Vrbata řádí jako správný hurikán!
Před pár dny, těsně před uzávěrkou zámořských
přestupů, přišel mladý český hokejista Radim Vrbata o teoretickou, ale určitě
velkou šanci bojovat v nadcházejícím play off o slavný Stanleyův pohár.
Jeho bývalý zaměstnavatel ho totiž poslal do týmu, který sice před rokem o
nejcennější trofej bojoval doslova do poslední chvíle, ale jehož letošní
výsledky jsou velmi chatrné. Vrbata oblékl červenobílý dres Hurikánů
z Caroliny a hned začal zářit. I v zatím posledním vystoupení
v zápase s Ottawou nevyšel střelecky naprázdno, naopak, zaznamenal dvě
branky. Krátce poté, co si vystěhoval výstroj z kabiny Colorada Avalanche
jsme s ním uskutečnili krátký, aktuální rozhovor. Tady je:
Jak se
člověk doslechne o tom, že byl „převelen“ jinam?
„Minulé úterý mi v devět hodin ráno zatelefonoval
dnes již můj bývalý trenér Tony Granato a řekl, abych přijel na stadión před
tréninkem o něco dříve. V tu chvíli jsem začínal tušit, že se něco děje.
V novinách se psalo o tom, že Colorado udělá nějaký velký trejd a
v článcích se v této souvislosti objevovalo i moje jméno. Psalo se o
Buffalu, San Jose, Los Angeles. Cestou do haly jsem přemýšlel, kde skončím.
Představitelé klubu mi opravdu oznámili, že jsem byl vyměněn, ale neřekli kam.
Tvrdili, že se jednalo o těžké
rozhodnutí a že mi děkují za to, co jsem pro Laviny v minulosti udělal. Až
pak se mezi řečí zmínili, že mým novým působištěm je Carolina a opačným směrem
že putuje Battaglia.“
Jaká byla
první reakce?
„Po pravdě řečeno, docela se mi ulevilo. Především
proto, že v týmu Hurikánů je hodně Čechů. A také se nejedná o tak velké
město, jako Los Angeles. Po pohovoru jsem se rozloučil se všemi lidmi, co se
kolem týmu Lavin pohybují. Stejně jako se spoluhráči, kteří už v tu dobu
na stadiónu byli...“
Co první kontakt
s novým klubem?
„Než jsem odjel domů si zabalit, zavolal jsem
generálnímu manažerovi klubu Carolina Hurricanes, mimochodem bývalému brankáři,
který reprezentoval Kanadu na světovém šampionátu ve Vídni v roce 1977, Jimu
Rutherfordovi. Ten mi oznámil, že už o mne dlouhou dobu stáli. Že budují nový
mladý tým a očekávají z mé strany velké věci. No, příjemně se to poslouchalo.
Pak mi jeho sekretářka sdělila, že za čtyři hodiny letí nejbližší spoj do
Buffala, kde Carolina další den hrála. Tak jsem si za pomoci přítelkyně Petry
rychle sbalil a vyrazil. Přítelkyně byla až neuvěřitelně v klidu, naopak
já jsem lítal po baráku a nevěděl, co mám dělat dříve. Zkrátka, vzala to lépe,
než já! I díky ní jsem letadlo nezmeškal.“
Přítelkyně zůstává v Denveru?
„Ještě týden musela, aby vše vyřídila. Už koncem
tohoto týdne by ale za mnou měla přiletět. No, jakmile se letadlo vzneslo,
člověk začal přemýšlet o všem možném. Jak zařídit stěhování, jak mě přijmou
spoluhráči, jací jsou v Carolině trenéři…“
Kdo čekal na letišti na novou posilu Hurikánů?
„Kromě člověka, který pracuje pro Hurricanes, tam
k mému velkému překvapení čekal i nový spoluhráč Josef Vašíček. Byl jsem
s ním na hotelu, takže mi prozradil vše, co mě zajímalo. Následně nás
čekaly zápasy v Buffalu a Philadelphii.“
V obou utkáních se Vám podařilo skórovat. Pak se tým vrátil
„domů“ do Caroliny. Co víte o tomto městě?
„Město, kde Hurricanes sídlí, se jmenuje Raliegh a
leží ve státě North Carolina. Jak jsem se doslechl, je to klidné město se dvěma
milióny obyvatel. Dvě hodiny autem odsud jsou pláže východního pobřeží
Spojených států. Myslím, že se nám tady s Petrou bude líbit. I když je to
pochopitelně něco úplně jiného, než Denver.“
Jak se jeví nové prostředí po hokejové
stránce?
„Řekl bych, že hokejově je to zatím více než slušné. Kluci
v týmu mě přijali super, i trenérům se asi zamlouvám. V úvodních třech
zápasech jsem odehrál kolem osmnácti minut, zatímco v Coloradu to bylo o
pět minut méně. Navíc nastupuji ve všech důležitých situacích. Přesilovky
chodím hrát na beka, v první nebo druhé dvojici chodím na prodloužení.
Kdyby se mi tak dařilo i nadále, jako v úvodu nového angažmá, vůbec bych
se nezlobil.“
Na druhou stranu jste přišel o velkou šanci. Získat
s Coloradem slavný Stanley Cup. Laviny patří k favoritům letošního
ročníku NHL, Carolina se do play off vůbec nedostane…
„To je sice pravda, ale i na trejdu jsem našel pozitivní věci. Základní část nám končí za tři týdny a tak se alespoň po pěti letech podívám domů dříve, než v červnu. Navíc, alespoň podle informací z internetu a novin, bych nemusel být bez šance probojovat se do národního týmu pro letošní světový šampionát ve Finsku. Trenér Slavomír Lener nás viděl hrát na tripu a podle toho co říkal, by šance mohla být. Kdyby se to podařilo, bylo by to skvělé. Strašně rád bych si jel zahrát. Ostatně, další zlato do sbírky po juniorském mistrovství světa v Petrohradu by nebylo špatné. Každopádně bych se měl doma objevit do 10. dubna a to je pro mě něco neskutečného!“
Pavel Petr (19.3.03)