Radim VrbatA: BUDU-LI SE KAZIT, DOSTANU FACKU!
(hraje vedle největších
hvězd a peníze ho nezkazily)
Jednadvacetiletý odchovanec
mladoboleslavského hokeje RADIM VRBATA si na život v zámoří už zvykl. Vždyť
v Kanadě a USA prožívá pátou sezónu. Možná nejzajímavější, protože stále
častěji nastupuje vedle osobností první kategorie, v útočné formaci s Joe
Sakicem a Peterem Forsbergem…
Kdy Vám vlastně lidé z vedení klubu oznamují, že s Vámi
počítají pro první tým nebo zda Vás pošlou na farmu? Jaká jsou v tomto směru
pravidla?
„To je individuální. Taková
hranice je zhruba čtyři týdny po zahájení sezóny. Pokud řeknou, abyste si
zajišťovali apartment, znamená to, že s Vámi počítají. Samozřejmě nikde
není napsáno, že Vás hned za týden nemohou vytrejdovat. Takový už je hokejový
život v Americe.“
Mužstvo Colorada bylo pasováno do role jednoho
z největších favoritů na zisk Stanley Cupu. Jak vnímáš tyto prognózy a co
si myslíš o kvalitě hráčského kádru, který máte u Avalanche k dispozici?
„Asi jsme opravdu favorité. Moc
týmů totiž hráče podobného kalibru jako my nemá.Vypadá to však, že letos bude
soutěž hodně vyrovnaná. Každý bodík se může při konečném účtování hodit. Úvod
nám nevyšel podle představ, ale věřím, že právě zmíněná kvalita hráčského kádru
pomůže k tomu, abychom se prosadili. Každopádně - pro zisk prestižní
trofeje uděláme všichni maximum, to snad ani nemusím zdůrazňovat.“
Často se na ledě objevuješ v útočné formaci se
Sakicem a Forsbergem. Jak se člověk mezi největšími hvězdami NHL cítí? Jak se
s nimi hraje a jak se k tobě chovají?
„Mohu o nich říci jen to nejlepší.
Oba jsou super, vůbec si na nic nehrají a ke mně se chovají skvěle. Nemohu si
stěžovat.“
Oba dva mají neotřesitelnou jistotu, že je o místo v sestavě
nepřipravíš. Jak se chovají ale ti, se kterými přímo bojuješ o post
v týmu?
„Jakmile se vybere mužstvo pro
sezónu a hráči získají jistotu, jsou všichni v pohodě. Ale předtím, v kempu,
se nejbližší konkurenti chovají odměřeně a přetvařují se.“
Takže v přípravě si moc legrace neužijete, je to tak?
„Na legrácky si vystačíme sami.
V přípravě totiž byli ještě dva Slováci Svatoš a Budaj, s nimi jsme
si užili zábavy až dost. V kabině se ostatní po nás dívali, jestli jsme
vůbec normální…“
Když už je řeč kolem přetahované o místa v sestavě,
jaký vztah panuje mezi Radimem Vrbatou a Václavem Nedorostem? Vždyť oba jste si
v loňské sezóně post v základním kádru Colorada vyměnili!
„S Vaškem jsme nejlepší kamarádi,
nemáme si co závidět. Teoreticky bych mohl být naštvaný kvůli tomu, že jsem
loni absolvoval už svůj třetí kemp, Vašek první a v mužstvu na rozdíl ode
mne zůstal. Přál jsem mu to, i když jsem šel sám na farmu. V průběhu
soutěže jsme si však role vyměnili a nemyslím si, že by mi Vašek záviděl.
Prostě věděl, že v tu dobu jsme oba hrát nemohli. Abych ale dokončil
odpověď na otázku – žádná nevraživost mezi námi není, naschvály si rozhodně
neděláme. A letošní rok? Kdyby nám někdo řekl, že v mužstvu zůstaneme oba, asi
bychom mu nevěřili. Jsme rádi, že to tak dopadlo. Určitě je dobré být
v týmu s někým, koho dost dobře a dlouho znáte, jste si věkově blízcí
a rozumíte si.“
Už loni jsi měl dobré výsledky. Nicméně ani to není záruka
trvalé důvěry pro další sezónu v NHL. Nebo snad ano?
„Abych byl upřímný, poté, co se mi
dařilo jsem věřil, že už se na farmu nepodívám. Jenže když člověk přijel do
kempu a viděl, kolik nových hráčů v přípravě je, uvědomí si, že skutečně
nemá nic jistého. Proto jsem makal opravdu naplno, proto jsem přijel dříve a
výsledek v podobě místa v sestavě Avalanche se dostavil…“
Člověk si musí po příjezdu do Ameriky zařídit také řadu dalších
věcí, například bydlení. Pomáhá klub ve výběru místa nebo si vše musíš vyjednat
sám?
„Jeden den Vám pouze řeknou, aby
jste si něco našel. Vše ostatní si ale musí hokejista v zámoří zařídit skutečně
sám. Mám štěstí, že pro klub pracuje jistá paní, taková naše kamarádka, která mě
i Vaškovi Nedorostovi pomáhala zařídit prakticky všechno důležité. Vysvětlila
nám, co podepisujeme, vyřídila přihlášku telefonu, televize a podobně. Českým
hráčům moc pomáhá. Pro mě osobně je velkou výhodou i to, že je se mnou
v Denveru přítelkyně Petra. Já se po týdenním ´tripu´ vrátil prakticky do
zařízeného apartmentu. Je to moc příjemné, když přijdete domů a tam na Vás čeká
někdo, koho máte rád. Někdo, kdo se postará o zázemí, klid a pohodu. Život
v Americe to ulehčí. Já se tak mohu starat pouze o hokej…“
Kanadsko-americká NHL přináší pohádkové platy, které hokejistům
asi celá řada lidí v Čechách závidí. Jaké máš zkušenosti se závistí?
„Určitě jsou lidé, kteří vám
úspěch i peníze přejí a naopak. Myslím si, že už dokážu rozeznat, kdo to myslí
upřímně a kdo ne. Dříve by mi asi závist vadila, jenže dnes už jsem pátý rok
venku a je pro mě důležité jen to, co si myslí moji známí, rodina a další
blízcí. Nesmíte si připouštět, co říkají ostatní. Ať si myslí co chtějí, já o
tom vím své. A navíc jen já sám vím, že nebylo jednoduché se do NHL dostat a co
všechno jsem pro svůj sen musel obětovat.“
Na druhou stranu je příjemné, když si člověk může pořídit věci,
které by si za normálních okolností nedovolil…
„To je pravda. Když se nedaří,
říkám si: ´Je ti jedenadvacet, hraješ NHL, bereš slušné peníze, to vůbec není
špatné.´ Jdete do obchodu, něco se Vám tam líbí, třeba nábytek. Říkáte si, je
to sice drahé, ale můžu si to dovolit. Zkrátka, nemusíte přemýšlet nad tím,
jestli stejnou věc někde jinde neprodávají o 500 dolarů levněji. To je skutečně
příjemná stránka věci...“
Nemáš obavu, že by tě peníze mohli zkazit?
„Věřím tomu, že ne. Jak už jsem řekl,
zajímá mě to, co si o mně myslí rodiče, kamarádi. To, co říkají lidé, kteří mi
peníze nepřejí, mě nezajímá. Navíc právě s kamarády mám speciální domluvu.
Pokud bych se začal měnit, řeknou mi to do očí nebo mi dají facku!“
V kanadsko-americké NHL se prosazuje stále více hráčů
z úspěšné reprezentační dvacítky. Kromě tebe o sobě dávají vědět Nedorost,
Klesla, Erat nebo Brendl. Navíc v zámoří působí i další, co na svoji
velkou šanci teprve čekají – Sivek,
Ustrnul, Blatný nebo Plekanec. Jste spolu v kontaktu i během sezóny?
„Pokud je to možné, tak ano. Když
navíc kluci po zápase v Denveru zůstávají, zajdeme spolu na večeři. Ale
není to pochopitelně pouze záležitost kamarádů a bývalých spoluhráčů z ´dvacítky´.
Posedět chodí Češi i Slováci. Je to příjemné.“
I když ne tolik jako v minulosti, přesto je
v NHL stále k vidění řada osobních soubojů. Jak je to vlastně se
zraněními? Měl jsi někdy problémy?
„První rok v zámoří v juniorské soutěži jsem utrpěl zlomeninu zápěstí, druhý rok se ozvaly pro změnu natažené vazy v koleni. Loni mě pak po zásahu hokejkou trápila naražená žebra. Doufám ale, že se mi vážnější zranění budou vyhýbat…“
Pavel Petr (6.12.02)