Přihořívá, přihořívá... a kdo bude hasit?

(aneb o „vydudávání“, nebojácném, ale vyčkávajícím Ivanovi,

králičím mozku, pěstech v záři reflektorů a další bombě)

Boj o mistrovské medaile je na dohled. Mužstva ze špice tabulky bojují o co nejlepší startovací pozice (rozuměj - o umístění do čtvrtého místa a tím pádem o výhodu domácího prostředí), další týmy se perou o definitivu nebo naději jak na poslední chvíli proklouznout do - sponzory požadovaného - play off. Bezmála všemi prostředky. Teď už se nedá zápas vypustit, odbruslit, musí se bojovat naplno. A když se hraje naplno, jsou utkání emotivnější. O uplynulém víkendu, stejně jako v následných dohrávkách „nedohraných“ zápasů, se to potvrdilo do puntíku. Bohužel, stejně jako obavy, že závěr už tak zmatečné sezóny nebude bezproblémový na žádné zatím otevřené „frontě“…

Všechno to tak trochu symbolicky odstartovala láhev vržená z hlediště v samotném závěru utkání mezi karlovarskou Energií a plzeňskou Keramikou. Gesto vzteku i zklamání z porážky domácího mužstva, které „přistálo“ na hlavě kapitána úspěšnějšího týmu, konkrétně Josefa Řezníčka, však bylo jen odvarem z jiskření na třineckém či pardubickém ledě o čtyřiadvacet hodin později, nebo ještě o něco později v zákulisí pražské T-mobile arény. Nedělní los 47. kola svedl proti sobě lídra tabulky, první Pardubice, a čtvrté, poslední dobou úspěšné a sebevědomé Vítkovice. Respektive pátý Třinec se třetí Slavií. Byla to přímo (vyhrocená) generálka na play off! Vždyť minimálně jedna dvojice si může vzájemné souboje za určitých okolností zopakovat v březnovém semifinále.

V Pardubicích nadělil rozhodčí Rejthar časoměřičům i zapisovatelům moře práce. Rozdal totiž 30 dvouminutových trestů (!), další dva na pět minut plus do konce utkání. Za fauly zezadu putovali pod sprchy domácí Petr Sýkora a hostující obránce Výtisk. Nejdivočejší výměnou názorů však byla pěstní potyčka, v níž si nejaktivněji počínali Hubáček, Zápotočný, Blažek a Kudrna. „Jestli se takovým způsobem bude hrát play off? Doufám, že ne,“ prohlásil stroze Ladislav Lubina, autor dvou krásných gólů, který se nechtěl (a podle nařízení APK ani nemohl) vyjádřit ke sporným okamžikům ani k tomu, proč byl on osobně vyloučen na dvě minuty za nafilmovaný pád.

Bobříka mlčení dodržel i pardubický kouč Miloš Říha, zároveň však své okolí nechtěně pobavil. „Jediné co mohu odpovědět je, že z TOHOTO utkání máme pět zraněných hráčů.“ O koho se jedná, zazněl dotaz z hloučku novinářů. „O Tvrdíka, Janeckého,“ začal vypočítávat Říha. Následovala významná pauza. „No... a o dalších jménech bych musel hodně dlouho přemýšlet, jenže já ihned po utkání nikdy nepřemýšlím.“ V zákulisí jsme však zaznamenali všeobecnou nespokojenost s výkonem zkušeného arbitra. Rozhodčí Rejthar prý poškodil obě strany necitlivými výroky, a navíc nestíhal kontrolovat hru. Proč? Protože prý už není v ideální tělesné (tj. hmotnostní) kondici a tím pádem nestačí náležitě rychle bruslit...

Nejen Rejthar, ale i většina zbývajících hlavních rozhodčích a delegátů se objevila o dva dny později v pražské „Sportovní hale“, kde měli seminář, a kde došlo na dohrávku derby mezi Spartou a Slavií. Také zde se zápas nevydařil jinému zkušenému rozhodčímu. I na Šindlera si stěžovaly obě strany. A v určitých souvislostech právem. Duel, jehož repete si v polovině prosince vyžádala pomatenými fanoušky odpálená dýmovnice, prokázal, že čeští arbitři, přes všechnu nepopíratelnou snahu, nezvládají zásadní věc - udržet „určitý“ metr při posuzování nedovolených zákroků nejen po celý zápas (jak by bylo žádoucí), ale ani po celou třetinu či v jeden konkrétní moment. Jinak než „strachem“ vyloučit dva hráče ze stejného týmu najednou si nelze vysvětlit situaci, kdy s „přivřeným okem“ přehlédnutelný faul (bránění ve hře) na Broše byl potrestán, ale současná „kosmetická úprava“ v obličeji Ondřeje Kratěny (s krvavým zraněním z derby předčasně odstoupil a z nemocnice si přivezl bezmála dvacet stehů uvnitř dutiny ústní) prošla bez náležitého trestu! Přitom v letošní sezóně jsme viděli nejeden zápas, kdy se hlavní sudí sám a ze své vůle (nikoliv v reakci na protesty hráčů či diváků) iniciativně rozjel na opačný konec kluziště, aby si zblízka prohlédl, jaké „bebíčko“ má na tváři významně naříkající hokejista, který však osobní souboj a nedovolený zákrok vůči své osobě očividně „přihrál“ a vůbec nic se mu nestalo...

Čtvrté pražské derby, původně třetí (a vlastně možná již páté v sezóně? Co říkáte? Ha?), však okořenily mnohem více jiné dvě události. První byl ještě ryze „hokejový“ incident Radka Dudy s Patrikem Martincem. Slávistická „vosa“ si přesně v duchu své osobité image neodpustila další z mnoha nadbytečných kontaktů s protihráčem, tentokrát s brankářem Břízou, a „mstitel“ Martinec proto Dudu hned za Břízovou klecí složil k ledu a chvíli ho umravňoval tím, že na něm polehával. Trio v pruhovaném nic. A proč ne? Tak, jak je u něj opět zvykem, si Duda vylepšil náladu tím, že při vzájemném návratu ze sparťanského do středního pásma „oťukával“ Martince holí. Malý útočník s dresem číslo 43 se po agresorovi ohnal rukou - a Duda, nikoliv naposledy, udělal trochu komické salto a pak si zahrál na “mrtvého“. „Byly to takové kamarádské šťouchance, vždyť nejen jako hráče, ale i jako člověka, si Patrika moc vážím,“ tvrdil Duda po utkání. Dejme tomu. Mohlo to opět zůstat bez povšimnutí. Jenže na pokyn čárových pomocníků poslal Šindler za katr pouze Martince a ten se nad rámec svého běžného chování začal vztekat jako ďas. „Měli jsme jít na trestnou oba,“ prohlásil centr Sparty v reakci na otázku, proč tak dlouho a impulzivně diskutoval s rozhodčími. Aniž by tušil, že si ty dvě trestné minuty v jednom kuse neodsedí. Nezpůsobil to však obvyklý prostředek - gól Slavie v přesilovce - ale už čtvrtý telefonát, který v této sezóně pohrozil uložením bomby na zimním stadiónu!!! Na ukazateli skóre svítil čas 51:09 a stav 3:2 pro Spartu. Kdyby onoho úterního odpoledne nevybuchla nálož před obchodem v Poděbradech, asi by se pokračovalo dál, stejně jako v lednovém utkání ve Vsetíně, a možná by se o anonymním udání nikdo nepovolaný nedozvěděl. Tentokrát však policisté s pořadateli vyhnali diváky z haly ven, na mráz, a nakonec nerovnocenným dílem i samotné hráče. „Jak je možné, že jsme museli sice bez bruslí, ale v propocených dresech naskákat do nevytopeného autobusu, a Sparta zůstala ve své kabině?“ zaznělo rozhořčeně ze slávistického tábora. „Policie šatnu prohlédla a dovolila nám zůstat,“ odvětil na tiskové konferenci trenér domácího mužstva Alois Hadamczik. „Já ani nevím, že by nám někdo říkal, že máme jít ven,“ svěřil se překvapený obránce František Ptáček. „Každopádně to bylo hrozné. Čekat v propocené výstroji než prohlédnou halu a než se bude pokračovat,“ doplnil Martinec. Další zvláštnost. Naštvaní Sparťané tak sledovali v televizi “Milionáře“, možná ještě více naštvaná Slavia, až na sabotéra Beránka, se čertila v oddílovém autobuse! Dobrá polovina diváků, a sešlo se jich původně 7450, raději odešla domů. Ti zbývající, někteří slušně posíleni alkoholem (Mimochodem, důkladnost prohlídky se nejevila jako stoprocentní - žádného z policistů nebylo vidět, jak prohrabává velké popelnice u stolků s občerstvením, stejně tak nedůsledná byla kontrola, že někdo z fanoušků v hale nezůstal. Zůstal…), vydrželi čekat v mrazivé noci předlouhých 75 minut, než se obě mužstva vrátila na led a po krátkém rozbruslení dokončila nejapným bombovým žertem pokažený zápas. „Co když se to bude zase opakovat? Třeba v play off? To pak tu ligu těžko dohrajeme,“ shodli se svorně aktéři zápasu. Utkání, které sice Sparta s přehledem dotáhla k vítězství s ještě jednou gólovou pojistkou, ale finišovalo hodně vypjatě. Do ringu se zaťatými pěstmi vyrazili Jaroš proti Špaňhelovi a současně s nimi rovněž Dlouhým s Šimíčkem. Čerstvá posila obhájce titulu pak těsně před závěrečnou sirénou ještě velmi nešetrně srazila na zem neustále „zlobícího“ Dudu. Před třemi lety Sparťana, teď nevítanou osobu, na níž diváci sborem volali „Duda ven!“

A když už jsme u nejbarvitější postavy letošní sezóny. Pikantní příchuť měl i předchozí Dudův start v Třinci, kde se potkal se slovenským obráncem Čakajíkem, novou akvizicí Ocelářů a svým protihráčem „v kabinové“ aféře z Liberce. K žádnému podstatnému kontaktu tentokrát nedošlo. Slavia však utrpěla bez zraněného reprezentačního zadáka Františka Kučery nevídaný debakl 6:0 a i tento zápas byl plný emocí, faulů, pěstních potyček a trestných minut. Velkou bitku rozehráli Šaffer s Gřegořkem. Mnohem zajímavější byl pozdější, „televizní“ most protikladných názorů mezi Radkem Dudou a třineckým Markem Ivanem. Slávistický „výtečník“ je trnem v oku domácího útočníka, drsnější výměna názorů se však nekonala. „Ivan? Toho neřeším, k tomu se nebudu vyjadřovat. Když to řeknu hodně slušně, je to „joke“ na ledě. No comment,“ usmíval se rozpačitě Duda, jehož se Ivan marně snažil vyzvat na souboj (P.S.: Dudův anglický výrok lze přeložit jako „špatný žert“ nebo snad i jako „šašek“). „Vůbec jsem si nevšimnul, že by dnes nějaký Duda přijel. Nebylo ho na ledě vidět. Jednou jsme se potkali, ale k člověku s králičím mozkem snad ani nemá význam něco dodávat... Někdo takový by českou extraligu vůbec neměl hrát. Mám na něho políčeno dlouho, jednou mi to snad vyjde a věřím, že ten čas se blíží... Já tvrdím, že buď jsem tvrdej, drsnej a vyberu si rovnocennýho chlapa, ale ne technika...,“ prohlásil Marek Ivan pro štáb televizního magazínu Dohráno.

Víkendové pikantnosti telegraficky doplňme o důležitou, ale už „běžnou“ informaci, že dopink byl potvrzen nejen u pardubického Vyhlídala, ale také u ještě nedávno havířovského Lamicha v utkání na plzeňském ledě, kde Panteři překvapivě zvítězili a získali tři body. Které už dnes pochopitelně zase nemají...

Celý letošní ročník je „zvláštní“. Plný skandálů (a to ještě v tomto příspěvku podrobněji nemluvíme o tahanicích kolem výstavby nové haly pro mistrovství světa v Praze-Vysočanech) a přehmatů. Jako by se stále s námi někdo snažil „vydudat“. Naděje umírá poslední, ale je lepší být připraven na nejhorší alternativu. A tak se připravme, že ani v play off nebude klid. Jestlipak se dočkáme třeba dalších bombových telefonátů, co myslíte?

HB/ div (19.2.03)

Lubino, vrať ten koš!

Letošní sezóna je plná neuvěřitelných přehmatů a problémů. Co chvíli se zdá, že soutěžní řád je příliš děravý, a že se do něj lepí záplaty na poslední chvíli. Někdy se nelepí vůbec, jen se slepě přihlíží k tomu, co kdysi bylo dáno, a nikoho ze zodpovědných činitelů nezajímá, jakým způsobem se to projeví na obrazu extraligy. Začalo to startem hráčů, kteří neměli vyřízenou transferkartu, pokračovalo „dýmovnicovým“ extempore na Spartě, údajnou bombou v Havířově (zachránila Třinec od potupné porážky v Havířově), i dalšími anonymními telefonáty, na které se už ale reagovalo opatrněji a zápasy byly dohrány - jednou dokonce bez sebemenšího přerušení. Pak tu máme jedno funkcionářské pochybení, následný neoprávněný start distancovaného Tomáše Vaka a první kontumační vítězství Českých Budějovic nad Vsetínem. Obrat ve výsledku dosaženého na ledě přineslo i neuvěřitelně opožděné oznámení, že pardubický obránce Michael Vyhlídal (na obrázku v slušivém civilu tak, jak byl prezentován v loňské pardubické ročence) požil nedovolené látky v utkání, které se hrálo v pražském Edenu v 6. kole extraligy, 27. září 2002! Teprve v únoru roku následujícího byl jeho přestupek potvrzen, oznámen a potrestán. Ale jak?!?

Zápas, jenž vyhráli hosté z Pardubic 3:1, bylo kontumován výsledkem 5:0 pro Slavii. Ale pozor! Východočeši sice přišli o tři body za vítězství, všechny statistiky byly smazány, ale Slavia přitom žádný bod za kontumační výhru nezískala! Má to logiku? Nemá. A nejen to. Zcela to degradovalo zmíněné statistiky. Hráči, kteří dosáhli v regulérním dokončeném zápase (jehož výsledek zmíněný dopink jednotlivce asi jen těžko mohl zásadním způsobem ovlivnit) branky nebo asistence, se museli s příspěvkem do osobní bilance rozloučit. Slavia sice na papíře vyhrála 5:0, ale gól se v takovém případě nikomu nepřipisuje. Tím pádem nemůžou souhlasit na konce sezóny součty gólů, v případě Slavie s počty skutečně nastřílených branek jednotlivých hráčů. Vychytal snad Roman Málek další nulu? Kdepak. Vlastně si za tento kontumovaný zápas nemůže připsat ani žádný úspěšný zásah, de facto neodchytal v kleci ani minutu. Vzato do absurdity, inkriminovaný zápas by se nikomu ani neměl počítat – brankáři nemají zásahy, hráči góly, asistence, trestné minuty, vyhraná vhazování, plusové či minusové body, to znamená, že vlastně nehráli. Ne? Hlasujme proto, ať po skončení základní části soutěže mají Pardubice a Slavia v konečné tabulce zapsáno jen 51 utkání!

A přitom stačilo tak málo. Mít trochu více rozumu a citu (což jak je patrné z řady posledních rozhodnutí našemu hokejovému vedení schází mírou vrchovatou). V případě zápasu v Českých Budějovicích, i v případě duelu na Slavii, mělo být ponecháno všechno tak, jak se zrodilo na ledě s původním vědomím, že vše je zcela v pořádku. Skóre i dílčí statistiky, aby pasovaly do puntíku. Jedinou změnou by byl počet nasbíraných bodů. Vsetín a Pardubice by o tři přišly, Jihočeši (případně Slavia) by zase tři získali. A byl by klid. Takhle je to jako v Kocourkově, pánové!

Uvažujete i dopředu? Co když v závěrečných kolech extraligy proběhne dopinková kontrola ne nejmenovaném stadiónu u nejmenovaného mužstva. Nějaký blíže nespecifikovaný hráč bude dopovat. Jako naschvál bude členem týmu, který si o jeden bod zajistí postup do play off. Nadstavbová soutěž bude rozehrána, třeba už se bude hrát semifinále, když komisaři ohlásí výsledek svých testů a chemických rozborů. Co potom? Podle platných řádů a s ohledem na předchozí rozhodnutí musí následovat jediné rozhodnutí. Kontumace zápasu. Třeba vítězného, právě toho, který posunul ono mužstvo s provinivším se hráčem do play off. Teď už nepůjde o statistiky, ale o něco jiného, důležitějšího. Mužstvo přijde o 3 body (nebo snad ne?) a rázem se v uzavřené tabulce propadne na deváté místo. A co teď? O právo na start v play off se jistě bude hlásit nový tým, a jak z toho ven? Zrušit rozehranou nebo už dokončenou soutěž? Hrát v létě play off znovu od začátku???

České hokejové řády jsou opravdu děravé a necitlivé. Vlastně až teď se zástupci klubů dohodli, že změní jedno z pravidel a umožní dohrát přerušený zápas. Jen si hoď fanoušku do hlediště dýmovnici, jen si zatelefonuj, že jsi tam dal fiktivní bombu. Stadión se vyvětrá, ochozy se prohledají, a pak se bude pokračovat. Žádná další přerušení, žádné nové dohady o kontumacích nebo čachry mezi kluby, co dál, zda hrát zase od začátku a až ve chvíli, kdy se to jednomu z týmu bude hodit nejvíce.

Teď ještě vyřešit precedens, co s jiným dopinkem v mnohem nevhodnější dobu. Hlasujme pro roční distanc pro hráče a půlmilionovou pokutu pro klub. Ale už žádné další nesmyslné kontumace, kdy nikdo nezíská body a kdy všichni přijdou o spravedlivé statistiky. V opačném případě přinuťme Ladislava Lubinu, ať vrátí dárkový koš, který před několika dny dostal za jubilejní 300. gól v extralize. Právě Lubina byl jedním z „postižených“ střelců kontumovaného zápasu na Slavii a tak jich teď má zase jen 299. On jediný to však asi bere s humorem. Věří, že ještě nějaké další góly přidá a že za ten „nový“ s pořadovým číslem 300 dostane ještě jeden koš přeplněný pamlsky…

HB/jch (15.2.03)

43. minuta v odrazu doby

Ředitel extraligy byl přehlasován - derby se bude hrát znovu!!! Sparta, a dalších sedm týmů, které se na zasedání APK přiklonily na její stranu, věří, že tak už nehrozí zneužití podobných incidentů v mnohem důležitějších utkáních, především v play off. Naopak, zbývající kluby v čele se Slavií cítí křivdu. Ze zákulisí zní hlasy, že podobného opravného rozsudku mohla dosáhnout právě jen pražská Sparta, nota bene, když ji teď řídí od trenérského kormidla Alois Hadamczik…

Možná příliš silná slova, i když jistá „paralela“ se nabízí při hlubším pohledu do archivu. Kdo z Vás si ještě vzpomene, kdy naposledy byl jiný extraligový zápas ve Sportovní hale předčasně ukončeno? Nehádejte. Stalo se tak 13. října 1991 v utkání s brněnskou „Kometou“. Co je velmi zajímavé, i tehdy byl zápas přerušen a posléze nedohrán na počátku třetí třetiny, konkrétně v čase 43:00! Souvislosti však byly zcela odlišné, a v jistém smyslu mnohem víc pasovaly k zaběhnutým kritériím pro posouzení, co a jak dál? Kontumovat – a v čí prospěch?

Ve zmíněném okamžiku se Sportovní halou, toho večera už poosmé (!), ozvala ohlušující rána z třaskavé kuličky (dělbuchu)…

Jenže zatím, co ty předcházející explodovaly pouze v ochozech mezi čtyřmi tisícovkami diváků, ta poslední vyhloubila díru přímo na brněnské střídačce, těsně vedle skupiny náhradníků! Nebylo divu, že vyjevení hosté z Moravy sbalili hokejky a z bezpečnostních důvodů zmizeli v kabině. Viníka se najít nepodařilo. A Brňané se odmítli vrátit na led a utkání dokončit. To byla chyba. Oživme si několik důležitých výroků…

„Mělo by se to dohrát za každou cenu,“ prohlásil krátce po incidentu v prostoru mezi střídačkami hlavní rozhodčí Ivo Haber. „To jen Sparta je pokaždé taková hloupá, že chce podobné zápasy dohrát. V Litvínově se stalo to samé - chvíli jsme prostě počkali. A o rok dříve v Trenčíně? Tam po nás hodili láhev a také jsme nikam neodešli,“ rozčiloval se sparťanský kapitán Jiří Kročák. „Kluci tuší, co jejich rozhodnutí nevrátit se znamená, ale mužstvo se cítí ohroženo na zdraví a na životech. Kdybych je nutil hrát dál, bylo by to nezodpovědné. Co kdyby se pak opravdu někomu něco stalo? Odmítám spekulace, že se tak stalo proto, že jsme prohrávali 2:3,“ bránil se na tiskové konferenci trenér hostů z Brna Luděk Vojáček. A ještě pikantní reakce sparťanského lodivoda Josefa Horešovského: „Zápas se má vždy dohrát, nemůžeme takhle řešit každý incident. Jak tomu ale předcházet, když se na tribunách pořád něco děje?“

A máme tu paradox. I před jedenácti lety řádili v ochozech Sportovní haly neukáznění diváci. Svým nezodpovědným jednáním přímo ohrozili zdraví hráčů hostujícího týmu. Ale protože brněnští hokejisté neprojevili snahu zápas dokončit, byli to oni, komu se nelíbil trest v podobě kontumační porážky! Zvláštní, ne? V roce 1991 zavládla s výjimkou Brna všeobecná snaha utkání stůj co stůj dokončit. Přitom hlavní rozhodčí mohl s ohledem na bezpečnost hráčů zápas okamžitě ukončit. Kdyby tak učinil, kontumace by určitě bez větších diskusí padla na hlavu Sparty…

A hleďme – uběhne jedenáct roků, stane se něco zdánlivě podobného. Tentokrát není přímo ohrožen žádný z hráčů, dýmovnice vykouřila tábor sparťanských „chuligánů“. Až ve chvíli, kdy se hustý dým začíná rozprostírat nad ledovou plochou, mizí na příkaz hlavního rozhodčího Šindlera v kabinách i oba soupeři. Po chvíli se všichni zúčastnění bez nejmenších problémů shodnou, že zápas bude předčasně ukončen. Žádná snaha dokončit za každou cenu! Jeden z funkcionářů jiného extraligového klubu se divil, proč se nečekalo, až se dým rozptýlí? Tak dlouhou čekací dobu však řády neumožňují. Jenže ony ani s podobným případem vůbec nepočítají!

A jsme u jádra „pudla“. Každý případ vyžaduje specifický přístup. Ano, podle platných regulí měl být za nedostatečnou pořadatelskou službu potrestán domácí tým. Jenže v minulosti jsme bývali svědky kontumací, když došlo k inzultaci rozhodčího, k vržení velmi nebezpečného předmětu na led (lahve, nůž apod.) Dýmovnici, odpálenou dvojicí mladíků nikoliv na ledě, ale v ochozech, ještě nikdo neřešil. Doufejme, že pozměněný verdikt, podle něhož se bude derby opakovat, je tím nejlepším řešením. Především proto, aby už podobné excesy diváků nemohly vést v budoucnu k cíleným kontumacím ve prospěch či neprospěch některého konkrétního klubu…

Jedna zásada by se opravdu měla udržovat co možná nejčastěji – o výsledku zápasů rozhodovat na hřišti, nikoliv od stolu…

HB/div (21.12.02)

Dýmovnicový precedens

(aneb dočkáme se v blízké budoucnosti dalších,

nyní už „cílených“ dýmovnic a dělbuchů?)

Chudák Jiří Zelenka! Dva měsíce se trápil. Nedařilo se mu herně, střelecky, dokonce se nad ním stahovala černá oblaka spekulací o výměně do jiného mužstva. Pod novým sparťanským koučem Aloisem Hadamczikem se určitě chtěl pořádně předvést především v prestižním pražském derby. A málem se to povedlo. Po zmíněných dvou měsících a před nejlepší návštěvou sezóny v T-mobile aréně dal důležitý gól, kterým srovnal stav zápasu v úvodní třetině na 1:1. Určitě však netušil, že to bude k ničemu. Že tento gól nikdy nebude zapsán do extraligových, i jeho osobních statistik. A že místo sportovního rozuzlení krásné hokejové bitvy vykvete neobvyklý skandál s problematickou kontumací…

„Tušili jsme, že to bude rizikové utkání, proto jsme kromě našich vlastních pořadatelů přizvali i bezpečnostní agenturu,“ prohlásil Luboš Koželuh, člen představenstva Sparty, krátce poté, co hlavní rozhodčí Šindler po poradě s ředitelem APK Stanislavem Šulcem a oběma trenéry zápas předčasně ukončil. Situaci v ochozech nedokázali uhlídat pořadatelé, „černí šerifové“, ani policie, která měla před halou zaparkováno hned pět speciálních vozů a jeden „anton“. Co se stalo? Z prostoru za domácí brankou se na začátku třetí třetiny ozvalo několik výbuchů. Cizí předměty dopadly na ledovou plochu, a pod galerií se objevil hustý bílý dým. Někdo ze skupiny fanoušků Sparty, ovšem převážně těch fotbalových, jimž skončila podzimní sezóna, odpálil dýmovnici! „Něco takového jsem během své kariéry ještě nezažil,“ kroutil nevěřícně hlavou Vladimír Růžička, trenér Slavie. „Vím, že se to často stává právě na fotbalových utkáních, především v Itálii, ale ono je něco jiného zapálit dýmovnici na otevřeném stadiónu a v kryté hale!“

Hustý dým se pozvolna přesouval přes mantinel a tvrzené sklo, až pohltil prostor kolem branky Petra Břízy. V dalších minutách pak líně, ale nezadržitelně postupoval na opačnou stranu kluziště, a tak rozhodčí Šindler nařídil rozmrzelým mužstvům odchod do kabiny. Zdálo se, že jen dočasně. Diváci byli místním hlasatelem informováni, že se pouze čeká na pravou chvíli, až se „vzduch vyčistí“. Ochozy se vylidnily, nespokojení diváci - a že jich bylo na 7 tisíc - čekali v útrobách stařičké haly, a diskutovali třeba o tom, proč nemají Sparťané k dispozici výkonný fukar, kterým by štiplavý kouř vyhnali ven. Marně. Po 20 minutách se z reproduktorů ozvalo, že byl zápas předčasně ukončen! „Nemohli jsme si vzít na svědomí, aby se hráči vrátili na led. Sice to vypadalo, že se viditelnost zlepšila, ale nikdo neměl nejmenší tušení, co dýmovnice obsahovala za zplodiny, a zda by následně nezpůsobily zdravotní problémy jak diváků, tak hráčům,“ vysvětlil Stanislav Šulc. „O tom, jaký bude další osud tohoto utkání, se rozhodnu druhý den dopoledne s čistou hlavou, nikoliv hned teď, pod vlivem emocí…“

Zvláštní situace – na obdobný případ si nemohl vzpomenout ani jeden z největších pamětníků, sparťanský sportovní manažer Miroslav Kuneš. „Kdysi dávno, krátce poté, co byla Sportovní hala uvedena do provozu, tady sice někdo hodil na led i kladivo, ale dýmovnici ještě ne. Kdyby ty výtečníky dostali pod ruku naši hráči, ti by jim v kabině dali co proto!“ Celé sparťanské vedení počítalo s tím, že klub neunikne finanční pokutě. Doufalo však, že nebude následovat kontumace ve prospěch rivala ze Slavie, a že se ideálním řešením ukáže opakování zápasu v náhradním termínu. „Podle řádů však neexistuje jiné řešení, než odebrání dvou bodů, což by v našem případě nedávalo smysl, nebo kontumace,“ zdůvodnil druhý den odpoledne Stanislav Šulc své rozhodnutí. Podle něj prohrála Sparta se Slavií 0:5. Na ledě to bylo krátce před incidentem s dýmovnicí 2:2. Ještě stále nebyla vyjasněna otázka, kdo získá „neoficiální“ titul mistra Prahy. Pokud se Sparta neodvolá, a pokud nevzejde ze zasedání APK jiné řešení, je tato vzájemná soutěž prestiže a rivality rozhodnuta z „kanceláře“ a degradována. To ale vůbec není to nejdůležitější…

V tuto chvíli totiž nejde o Spartu, o pražské derby či o Slavii. Výhledově jde o celou extraligu a její regulérnost! Jak bylo řečeno, případ nemá obdoby a proto se hledalo historicky první řešení případu, jenž znechutil dvě mužstva, sedm tisícovek normálních fanoušků, a na malou chvíli, než byli zadrženi policií, potěšil dva méně inteligentní mladíky z tábora fanoušků (fotbalové) Sparty. Ředitel Asociace profesionálních klubů svým rozhodnutím nevědomky vložil ideální nástroj do ruky každého „statečného“ výtržníka, který se bude chtít zviditelnit, který zatouží po tom, jak ovlivnit konkrétní zápas, případně celou sérii play off! Budeme-li se držet názoru, že za čin pomatence, co znemožní dokončit rozehrané utkání štiplavým kouřem z dýmovnice, nese zodpovědnost pořadatel, čili domácí klub, a musí proto podle regulí prohrát kontumačně, mějme se na pozoru! Kde je psáno, že se podobný incident nebude opakovat? Že ho okouzlený činem z T-mobile arény neztropí další chuligán, ať už ze škodolibého žertu, nebo s jasným úmyslem? Představme si vypjatou sérii play off. Rozhodující zápas! „Někdo“ hodí na led dýmovnici. Utkání nebude možné z bezpečnostních důvodů s ohledem na zdraví hráčů i diváků dokončit. Kdo ponese zodpovědnost? Pořadatelská služba domácího klubu. Verdikt? Měl by být stejný jako po pražském derby. Kontumace! Vždyť v play off ani není čas na opakovaná utkání. Chtěli byste snad počkat dvě tři hodiny, než se vzduch v zamořené hale zcela vyčistí? Proč? Jednou už tady podobná situace byla, a na nic se nečekalo. Stejný případ vyžaduje v duchu „fair play“ stejná řešení!

Kde je ale psáno, že tím, kdo teoreticky vhodí na led příští dýmovnici, nebude někdo „najatý“, aby zařídil hostujícímu mužstvu kontumační vítězství? Nebo to opravdu může být jen čin „šíleného fanouška“. Pamatujete si případ, kdy choromyslný příznivec tenistky Steffi Grafové napadl Moniku Selešovou a zasadil ji ránu nožem? Někdo takový může zasadit hlubokou ránu české hokejové extralize, ne v řadovém, ale klidně v mnohem důležitějšímu utkání play off!

Pravidla jsou pravidla. To však neznamená, že jsou ušita na správnou míru na každý případ. Pokud by domácí hráč inzultoval rozhodčího a zápas by byl předčasně ukončen? Samozřejmě – kontumace je na místě. V dnešní době všeobecného chaosu, kdy si skoro každý dělá bez výčitek svědomí, co ho napadne, však potrestat 22 hokejistů za stupidní prohřešek mladého diváka (údajně předem smluvený a avizovaný na internetu!!!) tím, že soupeř direktivně vyhraje? To je možná nejjednodušší, ale velmi sporné řešení. „Diváci chodí do T-mobile turnikety, pod kontrolou pořadatelů,“ zdůrazňuje Luboš Koželuh v odpovědi na otázku, co by pořadatelská služba ještě měla udělat, aby v předstihu odhalila původce podobných incidentů. Nainstalovat bezpečnostní rámy, které odhalí kovové předměty a zbraně? Prošacovat fanoušky, zda nemají po kapsách dýmovnice? Bože nedopusť, aby se neobjevily na ledě v každém utkání! To by bylo kontumací! To by byla série vítězství hostujících týmů, když pravidla lepší řešení neznají!

Ne – nebyl to jednoduchý verdikt. Možná, že by už ale žádná dýmovnice nikdy na led nespadla, pokud by pořadatelský klub zaplatil extrémně tučnou pokutu (více než stanovených 10 tisíc – vždyť na vstupném vybrala Sparty při nedohraném derby zhruba 70krát tolik, přes 700 000 korun!!!), a souboji by bylo přiřazeno konečné skóre, které ve chvíli incidentu zářilo na světelné tabuli…

HB/jch (13.12.02)

Anketní otázka HB

Jakým způsobem byste potrestali viníky, kteří neomluvitelnou nezodpovědností vyvolají předčasné ukončení hokejového zápasu?

Jakým byste vyřešili výsledkový osud tohoto utkání???

Hlasujte ZDE!

Šel tudy, měl dudy…

Ani nezapískal… Znáte to, ne? V případě Radka Dudy, kontroverzní postavy české hokejové extraligy, se však zdá, že si po senzačním přestupu z Plzně do Slavie, který byl součástí výměny za vyhlášeného, ale trápícího se kanonýra Viktora Ujčíka, „zapískal“ až moc. Na bývalé spoluhráče, na trenéra Fardu, kapitána Keramiky Řezníčka, a vyvolal tak v západočeské metropoli bouři nevole. Údajně by tento střet názorů, v němž už si ani jedna strana nebere servítek, mohl dořešit až soud! I když – z plzeňského klubu zaznělo ubezpečení, že celou kauzu smetli ze stolu mimořádnou tiskovou konferencí, na které se management, trenér i zástupci hráčů ohradili proti slovním výpadům nejtrestanějšího hráče uplynulé extraligové sezóny, a poté překvapivě nejzářivějšího hráče národního týmu na prvním turnaji Euro Hockey Tour ve Zlíně.

Co se vlastně stalo? Duda, který se ze čtvrté plzeňské řady postupem času vypracoval až do nejúdernější formace, stal se miláčkem plzeňských ochozů, ale nenáviděným a zákeřným protivníkem pro ostatní soupeře, byl poslán do Slavie výměnou za Ujčíka. A neudržel jazyk za zuby. „Nečekali jsme, že by se Radek Duda mohl takovým nelichotivým způsobem vyjadřovat o svých bývalých spoluhráčích a o vedení našeho klubu,“ zlobil se plzeňský prezident Zdeněk Haber, a doplnil, že něco takového by si Duda v zámoří, kde před časem působil, nikdy nedovolil. „Radek nepřišel do Plzně právě s dobrou pověstí a z toho jsme měli od samotného začátku obavy. I když jeho výkonnost rostla, stejně tak narůstala nekázeň a za zbytečné fauly mužstvo mnohokrát pykalo. Duda se choval čím dál hůře a tým se rozpadal. Pomalu s ním už nikdo nechtěl spolupracovat a hrát. Stačí si vzpomenout, co se dělo při loňském play off v sérii s Vítkovicemi,“ přidal se na zvláštní ´tiskovce´ jeden z nejvíce osočených, kapitán mužstva Josef Řezníček. „Údajně jsem Dudu zklamal jako kapitán! Nevím, čím! Měl jsem ho snad vodit za ruku na led i z ledu, nebo mu důrazněji promlouvat do duše? To, co řekl o prodávání zápasů, však pobouřilo každého. Je to obvinění bez důkazů. Duda se nechal slyšet, že jsem prý asi dobrý makléř! Přemýšlím o tom, že v této souvislosti podám žalobu,“ čertil se Řezníček. Stejně nahněvaný byl trenér Richard Farda, který dal Dudovi – paradoxně – zcela maximální prostor k uplatnění. „Tvrdí, že podmínky, které v Plzni panují, nejsou profesionální. Měl by ale začít s hodnocením u sebe - jeho současné výroky také nejsou profesionální.“ Servítky si nebral ani jeden z asistentů, Milan Razým. „Co si má člověk pomyslet o profesionalitě hráče, který nadává hokejistům Vítkovic do Poláků, vysmívá se trenérovi, a vykřikuje na střídačku soupeře sprostá slova. Když jsme ho napomenuli, odpověděl, že to viděl v Americe a že je to zcela normální...“ Výčet plzeňských poznámek na adresu Radka Dudy uzavírá ta, kterou pronesl sportovní manažer „Keramiků“ Pavel Setíkovský. „Každý zápas hrozilo, že jej nedohraje. A nejen to. V přípravě jsme nastoupili k přátelskému fotbalovému utkání v Železné Rudě, a Duda při něm napadl padesátiletého chlapa!“

Na horkou kauzu Plzeň versus Duda může mít každý svůj názor. Můžete ho mít i Vy, naši čtenáři, a nic Vám nebrání, abyste ho sdělili buď prostřednictvím anketní otázky, nebo příspěvkem do diskusního fóra. Nám osobně se však zdá, že svérázný Radek Duda se cítí po přestupu do Slavie pevný v kolenou. Trenérem Růžičkou byl okamžitě zařazen do první útočné řady po bok Josefa Beránka a Michala Supa, a zatím se mu daří. Střílí góly, přihrává na ně, a v nejchoulostivější kategorii, v otázce sebekázně a disciplíny během zápasů, se zatím drží na uzdě. Ale jak dlouho? Ještě nikdy nevydržel sekat dobrotu na „věčné časy“. Později či dříve přišel zkrat. A pak bude zajímavé sledovat reakci zatím spokojené Slavie v čele s trenérem-manažerem Růžičkou. Také on je tvrdá palice. Ale přece jen z jiného těsta než opakovaně neotesaný Duda. Dokáže ho Růžička opravdu ukočírovat? A nebo se časem dočkáme podobného gejzíru oboustranných pomluv a výpadů i v pražském Edenu?

HB/jch (31.10.02)

Pokřivená „Zlatá hokejka“

Stalo se tradicí, že definitivním, a společensky nejviditelnějším předělem mezi starou a novou sezónou, je slavnostní předání Zlaté hokejky nejlepšímu českému hokejistovi. Stejně tak zažité jsou i další skutečnosti. Galavečer hostí Karlovy Vary a přenáší ho „hokejová odbornice“, televize NOVA. Aby ale show, která má v danou chvíli mnohem více uspokojit diváky u obrazovek, než samotné hráče, měla patřičný náboj, je nezbytně nutné, aby do hlediště (to jediné připomíná slavný Poulíčkův kolotoč, protože se rok po roce mění – celebrity jednou usedly do setmělého sálu Grandhotelu Pupp, poté do zrestaurovaného městského divadla, a letos je přivítal Velký sál hotelu Thermal) zavítali pokud možno všichni nejvýše hodnocení hokejisté. A to není jednoduchý úkol. Od chvíle, kdy se o pomyslné žezlo nejlepšího českého hráče mohou ucházet i borci, vydělávající si na živobytí v zámořské NHL, jsou extraligové opory v drtivé menšině. Letos je vlastně zastupoval jen sparťanský gólman Petr Bříza. V tomto ohledu zaslouží organizátoři potlesk. Sehnali kompletní desítku hvězd, jenže…

Vybrat toho pravého vítěze z jedinců, které skoro nikdo na vlastní oči během dlouhé sezóny nevidí? To bylo stejně tak těžké, jako zvolit správné průvodce slavnostním večerem. Po „one women“ show Terezy Pergnerové, a rodinné „idylce“ otce a dcery Šimkových, nasadila NOVA do akce esa nejtěžšího kalibru. Ne jedno, nikoliv dvě, ale hned čtyři – kompletní rodinu Kopečkovic! Našim hokejistům z NHL sice asi nebyla tato postpubertální cháska moc povědomá, ale důležité bylo, že se u obrazovek (snad) bavili všichni zatvrzelí Nováci. Obavy ze společenské katastrofy se však u „nenovácké“ poloviny obecenstva naplnily jen částečně – čtveřice Suchánek, Genzer, Žilková, Carda totiž - naštěstí - poněkud utlumila svůj obvyklý hrubozrnný humor IV. cenové skupiny (i když se jí povedly velké úlety ve chvílích, kdy nutila Tomáše Kaberleho prohlásit, že krade, a když požadovala, rovněž opakovaně, aby dobrácký Pavel Kubina někoho zabil), ale ve stereotypních scénkách samotné hokejisty ke slovu – podle očekávání - vůbec nepustila. Trochu to připomínalo slavný výrok generálního tajemníka Milouše Jakeše o kůlech v plotě… Na rádoby vtipné dotazy dokázal pohotově, a opravdu vtipně zareagovat jen Jaromír Jágr (což zase není až tak překvapivé). Jen škoda, že se nezeptal celé Kopečkovic rodiny, na které televizi že to vlastně hokej sleduje? Jak známo, domácí, mezinárodní, ani zámořský hokej ve vysílacím schématu na TV NOVA v uplynulé sezóně nefiguroval a nijak se neprojevil v kousancích do koláčů její neotřesitelné sledovanosti.

Největší bomba však vybuchla ve chvíli, kdy byl za vítěze označen Jaromír Jágr. Celá, blíže neinformovaná hokejová veřejnost by vsadila ruku do ohně za „Dominátora“ Haška. Ano, kdyby se o vítězi hlasovalo jen jednou, měsíc před srpnovou akcí v Karlových Varech, asi by se tak stalo. Jenže Zlatá hokejka je anketou velmi specifickou. Kdo z Vás si vzpomene, že svého času o zisk „hokejky“ usilovali jen hráči z domácí nejvyšší hokejové soutěže, a že hlasy sbírali po pěti etapách!? Po každé čtvrtině kdysi 44 kolového ligového ročníku, a pak ještě po MS. Letos se snesla tvrdá, ale neoprávněná vlna kritiky – na novináře! Proč? Ano, skoro nikdo z nich Jágra ani Haška v arénách NHL neviděl. Jágra si veřejnost otestovala při výkonech na OH a MS, Haška na zimní olympiádě, a někteří „kabeloví“ šťastlivci poté ještě při přenosech z finále Stanley Cupu. Ještě jednou ANO. Závěr sezóny měl Hašek zářivější. Vyhrál Stanleyův pohár a ukončil úspěšnou kariéru. Jenže o body do Zlaté hokejky se hlasovalo dvakrát. V polovině sezóny, kdy byl Jágr mnohem viditelnější, než v novém působišti, v Detroitu, se tehdy trápící Hašek. V tom okamžiku nabral Jágr rozhodující náskok, který už „Dominátor“ k očividnému osobnímu zklamání nesmazal. „Taková už jsou pravidla. Já jsem rovněž přišel o vítězství ve Zlaté hokejce v ročnících, kdy ji mohli získat jen hráči z Evropy. To bylo v časech, kdy jsem v NHL odehrál své nejlepší sezóny. Letos se mi tolik nedařilo, to je pravda, a asi by měl trofej získat Dominik. Ale má smůlu. Když už jsem ji dostal já, tak si ji nechám,“ řekl na tiskové konferenci trošku jízlivě Jágr a dodal: „Třeba to bude pro Haška impuls, aby se zamyslel nad nejbližší budoucností. Třeba se vrátí na led a do branky, aby Zlatou hokejku ještě jednou vyhrál!“

A ještě jednou k hlasování a novinářům. Domněnka, že právě oni výsledky ovlivnili, je naprosto zcestná. Na rozdíl od hokejových odborníků-trenérů, mají totiž možnost hlasovat jen jednou. Až na konci sezóny! Více bodů tak rozdávají extraligoví trenéři! Je sice zarážející, že za některé noviny tipovalo více novinářů, a za jiné jen jeden, a že se letos hlasování vůbec nezúčastnila redakce sportu České televize, na druhou stranu je stejně zvláštní, když celou sezónu hodnotí například za Třinec, Vítkovice či Znojmo trenéři, kteří k mužstvu nastoupili až po jejím skončení!!! Pak už se nemůžete divit tomu, že se do první „desítky“ protlačil nevýrazný a skoro nehrající Dopita!

Nezbývá než doufat, že nová hokejová sezóna bude méně dramatická, než galavečer Zlaté hokejky v Karlových Varech. Pod zbrusu novým reprezentačním vedením se nám ale vstup vůbec nevydařil. První český skalp na podzim roku 2002 získalo v Brně „bezejmenné“ Rusko…

HB/jch (4.9.02)

Co kritizovala redakce HB v sezóně 2001/2002?

Materiály, které měly tyto názvy: Nesrovnali si to v hlavě – Zbytečná osobní válka – Pardubická „amerikanizace“ a tradiční ukřivděnost – Profesionalita podruhé (aneb případ Josefa Beránka) – Kapitáne Richarde, kam s tou lodí (profesionalitou)? – Někdo spadl z „Hrušky“? – Koho zajímá sekretářka?

Hledejte ZDE!!!

Návrat na hlavní stranu EXTRALIGY