Osobnost září 

 

Logo Litvínova PETR KLÍMA:

P.K. potřetí„Chtěl bych mužstvo

dotáhnout do play off…“

 

    Hned dvakrát vstoupil v roce 1985 do jeho života nevyzpytatelný osud, který poznamenal celou jeho příští hokejovou kariéru. Jako člen elitní útočné eskadry jihlavské Dukly, před níž se v té době klepala kolena  snad všem ligovým obranám v Čechách, na Moravě a na Slovensku, měl nezadatelné právo na konečnou nominaci pro světový šampionát do Prahy. Čekalo se, že s kamarádem z Litvínova, Petrem Rosolem, a kladenským centrem Vladimírem Kamešem, budou hrát v jedné útočné řadě stejně dobře nejen na Vysočině, ale také před vyprodanými ochozy nedávno zrekonstruované Sportovní haly. Kdyby všechno probíhalo podle předpokladů, stal by se mistrem světa. Ale zmíněný osud si pro něj připravil úplně jiný scénář. Zranění z přípravného utkání se Švédskem se ukázalo natolik vážné, že na šampionát mohl zapomenout, a během léta se rozhodl pro v tu dobu stále výjimečný a hodně odvážný krok, pro ilegální emigraci do USA. Svůj poslední oficiální zápas v československé lize tak sehrál před dlouhými 197 měsíci…

 

Petr Klíma před 12 lety    V reprezentačním dresu se tak Klíma z pochopitelných důvodů už nikdy neobjevil, naopak, dvanáct sezón strávil v NHL, kde postupně střídal především klubové barvy Detroitu, Edmontonu a Tampy Bay, velmi krátce se objevil na soupiskách Los Angeles a Pittsburghu. V 786 utkáních nastřílel 313 branek a navíc si vychutnal atmosféru 95 zápasů v play off.  A které bylo nejslavnější? Určitě to ze dne 15. května 1990 ve staré Boston Garden, kde gólem v 56. minutě prodloužení rozhodl o prvním vítězství „Olejářů“ z Edmontonu ve finálové sérii nad domácími „Medvědy“ v poměru 4:3. O devět dnů později se radoval ze zisku nejuznávanější klubové soutěže světa, Stanleyova poháru. Mnoho nechybělo, a po posledních nevýrazných sezónách zakončil kariéru v tichosti a bez většího zájmu veřejnosti v Německu. Letos v létě se však rozhodl po období nečinnosti oprášit hokejovou hůl a rukavice, a podat pomocnou ruku značně oslabenému a přebudovanému týmu, v jehož dresu mezi dospělými začínal. Petr Klíma se po 18 letech vrátil do Litvínova (nepočítáme-li tradiční letní exhibice), a po 16 letech do české extraligy!

     Věděl jsem, že to bude těžké, že mne nečeká nic jednoduchého,“ svěřil se zkušený hokejista i v souvislosti s určitým mankem ve fyzické přípravě. Čas se nedá zastavit a letos v prosinci, den před  Štědrým večerem, oslaví už sedmatřicáté narozeniny. „Co jsem stačil pochytit, liga je nesmírně vyrovnaná. Dobře se v ní bruslí, mužstva i hráči jsou technicky na výši a za každou chybu zaplatíte protiútokem, z něhož může padnout gól,“ prohlásil Klíma velmi příhodně po utkání 3. kola doma se Zlínem, v němž „chemici“ vedli v 1. třetině už 3:1, a přesto prohráli 3:4. „To by se nám stávat nemělo, byla to zbytečná porážka,“ nevěřícně kroutil hlavou držitel Stanleyova poháru a dodal: „V čem vidím svůj největší osobní problém po návratu do Litvínova? Potřebuji se co nejrychleji dostat do hry, musím si zvyknout na nové spoluhráče a oni zase na mně, aby věděli, co a jak na ledě dělám, jak mi můžou  co nejlépe herně vyhovět a já zase jim. Na to nestačí 5 až 10 zápasů, to může trvat mnohem déle. Ale do konce základní části soutěže schází prakticky 50 utkání a já věřím, že se poznáme v co nejkratším možném termínu a budeme pak pravidelně získávat důležité body,“ svěřil se Petr Klíma, který v první polovině 80. let, během čtyř sezón za Litvínov a Jihlavu, stačil sehrát na domácích kluzištích 133 ligových utkání a nastřílet 69 branek.

Vítěz Stanley Cupu    Nedlouho před návratem Klímy do Litvínova se však s aktivní kariérou rozloučil jeho bývalý spoluhráč a velký kamarád Petr Rosol. „Možná je to pro diváky škoda, že jsme se minuli, ale já na to nemyslím. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že i kdyby v kádru zůstal, tak už bychom se na ledě nepotkali. Oba jsme ve věku, kdy vedle sebe potřebujeme někoho mladšího, a nevěřím, že by se trenér odhodlal nás, sedmatřicátníky, postavit vedle sebe do jedné lajny,“ dodává Klíma na adresu svoji i ještě o půl roku staršího Rosola. Zároveň je však přesvědčen, že fanouškům bude mít mužstvo, jehož je kapitánem, co nabídnout. „Určitě dnes v sestavě nenajdete zvučné jméno, jaké měl v minulé sezóně Robert Reichel. Ale je tady hodně mladých a perspektivních kluků, vyčkávajících na životní šanci. A můj osobní cíl pro tuto sezónu? Chtěl bych zkušenostmi a nějakými těmi góly mužstvo náležitě vyhecovat a přispět k tomu, aby se Litvínov probojoval do elitní osmičky a zahrál si v play off. Pokud se to podaří, budu maximálně spokojen.“

    Pádný důkaz o tom, že se mu s až donedávna zcela neznámými tvářemi na severu Čech komunikuje den po dni stále lépe, podal i poslední ligový duel, 18. září 2001 v Táboře, v dočasném to působišti hokejistů z Českých Budějovic. Vítězství v poměru 3:1 zařídil  pro „chemiky“ právě veterán Petr Klíma, autor dvou rozhodujících branek. Ta první byla, jak už vyplývá z předchozích řádků,  rovněž jeho jubilejní, sedmdesátá v naší nejvyšší domácí soutěži…

HB/ds (19.9.01)

 

Návrat na začátek této strany

 

Návrat na hlavní stranu osobností