Mistrovství světa 2003
Prokletí bylo prolomeno, ale medaile na nás nezbyla žádná. Tak by
se dalo v krátkosti shrnout vystoupení českého národního týmu na světovém
šampionátu, který v roce 2003, opět po šesti letech, hostilo Finsko, především
hlavní město Helsinky. Dějištěm důležité bitvy svěřenců trenéra Lenera však
bylo také Turku. Právě tam konečně porazili Rusko, s nimiž jsme o rok dříve
neuspěli ani na MS, ani na olympijských hrách, vždy ve čtvrtfinále. Cesta
k vytoužené medaili byla otevřena, vždyť v cestě za zlatým snem stála
zatím „nevyrovnaná“ Kanada, která jen s odřenýma ušima přešla přes Německo.
Jenže sebevědomí rychle vyprchalo, jasná záležitost se změnila v nebývalý
debakl. A navíc, tým 
ČR se z výprasku nevzpamatoval ani v boji o třetí místo.
Také tam padlo jedno tabu. Slovensko se nás už nemusí bát – konečně „Čechy“ na
nejvyšším fóru porazilo a odvezlo si domů pod Tatry bronzovou medaili. My jsme
si neodvezli nic, jen kopu vzpomínek, fotografií a zajímavých příběhů. Jakých?
Tykkäätkö Jääkiekosta?
Ne? Pak jste určitě patřili
mezi ty diváky, kteří v čase 67. mistrovství světa v ledním hokeji sledovali jiné
televizní programy než přímé přenosy ze zápasů nejrychlejší kolektivní hry a už
v žádném případě jste nerozšířili skupinu více jak 450 tisíc fanoušků, osobně
sledující na přelomu dubna a května urputná klání nejlepších týmů naší planety
v Helsinkách, Turku a Tampere. Tykkäätkö
jääkiekosta
totiž ve finštině znamená zásadní otázku pro příznivce sportu, která zní - Máte rádi hokej?
Kyllä. Ano. Dnes už pochopitelně známe všechny tajenky, především tu nejdůležitější.
Mistrovský titul vybojovala po šestileté přestávce a shodou okolností opět v Helsinkách
reprezentace Kanady. Český výběr? Ten skončil po slibném rozjezdu bez medaile
na nepopulárním čtvrtém místě. Možná, že mu scházela nejen větší dávka sportovního
umu a štěstí, ale také podpory ze strany fanoušků. Do chladného Finska, kde po
celou dobu turnaje teplota jen výjimečně atakovala hranici 15 stupňů nad nulou
a kde po zeleném listí na větvích stromů nebylo ani památky, se jim tentokrát
moc nechtělo. Na rozdíl od sousedů ze Slovenska. A především Švédů, kteří jako
vždy tvořili nejpočetnější a co do vzezření nejoriginálnější skupinu zahraničních
návštěvníků v kosmopolitní zemi hokejových fanoušků (povšimněte si níže ilustrační
fotografie, na níž je zachycen jeden z nejoriginálněji vystrojených fans „Tří
korunek“. Že by už i mužům rostlo bujné poprsí? J)...
V Helsinkách se už před více jak půl stoletím konala letní
olympiáda. Byly tu evropské i světové šampionáty v atletice a pošesté hokejové
mistrovství. V dokonale narýsované organizaci se však občas projevila neschopnost
Finů pro improvizaci. Třeba s výsledky vlastního mužstva. Stačilo prohrát
poslední zápas ve skupině s Německem a nemuselo dojít už ve čtvrtfinále na
skandinávské derby proti Švédům. Loučení kteréhokoliv z týmů muselo přinést
negativní odezvu v divácké, mediální i sponzorské atraktivitě, a naneštěstí -
černého Petra si vytáhli domácí Finové! „Teď
budeme fandit Slovákům,“ říkali jejich uplakaní fanoušci
po nejdramatičtějším utkání turnaje a porážce 5:6. Někteří se pak skutečně přikrášlili
vlaječkami, v ruce či na tváři, v barvách Česka, Slovenska a Kanady. K tomuto
nejdramatič
tějšímu duelu se váže ještě
jedna zcela neznámá historka. Na souběžně hraný čtvrtfinálový duel mezi Českou
republikou a Ruskem v Turku se vypravil z Helsinek speciální autobus VIP
hostů, mezi nimiž nechyběl předseda hokejového svazu Karel Gut či bývalý hráč a
nyní generální manažer Vítkovic, František Černík. Ten se s dalšími význačnými
českými delegáty před zdárně zvládnutým zápasem neopomněl posílit v „klubové restauraci“
(viz. snímek), a když nastupoval po utkání zpátky do autobusu, vyzvídal, jaký
je stav skandinávského derby. Finové prohrávali od 5. minuty 0:1, pak ale pěti
góly získali ještě před polovinou řádné hrací doby zdánlivě jasné vedení 5:1!
Jenže Švédové do druhé přestávky zkorigovali výsledek a dotáhli se zase na rozdíl
jedné branky. „Uvidíte,
že Švédové nakonec zvítězí, o gól,“ prohodil pak
společně s Karlem Gutem k přísedícím. A měli pravdu – Švédově skutečně
druhou sérií 5 branek v řadě vybojovali postup do semifinále a rozesmutnili
pořadatelskou krajinu…
Přátelské popichování mezi příznivci
čtveřice semifinalistů začínalo už v tramvajích, sjíždějících se do Hartwall
Areeny. „Máte dobrý tým, ale vyhrajeme
my,“ utahovala si prorocky skupina
Švédů z několika Slováků. „A
ve finále narazíme na Kanadu, ta porazí Čechy,“ přidali jedním hlasem pánové ve žlutomodrých dresech ještě jedno
vydařené proroctví (jak vidět – věštci by se tentokrát na hokejovém MS dobře
uživili). Všechna soutěživost se však zcela vytrácela ve chvíli, kdy se fandové
sešli ve velkém stanu před arénou, kde se jedlo, pilo a především tancovalo v
rytmu živých hudebních vystoupení. Před zápasem i po utkání. En osaa tanssia, mutta yritän!
Sice neumím tančit, ale pokusím se. Sinulla on kauniit silmät!
Ach, vy máte tak krásné oči! I takové věty jste mohli zaslechnout v početném
davu fanoušků, navazujícím nová přátelství. Jakoukoliv nepřístojnost, počínaje
zapálenou cigaretou, hlídali nekompromisní bodyguardi v kožených rukavičkách. A
to nejen ve zmíněném stanu, ale i v hale a jejím okolí. „Prosím, běžte s plechovkou na most k hlavní
silnici, tady je zakázáno konzumovat alkoholické nápoje,“ vystartoval na hlouček česko-slovenských fanoušků, občerstvující
se pivem asi 50 metrů od haly u obratiště 
taxislužby, jeden z pořadatelů. Na zmíněném prostranství však zněly
mnohem častěji jiné věty: „Prodáváte,
kupujete?“ Jenže překupníci neutržili tolik,
jak si představovali. Na utkání o třetí místo smutně „střelili“ lístek původně
za 250 eur za pouhých padesát. Jenže ani vstupenka v kapse nepředstavovala jistotu,
že se na vybraný zápas dodíváte do konce. Videokamery, fotoaparáty, ale také houkačky
a bubny byly trnem v oku iniciativní pořadatelské službě. Houkačku v mžiku odebrala
a bubeníky i s jejich mohutným instrumentem vyhnala z hlediště (například
ty české). Ovšem i mimo něj nepřicházeli fanoušci zkrátka.
Toinen pullo, kiitos! Každou
přestávku se hromadně chodilo do některého z mnoha obchůdků s občerstvením. Ještě jednu sklenici, prosím! Třeba za 3
eura vychlazeného piva. Za 6 eur jeden díl pizzy s opečeným bramborem a za 22
eur (čili za více jak 600 korun) maskota či památeční tričko s logem
šampionátu. Nebylo kam spěchat. Vždyť celý zápas běžel na všude přítomných
monitorech místního televizního okruhu, a tak se nezanedbatelné skupiny diváků
vracely na svá sedadla třeba i v sedmé minutě další třetiny! Nám se při podobné
občerstvovací proceduře podařilo ještě v Turku zachytit hlavního kouče Kanady,
Andy Murrayho, když si po ušmudlaném vítězství nad Německem dával hot-doga.
Když spatřil zájem o svoji osobu, rychle se vytratil do VIP boxu, aby z něj
sledoval zápas ČR – Rusko, a při zakusování této „rychlovky“ vymyslel úspěšnou
taktiku na svého dávného rivala Slávu Lenera.
Každá zábava ale
jednou končí. Tentokrát se o titulu rozhodlo v dramatickém prodloužení. Kdo ale
po vítězné brance Kanaďana tmavé barvy pleti Ansona Cartera nespěchal domů,
mohl být svědkem netradičního fotografování něžných „Javorových listů“. Oslavujících
manželek a přítelkyň zámořských hokejistů. Něžné protějšky nových šampiónů z kolébky
hokeje se usmívaly do objektivů jako pravé modelingové profesionálky, a co bylo
rovněž zajímavé, stejně jako v tuzemsku, ať už u fotbalistů či hokejistů,
i tentokrát se vesměs jednalo o „bárbínkovské“ blondýnky...
Kdo se bude smát po dalším
šampionátu, který přivítá po dvanácti letech Praha? Těžko hádat. Naši fanoušci
to ale ani tentokrát nebudou. Vždyť na vstupném utratí horentní sumy jako ve
Finsku. Mitä se maksaa? Kolik?
Tak například za dvojzápas finále - utkání o bronz od tří do šesti tisíc korun!
HB/ds
(26.9.03)
Návrat na začátek této stránky