PETR KLÍMA:
„Chtěl bych mužstvo
dotáhnout
do play off…“
Hned dvakrát vstoupil v roce 1985 do jeho života
nevyzpytatelný osud, který poznamenal celou jeho příští hokejovou kariéru. Jako
člen elitní útočné eskadry jihlavské Dukly, před níž se v té době klepala
kolena snad všem ligovým obranám
v Čechách, na Moravě a na Slovensku, měl nezadatelné právo na konečnou
nominaci pro světový šampionát do Prahy. Čekalo se, že s kamarádem
z Litvínova, Petrem Rosolem, a kladenským centrem Vladimírem Kamešem, budou
hrát v jedné útočné řadě stejně dobře nejen na Vysočině, ale také před
vyprodanými ochozy nedávno zrekonstruované Sportovní haly. Kdyby všechno
probíhalo podle předpokladů, stal by se mistrem světa. Ale zmíněný osud si pro
něj připravil úplně jiný scénář. Zranění z přípravného utkání se Švédskem
se ukázalo natolik vážné, že na šampionát mohl zapomenout, a během léta se
rozhodl pro v tu dobu stále výjimečný a hodně odvážný krok, pro ilegální emigraci
do USA. Svůj poslední oficiální zápas v československé lize tak sehrál
před dlouhými 197 měsíci…
V reprezentačním dresu se tak Klíma z pochopitelných
důvodů už nikdy neobjevil, naopak, dvanáct sezón strávil v NHL, kde
postupně střídal především klubové barvy Detroitu, Edmontonu a Tampy Bay, velmi
krátce se objevil na soupiskách Los Angeles a Pittsburghu. V 786 utkáních
nastřílel 313 branek a navíc si vychutnal atmosféru 95 zápasů v play
off. A které bylo nejslavnější? Určitě
to ze dne 15. května 1990 ve staré Boston Garden, kde gólem v 56.
minutě prodloužení rozhodl o prvním vítězství „Olejářů“ z Edmontonu ve finálové
sérii nad domácími „Medvědy“ v poměru 4:3. O devět dnů později se radoval
ze zisku nejuznávanější klubové soutěže světa, Stanleyova poháru. Mnoho
nechybělo, a po posledních nevýrazných sezónách zakončil kariéru
v tichosti a bez většího zájmu veřejnosti v Německu. Letos
v létě se však rozhodl po období nečinnosti oprášit hokejovou hůl a
rukavice, a podat pomocnou ruku značně oslabenému a přebudovanému týmu,
v jehož dresu mezi dospělými začínal. Petr Klíma se po 18 letech vrátil do
Litvínova (nepočítáme-li tradiční letní exhibice), a po 16 letech do české
extraligy!
„Věděl jsem, že to bude těžké, že mne
nečeká nic jednoduchého,“ svěřil se zkušený hokejista i
v souvislosti s určitým mankem ve fyzické přípravě. Čas se nedá
zastavit a letos v prosinci, den před
Štědrým večerem, oslaví už sedmatřicáté narozeniny. „Co jsem stačil pochytit, liga je
nesmírně vyrovnaná. Dobře se v ní bruslí, mužstva i hráči jsou technicky
na výši a za každou chybu zaplatíte protiútokem, z něhož může padnout
gól,“ prohlásil Klíma velmi
příhodně po utkání 3. kola doma se Zlínem, v němž „chemici“ vedli
v 1. třetině už 3:1, a přesto prohráli 3:4. „To by se nám stávat nemělo, byla to
zbytečná porážka,“ nevěřícně kroutil hlavou
držitel Stanleyova poháru a dodal: „V
čem vidím svůj největší osobní problém po návratu do Litvínova? Potřebuji se co
nejrychleji dostat do hry, musím si zvyknout na nové spoluhráče a oni zase na
mně, aby věděli, co a jak na ledě dělám, jak mi můžou co nejlépe herně vyhovět a já zase jim. Na to nestačí 5 až 10
zápasů, to může trvat mnohem déle. Ale do konce základní části soutěže schází
prakticky 50 utkání a já věřím, že se poznáme v co nejkratším možném
termínu a budeme pak pravidelně získávat důležité body,“ svěřil se Petr Klíma, který v první polovině 80. let, během
čtyř sezón za Litvínov a Jihlavu, stačil sehrát na domácích kluzištích 133
ligových utkání a nastřílet 69 branek.
Nedlouho před
návratem Klímy do Litvínova se však s aktivní kariérou rozloučil jeho
bývalý spoluhráč a velký kamarád Petr Rosol. „Možná je to pro diváky škoda, že jsme se
minuli, ale já na to nemyslím. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že i kdyby
v kádru zůstal, tak už bychom se na ledě nepotkali. Oba jsme ve věku, kdy
vedle sebe potřebujeme někoho mladšího, a nevěřím, že by se trenér odhodlal
nás, sedmatřicátníky, postavit vedle sebe do jedné lajny,“ dodává
Klíma na adresu svoji i ještě o půl roku staršího Rosola. Zároveň je však
přesvědčen, že fanouškům bude mít mužstvo, jehož je kapitánem, co nabídnout. „Určitě dnes
v sestavě nenajdete zvučné jméno, jaké měl v minulé sezóně Robert
Reichel. Ale je tady hodně mladých a perspektivních kluků, vyčkávajících na životní
šanci. A můj osobní cíl pro tuto sezónu? Chtěl bych zkušenostmi a nějakými těmi
góly mužstvo náležitě vyhecovat a přispět k tomu, aby se Litvínov
probojoval do elitní osmičky a zahrál si v play off. Pokud se to podaří, budu
maximálně spokojen.“
Pádný důkaz o tom, že se mu s
až donedávna zcela neznámými tvářemi na severu Čech komunikuje den po dni stále
lépe, podal i poslední ligový duel, 18. září 2001 v Táboře,
v dočasném to působišti hokejistů z Českých Budějovic. Vítězství
v poměru 3:1 zařídil pro „chemiky“
právě veterán Petr Klíma, autor dvou rozhodujících branek. Ta první byla, jak
už vyplývá z předchozích řádků,
rovněž jeho jubilejní, sedmdesátá v naší nejvyšší domácí soutěži…
HB/ds
(19.9.01)