přikázal hráčům Havířova,
aby Kladeňáky úmyslně zranili (měli jim prý přelámat ruce a vypíchnout oči), a
který v reakci na taková tvrzení zvažuje soudní žalobu, zcela osamocen
přešlapoval pod ztemnělou oblohou. Kolem kladenského zimního stadiónu však
stále bylo netradičně rušno. Nejvěrnější fanoušci hlasitě halekali, či naslouchali
melodiím kapely „kamarádů“ z Vimperka. Šestice zdatných trumpetistů s
bubeníkem přijela povzbudit Vagnerplast na cestě zpátky do extraligy a
donekonečna opakovala svůj svižný repertoár, co tak výrazně oživil příjemnou
atmosféru v ochozech. Státní hymnu, píseň Škoda lásky, Kaťušu, Babylon od
Boney M či Žlutou ponorku od Beatles. Všem bylo ale jasné. Oslavy za chvíli
vyprchají, dočasné kladenské posily se vrátí zpátky do Českých Budějovic,
Vsetína či Liberce a přijdou všední starosti. Kladno musí vybudovat kompaktní
tým, který se v extralize neztratí a zaujme fanoušky mnohem dříve, než
existenčním zápasem o udržení či baráží…
HB/ds
(30.3.03)
TYGŘI
VE ZVLÁŠTNÍCH SLUŽBÁCH
Je to opravdu paradox. Před rokem patřili útočníci Mojmír Musil a
Vítězslav Jankových k hlavním oporám Bílých tygrů z Liberce, kteří senzačně
smetli slavné Kladno z extraligového dna až do prvoligového propadliště. Ač
sami opakovaně zneuznaní na předchozích extraligových štacích, především ve
Zlíně resp. Plzni, v baráži prokázali zkušenost a přehled. Až příliš sebevědomý
Vagnerplast, zcela nepřipravený na tak zarputilý a houževnatý odpor, se nechal
zaskočit a Jankových s Musilem se oklikou a s velkým úsměvem ve tváři vrátili
mezi hokejovou elitu v modrobílých dresech ambiciózního nováčka, sídlícího jen
pár stovek metrů pod majestátným vrcholkem Ještědu a jeho televizního
vysílače...
Když ale „tygří“ vyhlídky na
senzační účast v letošním extraligovém play off začaly vyznívat do ztracena, stalo
se něco neobvyklého. Kladno, maximálně usilující o bleskový návrat do extraligy,
sáhlo před uzávěrkou přestupního termínu po několika posilách. To by nebylo nic
zvláštního. Paradoxem však byla jména vyhlédnutých spasitelů. Nechyběla mezi
nimi i ta, která, jak už bylo řečeno, před rokem s výrazným osobním podílem
sestřelila Vagnerplast do první ligy! Musil a Jankových! „Určitě si tak prodloužíme sezónu, která
by za pár dnů v Liberci skončila,“ prohlásil v
reakci na ironii osudu s patřičnou nadsázkou Vítězslav Jankových. „Nepřišli jsme do Kladna s tím, aby jsme
někomu zabírali místo, ale s pomocnou rukou. Přece se tady po sobě nebudeme nevraživě
dívat, a vzpomínat na loňský rok,“ dodal vzápětí.
„Hledali jsme typy hokejistů,
kteří se v podobných sériích a vypjatých situacích dokáží prosadit,“ doplnil Otakar Černý junior, generální manažer kladenského
oddílu.
A sázka na hráče, co před
rokem Kladnu tak „uškodili“, se opravdu vyplatila. Především v úvodních dvou duelech
ve finále prvoligového play off s Jihlavou. A naprosto neoddiskutovatelně v
utkání číslo 2, v němž Dukla sahala po zlomovém vítězství. Jankových zachránil
Vagnerplastu remízu v normální hrací době, Musil rozhodl o výhře Středočechů
při samostatných nájezdech. „Zvláštní agenti“ z Liberce ve službách Kladna ale
určitě neřekli poslední slovo. Od 21. března mají v baráži s Havířovem šanci
dokončit náročnou misi - a vrátit Kladno tam, odkud ho osobně o rok dříve
vystrnadili. Posunout mnohonásobného mistra zpátky do extraligy...
HB/div
(11.3.03)
Z NEPOVEDENÉ
BITVY NEUTÍKÁ
Hokejisté Kladna se
k velké radosti věrných členů fan-clubu usadili pevně na čele prvoligové
tabulky. A to přesto, že útočné řady před časem prořídly o dvě velká jména.
Nového kapitána Josefa Zajíce (s pohmožděným ramenem měl nařízeno odpočívat zhruba
deset dnů) a Radka Gardoně (po operaci třísel si nezahraje až do vánoc). Tíha
zodpovědnosti tak ještě více padla na dva jiné hráče, s bohatými
extraligovými zkušenostmi, s nimiž však v minulé sezóně nepanovala
stoprocentní spokojenost. Na bývalé opory Litvínova a dlouholeté kamarády,
Zdeňka Orcta a Roberta Kyselu.
„Když jsem přestupoval do Kladna, byl jsem
moc rád, že neodcházím sám, ale že se v jedné kabině potkám i
s Robertem,“ vzpomíná na ulehčenou adaptaci v novém prostředí Orct. Své brankářské
kvality ale pokaždé nepotvrdil, inkasoval několik laciných gólů, včetně toho
„rozhodujícího“ z velké dálky v baráži s Libercem, který srazil
Kladno o jeden výkonnostní stupínek níže. „Byl jsem za to zodpovědný
já, a se mnou dalších dvacet hráčů,“ reaguje na tuto skutečnost a vlastně celou nepovedenou
sezónu Orct. A vzápětí zdůrazňuje: „A právě proto jsem na Kladně
zůstal, protože si myslím, že za takové situace se z boje neutíká!“
Na nelehké cestě zpátky mezi elitu pomáhá Orctovi nejen
pozměněný tým, ale opět i Kysela, s jehož službami už kladenský management
původně nepočítal. Nakonec ale technický útočník zůstal, byť za jiných
smluvních podmínek. „Po tom, co se tady v minulé sezóně
stalo, je pochopitelné, že jsem si nemohl nějak vyskakovat,“ přiznává Kysela, který
stejně jako jeho hokejový souputník Orct z „mateřského“ Litvínova na
zhruba 100 kilometrů vzdálené Kladno na 100% nepřesídlil. Oba hokejisté bydlí
ve svých původních bytech na severu Čech, a každý den, na tréninky či na zápas,
dojíždí – jak jinak – autem…
HB/d-tv (22.10.02)