1. Nepřekonatelný Dzurilla
CANADA CUP 1976
/ KANADA – ČESKOSLOVENSKO 0:1
► V této
nové rubrice se chceme podívat na zoubek slavným utkáním ze základní části NHL,
vyřazovacích bojů o Stanley Cup či mezinárodních klání, do nichž zasáhly profesionální
hvězdy nejopěvovanější klubové soutěže. Většina ze čtenářů internetového
magazínu HOKEJOVÉ BULLY nikdy neměla možnost tyto zápasy vidět. Nejen na vlastní
oči, ale ani na televizních obrazovkách. Protože však existuje zařízení zvané
video, a zejména za mořem na několik desítek náruživých sběratelů,
v jejichž pečlivě střeženém archivu jsou uloženy kazety se záznamy
podobných zápasů, je možné se na nejslavnější a nejzajímavější bitvy podívat
třeba i s odstupem dvaceti let. První zápas, který jsme do zmíněné retro
rubriky zařadily, je ten, který se velkými písmeny zapsal do dějin
československého hokeje. Na Kanadském poháru v roce 1976 totiž pro
zámořské fanoušky zcela neznámí hráči odněkud ze středu Evropy porazili v montrealské
hale Forum „neporazitelné“ borce z NHL 1:0!
▼
VIDEORECENZE – KANADA ver. ČSSR 0:1
Jedna z novodobých legend
místního klubu a celé NHL, obrovitý obránce Larry Robinson, který většinu své
aktivní kariéry spojil s dresem Montrealu Canadiens, v úvodu svých
knižních memoárů uvádí, že nikoliv následující dva finálové zápasy,
v nichž Kanaďané historicky první Canada Cup vyhráli s výsledky 6:0 a
5:4 po prodloužení, ale právě nečekaná porážka 0:1 ještě v základní
skupině turnaje, je pro něj dodnes možná nejsilnějším zážitkem ze všech
mezinárodních klání, do nichž nastoupil, a na každý pád, jedním z deseti
nejlepších zápasů celé jeho dlouhé a úspěšné kariéry! Jaká pocta pro náš tehdejší
národní tým, a zejména pro brankáře Vladimíra Dzurillu, jenž byl společně se
svým protějškem v brance Kanady Vachonem vyhlášen největší osobností
zápasu. Pro Dzurillu to byl nejslavnější zápas na 100 procent. A jak se vlastně
odvíjel?
První třetina byla ve znamení
mírné převahy „javorových listů“, i když do velké šance se domácí tým dostal až
zhruba 5 minut před jejím skončením. To Phil Esposito našel přihrávkou přes vzdálenost
středního pásma našimi beky zapomenutého „Zlatého tryskáče“ Bobby Hulla. Golden Jet vletěl před Dzurillu,
v poslední moment mu však puk na čepeli hole trochu poskočil, a tak jeho
střela nebyla dostatečně razantní, aby si s ní gólman s velkou
číslicí „1“ na zádech neporadil.
Obraně mužstva ČSSR ovšem dlouho zdaleka největší potíže dělala
útoční trojka z Philadelphie, dirigovaná kapitánem „javorových listů“
Bobby Clarkem. Impulzivní centr, podporovaný křídly Barberem a Leachem,
roztočil před Dzurillou velký kolotoč, ale Leach jen olízl horní tyč jeho
branky. Naši borci toho v útočné fázi během úvodních 20 minut mnoho
nepředvedli – vlastně jedinou šanci, rovněž krátce před přestávkou, zhatil
Pouzarovi 
skvělým vypíchnutím slavný zadák Bobby Orr. A ještě jeden postřeh.
Agresivita. Snad po 10 vteřinách hry si vyšlápl na malého „čertíka“ Černíka
kanadský „knírač“ Lanny McDonald, a předznamenal tím styl hry, jímž se kanadský
tým snažil nalomit českou psychiku. Velmi tvrdou hrou. Po 5 minutách to byli zmiňovaní
„Letci“ z Philadelphie (zejména Barber), kteří během jednoho střídání snad
sedmkrát sklátili naše hochy důraznou hrou do těla, přesně podle hesla,
nejdříve hráč, a pak 
teprve kotouč. Jenže svěřenci trenérů Guta a Staršího se nelekli.
Naopak. Obránce Chalupa nasadil jednomu ze soupeřů ukázkový bodyček, až hala
Forum s uznáním zahučela. Zostuzený Kanaďan si to ale nechtěl nechat líbit
a vzápětí v emotivní odvetě málem prorazil mantinel i s dalším našim
bekem Miroslavem Dvořákem!
Druhá třetina? To byl mnohem
živější hokej, z jedné strany na druhou, i když stále aktivnější byli
v útočném pásmu Kanaďané - a po teči Petera Mahovliche se podruhé rozkmitala
horní tyč Dzurillovy klece! Ovšem už o malou chvíli dříve, na začátku 6.
minuty, se mezi kanadskými beky protáhl na útočné modré čáře Milan Nový, a
prudkou ranou těsně nad ledem, která jen o pár centimetrů minula pravou tyčku,
poslal Vachonovi první varování. Akce střídá akci. V průběhu několika málo
sekund se do ideální střelecké pozice dostává hned dvakrát Leach, a také
kanonýr Phil Esposito, trestuhodně zapomenutý před 
Dzurillou. Náš brankář však pokus o „statický“ blafák likviduje a
hala Forum s uznáním tleská. Zápas se přehupuje do druhé poloviny, když se
o slovo hlásí pardubická dvojice Martinec – Novák. První posílá kolmou
přihrávku napříč středním pásmem a rychle bruslící Novák uniká hvězdné dvojici
obránců Orr – Potvin. Jeho sólový únik se marně snaží zneškodnit Vachon. Novák
mu dělá kličku doprava, maličký kanadský gólman se kácí k zemi, obecenstvu
i celé Kanadě u televizních obrazovek tuhne krev v žilách, ale pardubický
útočník posílá puk bekhendem jen do levé tyčky!
Jen o něco později se na druhé
straně snaží vystřelit Esposito, ale Kajkl mu podrží hokejku. Ochozy bučí a
urostlý Esposito se mračí na hlavního rozhodčího, proč nepískal faul. Československý
tým se snaží o rychlý přechod do protiútoku, ale čtyřikrát po sobě ho zastavuje
postavení mimo hru na útočné modré. Při páté akci proto střílí Marian Šťastný z velké
dálky, ještě ze středního pásma, a málem zaskočí nepřipraveného Vachona. I
druhá třetina však končí za bezbrankového stavu 0:0. Jaký rozdíl proti souběžně
hranému utkání ve Philadelphii, kde Sovětský svaz bez problémů vede nad
domácími Američany už 4:0…
Poslední třetina se hraje
nadvakrát - neboť ještě stále je uplatňováno pravidlo o výměně stran po
odehrání 10 minut. Oba soupeři začínají rozhodující fázi zápasu nesměle, každý
tým vysílá první střely na branku ze středního pásma! A jsme to opět my, kdo
může otevřít skóre. Na vlastní modré čáře ztrácí rovnováhu obránce Lapointe –
využívá toho pohotový štírek Martinec, posílá puk mezi Vachonovy betony, kotouč
proniká skrz, ale na poslední chvíli se stáčí z brankoviště ven, těsně
vedle pravé kanadské tyčky. Štěstí má ale i tým ČSSR. Vzápětí se vhazuje před
naší brankou, po levé ruce famózního Dzurilly. Javorové listy vyhrávají 
buly, a ještě z kruhu pálí „pumelici“ do levého horního rohu
McDonald – Dzurillova lapačka se však vymrští v pravý čas do pravého místa,
a na skóre se stále nic nemění. Ani zhruba deset sekund před změnou stran, kdy
po levém křídle najíždí Sittler. Střílí těsně nad ledem do skulinky v postoji
našeho brankáře, ale Dzurilla v hodině dvanácté stačí srazit nohy k sobě,
a tlumí puk, už už směřující za jeho záda. Tak tento vzájemný souboj Dzurilla
vyhrává. V prodloužení druhého finálového zápasu už tomu bude jinak…
Běží 52. minuta skvělého a oku
lahodícího zápasu, a jeho hrdinou se může stát někdo docela jiný, než je
zapsáno v historických tabulkách. Plzeňský „rychlík“ Bohouš Ebermann
dokazuje hbitost, dva kanadští beci se mění v solné sloupy, ale prudká
střela pod horní tyč se odráží od Vachonova ramene. Ale pozor, to není od Čechoslováka
s číslem 25 všechno. Snad o 15 vteřin později se opět řítí do obrany
soupeře zprava podél mantinelu, uniká Potvinovi a ve zlomku sekundy bude ve
100% šanci. Řízný obránce, který má nejlepší léta teprve před sebou, udělá něco
hodně ošklivého – obouručně (!) se ožene po Ebermannovi, a zasáhne ho holí pod
krkem. Cíl je splněn - náš forvard nedokáže vystřelit a poté, co ztrácí
rovnováhu, dopadá v efektním saltu na led. Hlavní rozhodčí je však
pozorný, a ochozy bučí – Potvin jde ven! Je to první vyloučení od konce první
třetiny! Jenže svěřenci Karla Guta a Jána Staršího v početní převaze
nevymyslí vůbec nic, a už to vypadá, že po dvou letech uvidí v zámoří bezbrankový
hokejový zápas. Naposledy se tak stalo v roce 1974 v utkání NHL mezi
Los Angeles a Pittsburghem.
Jenže osud si vymyslel jinou
zápletku. Na rozhraní středního a obranného pásma Kanady se o puk přetlačuje
klubko hráčů, „černého Petra“ si vytahuje pozdější hrdina celého Canada Cupu,
útočník Darryl Sittler. Ani nadvakrát není schopen zasáhnout puk. Ten mu bere
Martinec, pronikne přes modrou čáru a přenechá ho po jeho levé ruce
najíždějícímu Josefu Augustovi. 
Augusta udělá mírný oblouk a
zadovkou nachází připravenou hůl Milana Nového. Obávaný střelec z Kladna se
nemýlí – pod padajícím Vachonem posílá kotouč po ledě do sítě. Ukazatel skóre
se zastavuje na čase 55:41 a Československo vede nad největšími hvězdami „javorových
listů“ 1:0!
Snaha Kanady o vyrovnání je
křečovitá a marná. Nic nevymyslí ani „Bobíci“ Orr a Hull, nepomůže také
poslední taktický tah kouče Scotty Bowmana, který půl minuty před závěrečnou
sirénou odvolává Vachona a posílá na led šestého hráče v poli. Dzurilla
ještě sebevědomě rozehrává puk do rohu kluziště, a pak už ruce československých
hokejistů letí nahoru. 
Jedno z nejslavnějších vítězství v našich dějinách, nebo
snad to vůbec největší (až do olympijských her v Naganu) se stává
skutečností. Zazní hymna „Kde domov můj…“, soupeři si podávají ruce a
legendární Jean Beliveau předává ceny nejlepším hráčům. Ne náhodou jsou jimi
oba gólmani – Vachon a nejstarší hráč týmu ČSSR, „nepřekonatelný“ Vlado
Dzurilla…
HB/ds (21.9.03)