3. Nejkrvavější bitva o provincii Quebec

PLAY OFF 1984 / MONTREAL CANADIENS – QUEBEC NORDIQUES 5:3

► Poprvé se v naší rubrice podíváme přímo na dílčí souboj nejslavnější klubové soutěže světa o Stanleyův pohár. A hned na utkání, které vstoupilo do zámořských dějin jako neuvěřitelně dramatická podívaná s nečekaným obratem a zároveň jako jeden z nejbrutálnějších zápasů play off, v němž tekla krev a plnila se trestná lavice. Hned deset hokejistů bylo odesláno předčasně do kabin, včetně Petera Šťastného! Pikantnost souboje se jevila o to vyšší, že šlo o vyhlášenou frankofonní bitvu mezi dvěma rivaly z kanadské provincie Quebec. Ovšem bez ohledu na divoký součet trestných minut (257) to byl excelentní hokej od branky k brance. Až do začátku třetí třetiny v něm padnul jen jeden gól. Nakonec jich bylo osm, a montrealská hala Forum v euforii ze „spravedlivého“ vítězství, které pomstilo podlý úder pěstí hostujícího Sleighera, málem spadla radostí…

▼ VIDEORECENZE – MONTREAL ver. QUEBEC 5:3

Rivalita i skrytá a narůstající nevraživost z předchozích pěti utkání by se dala krájet. V hale Forum nastoupili proti sobě místní Canadiens, kteří v předchozím souboji porazili Nordiques na jejich ledě 4:0 a ujali se ve finále Adamsovy divize vedení 3:2 na zápasy. Do klece zajeli s maximální možnou koncentrací „jedničky“ svých týmů – zkušený Daniel Bouchard v modrém dresu Quebeku, a nová hvězda Montrealu, zatím málo známý Steve Penney, který se ale mohl pochlubit výtečným průměrem pouhých 1,49 inkasované branky z 8 odchytaných zápasů v play off sezóny 1983/84. Na tvářích obou koučů, domácího Jacquese Lemaira a ambiciózního Michela Bergerona je patrné napětí.

Hraje se sotva 30 sekund. A dvojice čárových rozhodčích D´Amico a Hodges už má plné ruce práce, aby od sebe roztrhla „boxery“ Paiementa a McPheeho, častující se odhalenými pěstmi. Je to jasné – oba dostávají první dva z mnoha ten večer udělených 5 minutových trestů. Další zajímavý okamžik na sebe nenechává dlouho čekat. Mladíček a budoucí vyhlášený „osobní hlídač“ Guy Carbonneau, který dostal na starost největší ofenzivní hvězdu soupeře Petera Šťastného, a jenž v základní části sezóny ohromil 7 góly v oslabení, atakuje Slováka ve chvíli, kdy Šťastný míchá s pukem těsně před Bouchardovou brankou. Gól z toho není. Stejná dvojka se potkává prakticky vzápětí ve středním pásmu, domácí útočník fauluje a Nordiques hrají první přesilovku v tomto důležitém utkání. Zatím to není jejich velká zbraň. Z 22 proměnili ve finále Adamsovy divize jen jednu, a už 20krát po sobě vyšli ve snaze o přesné zakončení naprázdno. Možná i proto neskáče na led trojice hráčů s čísly dresů 18, 20 a 26, totiž Marian, Anton a Peter Šťastní, ale speciální sestava, v níž nejstaršího z bratrů nahrazuje Michel Goulet. Kotouč poskakuje pod Penneym, ale skóre se nemění. A hosté tak moc potřebují získat vedení – co pro to jen udělat?

Přichází první neobyčejný moment později „krvavé“ bitvy, a jeho nejsmutnější hrdina, obránce Jean Hamel, si prožívá první muka. Je to paradox –a nebo vlastně není? Vždyť ještě nedávno oblékal blankytný dres Nordiques, a teď je na druhé straně barikády. Jenže bývalí spoluhráči ho znají, a jeho hokejku asi rovněž. Kouč Bergeron posílá skupinku „velvyslanců“ za hlavním arbitrem Bruce Hoodem. Ten bere Hamelovi hůl a odjíždí ji přeměřit k boxu časoměřičů! Nebezpečný tah vychází – k už vyloučenému Ludwigovi, jemuž ještě zbývá z trestu 77 vteřin, usedá i Hamel. Na časomíře svítí 5:01 a Quebek začíná hrát přesilovku 5 na 3. To ale není přesilovka, to je blesk z čistého nebe. Od modré střílí J. F. Sauve a nastavená čepel Petera Šťastného zvedá puk nahoru a do sítě. Stačilo 11 sekund a hosté vedou jak si přáli 1:0!

Do konce třetiny zbývá spousta času a diváci se ani chvilku nenudí. Obránce Chris Chelios, který je v kádru Canadiens teprve pár týdnů, a ještě v únoru hrál za reprezentaci USA na olympijských hrách v Sarajevu, udivuje jako nezkušený „bažant“ bruslařskou suverenitou. Obě mužstva orazítkují tyč, na straně Quebeku se o to postará jeden z prvních hokejistů tmavé pleti Tony McKegney. Šanci má i jeho současný spoluhráč, někdejší kapitán Colorada Rockies a účastník několika světových šampionátů Wilf Paiement. Když montrealský zadák Ludwig ztrácí hůl a chytá puk do rukavice, hosté se zlobí, že sudí Hood nepíská zdržování hry, která je svižná a krásně přechází ve vysokém tempu od jedné branky ke druhé. Fanoušci v ochozech proto vískají vzrušením, třeba při akci místního gladiátora Waltera. V poslední sekundě neudrží nervy na uzdě kapitán Nordiques, Mario Marois, sekne přes ruku veterána Boba Gaineyho, a druhou třetinu začnou Canadiens v početní převaze…

Skoro celou početní převahu zkouší proměnit ve vyrovnání pětka z velkých hokejových osobností, tehdejších či ještě budoucích. Urostlý centr Bobby Smith, švédský útočník Mats Naslund, hráč ryzího srdce Ryan Walter, jak Petřínská rozhledna vysoký bek Larry Robinson a mladíček Chelios. Živelná snaha však vyzní naprázdno. Je znát, jak moc touží hráči Quebeku Nordiques vrátit sérii k poslednímu, sedmému a rozhodujícímu souboji zpátky do své haly. A oboustranná snaha po vítězství je obdivuhodně otevřená a ofenzivní. Ehm, to že je Jacques Lemaire na střídačce Montrealu? Ano, vynálezce smutně proslulé „pasti ve středním pásmu“, která zničila krásu NHL v polovině 90. let, je zatím teprve na první trenérské štaci, a v éře útočného hokeje ho něco podobného – naštěstí – ještě nenapadlo.

Montreal má ale zatím neuvěřitelnou smůlu. Od modré pálí Chelios. Puk propadne Bouchardovi pod betony, a plouží se za jeho zády. Atakovaný Nilan do něj s vypětím sil praští, ale černý touš se od levé tyče odrazí přesně po brankové čáře (!) do tyče druhé – neskutečný kulečník! A ochozy vzdychají zklamáním. Běží už 29. minuta a nemilovaný rival vede stále 1:0. V osobních soubojích se přitom jiskří víc a víc. Temno před očima má především třiadvacetiletý „buldoček“ Dale Hunter, pro něhož je série o to pikantnější, že za Montreal bojuje jeho o dva roky mladší a stejně zarputilý bráška Mark. Když projíždí kolem brankáře domácího týmu Penneyho, který už stačil schovat puk pod lapačku, neodpustí si provokaci a velmi zostra do něj najede. A je tu potyčka! Ovšem - na 2 minuty odchází za katr jen Dale Hunter. I v oslabení se myslí útočně – a to na obě strany! Ano, to snad ani není hokej, ale basketbal, rychlý běh od koše ke koši! Šance mají hostující Marois i Peter Šťastný, za domácí Robinson (společně s Guy Lafleurem jsou jedinými dvěma hokejisty, nastupujícími bez již povinné ochrany hlavy, zkrátka stále prostovlasí). Skóre se nemění a útočník Nordiques s číslem 32 na zádech se vrací do hry. Prakticky okamžitě najíždí do obranného pásma Montrealu a opět „zajíždí“ do Penneyho – neuvěřitelná drzost! A další potyčka…

Tentokrát se jedná o oboustranné vyloučení. A nebude poslední. Sotva dopadne puk po buly na led, naskočí Craig Ludwig na záda Antonu Šťastnému a jako medvěda ho skolí k zemi. Jenže nejmladší z tria slovenských bratrů má pro strach uděláno a zasadí mnohem urostlejšímu bekovi několik tvrdých úderů, dokonce mu roztrhne obočí do krve. Sudí Hood vyřkne ortel – tak pánové, oba to máte za 5 minut. Na světlené kostce je čas 37:59, opravdová krvavá lázeň se pomalu blíží…

Odbíjí poslední sekunda druhé třetiny a ze souboje u Bouchardovy klece se rodí větší a větší bitka. Postupně se do ní zapojí vlastně obě střídačky (mimo zůstávají už jen v tu dobu vyloučení hříšníci), včetně náhradních gólmanů Sevignyho a Malarchuka! Zkrátka - všichni proti všem. Hodně ostrý konflikt má třeba Mario Tremblay, který několika peprnými údery počastuje Petera Šťastného. Ten ho však zase parádně složí na lopatky. Velkými kamarády nejsou ani Chris Nilan a Randy Moller. Pěsti létají vzduchem, diváci jsou na nohou a varhany do toho všeho zvesela hrají! Úchvatné. Už se zdá, že nevraživost přece jen pomalu opadá. Tremblay jede k mantinelu, kde se drží pod krkem Lou Sleigher a Jean Hamel. Tahá spoluhráče pryč, ten ztratí na zlomek sekundy ostražitost a spouští pevné sevření. Přesně v ten okamžik vyletí Sleigherův záludný a neuvěřitelně tvrdý úder pěstí - doprostřed obličeje montrealského zadáka. Snad ani Mike Tyson by nedokázal zasadit tak nečekané K.O.!!! Hamel ztrácí vědomí a bezvládně padá vší silou zátylkem hlavy na led (bez přilby!). Kluziště se vzápětí zbarví kaluží rudé krve. Celý stadion je zmražen zděšením, i rozdivočelí hráči se klidní a míří do kabin. Nad nešťastným Hamelem se sklání masér, pak i lékař, a když je asi po 5 minutách částečně při vědomí, odvádí ho na ošetřovnu…

Jenže přestávka horké hlavy dokonale nezchladila. Stane se totiž něco, nad čím nevěřícně žasne i analytik utkání, vyhlášený „glosátor“ Don Cherry – hlavní rozhodčí oznamuje jména hříšníků a výši jejich trestů až před začátkem třetí třetiny, a i ti výtečníci, co mají už definitivně zůstat v šatně a jít se zkropit pod sprchy, se vrací na led! Nemůže následovat nic jiného - Mike McPhee se rozhlédne, aby našel nenáviděnou tvář a s nataženou holí se jako s vidlemi rozjíždí na zcela „klidného“ Sleighera. Sekne ho však až Mark Hunter, který se pak porve i s vlastním bratrem Dalem – a je tu další a dlouhá hromadná bitka všech proti všem! Emoce stříkají jako fontána, vždyť pěstmi se ohání i hokejový „elegán“ a vyznavač fair play Guy Lafleur! I tentokrát si vjíždí oba náhradní gólmani do vlasů, a je to jejich poslední vystoupení. Výsledek? Původní čtveřici vyloučených do konce zápasu (Nilan, Tremblay – Peter Šťastný, Sleigher) doplňuje šestice „nováčků“. Za Montreal Mark Hunter, McPhee a Sevigny, za Quebek Dale Hunter, Weir a Malarchuk. Canadiens se můžou „pochlubit“ sbírkou 118 a Nordiques 137 trestných minut (a tady pozor, jedna důležité poznámka – na naše standarty by těch minut mělo být výrazně víc, neboť v české extralize se trest do konce utkání počítá za 20 minut, ale v Americe jen jako desetiminutový!!!). Než si hokejoví „vojáci“ posbírají odhozené hokejky a rukavice, a prohlédnou šrámy, musí oba trenéři povolat z hledišti do kabiny k rychlému převléknutí - z civilu do výstroje - i třetí gólmany, Wamsleyho a Gosselina. Do pole však mají k dispozici už jen po 13 statečných bruslařích. Síly ubývají, ale nikdo to na sobě nedává znát, hraje se na doraz, spíš na tajnou rezervu. Diváci jsou u vytržení a mantinely duní…

Všechno začíná hrou tří proti třem. A pro Montreal rovněž katastrofou. Robinson chce rozehrát dlouhý pas od vlastní branky do středního pásma, ale trefí jen hůl forčekujícího Michela Gouleta. Ten provede rychlý blafák a v čase 42:02 vede Quebek nad Canadiens v jejich slavné hale Forum už 2:0!!!! Zdá se, že je rozhodnuto. Ale není. V prořídlých sestavách totiž ožívají stárnoucí a dožívající hvězdy. Především někdejší kanonýr Steve Shutt, který v sezóně 1976/77 dokázal nastřílet úžasných 60 gólů! Teď skoro celý rok marodil, a až do dvou velkých bitek na přelomu druhé a třetí třetiny toho ani tento večer mnoho nenahrál. Najednou je na ledě skoro pořád - vždyť se střídají prakticky jen dvě pětky po celou poslední dvacetiminutovku, a Shutt si vzpomene na slavné časy. V čase 46:23 se z levé strany trefí přesně do levého horního růžku Bouchardovy branky. Hosté se psychicky „leknou“, a Goulet se nechává školácky vyloučit za podražení. Po ledě doslova tečou emoce. Oboustranná obětavost a nasazení nepustit protivníka k puku jsou však obdivuhodné, a přesilovka Canadiens je zcela planá. Jenže ihned po ní vybojuje v rohu kluziště kotouč Bobby Smith. Útočník, který před čtyřmi lety ještě jako hráč Minnesoty, výrazně pomohl k senzačnímu vyřazení slavného Montrealu z prvního kola play off. Teď se chce revanšovat a posílá puk po prknech na Naslunda, naznačujícího, že objede branku. Bouchard se proto točí hlavou i pohledem k vzdálenější tyčce, jenže švédský „hračička“ stačí přihrát zpátky na nekrytého Shutta. A ten se nemýlí. Za 49 sekund se naplní polovina třetího dějství dramatické bitvy o provincii Quebek a je srovnáno na 2:2…

A nastává neuvěřitelný obrat. Nordiques už snad po Gouletově blafáku začali v duchu balit bagáž a těšit se na sedmý zápas. Ale na žádný nedojde. Nikdo totiž nezdržuje, hraje se vabank. Hrstka „pozůstalých“ aktivních hokejistů předvádí přímo kosmickou rychlost v honičce od jedné branky ke druhé. Po modré čáře přihrává Bobby Smith do vhodné pozice najíždějícímu obránci Ricku Greenovi, před Bouchardem cloní Mondou, a puk se třepetá v síti. 52:14 – Montreal vede 3:2. Na střídačce Quebeku se hráči začínají dívat do země. Další akce Canadiens – vysoký „knírač“ John Chabot posílá bekhendem kotouč počtvrté tam, kam si to přeje rozpumpovaná hala, asistují mu u toho Naslund a Lafleur. To bylo v čase 53:27. Na „Eskymáky“ dopadá totální deprese. Po pravé straně proniká do útočného pásma zdánlivě velmi zvolna Guy Carbonneau, ale jeho střela proklouzne Bouchardovi mezi betony – 5:2! Časomíra se zastavuje na 54:28. Neuvěřitelné!!! Za 8 minut a 5 vteřin otáčí nejslavnější klub NHL nepříznivý výsledek pěti góly! Když do konce normální hrací doby schází přesně pět minut, diváci stojí, aplaudují a sborem zpívají vítězné chorály. Z jejich nadšení už nic neubere ani symbolická korekce výsledku z hole Wilfa Paiementa na konci 57. minuty. Kouč Serge Savard se spokojeně usmívá a ještě dlouho po závěrečné siréně, která poslala jeho tým do semifinále play off proti New York Islanders, ohromeně zírá na rozjařené ochozy a vychutnává si slastné pocity vítězů…

HB/ds (7.10.03)

Návrat na začátek této strany

Zpátky do vstupního menu NHL