„Na závěry je čas…“
Je to obehraná písnička.
Každý rok se mezi nejproduktivnější extraligové hráče tlačí noví jedinci.
V desítce nejlepších střelců a nahrávačů však figurují i dobře známé a
zavedené „firmy“. Doslova jako evergreen zní v této souvislosti jméno Richarda
Krále. Bývalého útočníka Pardubic, nyní již několik let největší opory a kapitána
třineckých Ocelářů. Hodně se o něm hovořilo a hovoří i v jiných souvislostech.
Především o jeho vztahu k reprezentaci. Předchůdci současného kouče
Slavomíra Lenera o něm hovořili s despektem, především o jeho defenzivních
schopnostech nebo tělesné váze. Když už se rozhodli, že ho zase jednou otestují
na mezinárodní akci či v přípravném utkání, Král se choval tak, jako by se
urazil, a pozvánku s díky odmítl. Do národního týmu se proto vrátil po
delší pauze až počátkem letošního září. Očividně mu to prospělo…
„Myslím, že ano. Je to tak. Hokej na
mezinárodní úrovni se hraje v mnohem vyšším tempu než v extralize,“ připustil možnost,
že skvělý nástup do sezóny, kdy v třineckých barvách střílel góly i na ně
nahrával, pozitivně ovlivnila aktivní účast v národním mužstvu na Česká
pojišťovna Cupu ve Zlíně. Razantně se vyhoupl do čela kanadského bodování a
dokonce, pokud by udržel nastoupené tempo, mohl by teoreticky atakovat jako
první hráč v historii hranici 90 bodů, a tím pádem překonat letitý „československý“
rekord Milana Nového. „O
tom ale zatím nemá smysl spekulovat, vždyť nejsme ani v polovině sezóny.
Podobné situace už jsem v minulosti zažil. Začal jsem dobře a pak špatně
skončil. Někdy Vám to jde hned od prvního utkání, jindy se podaří série zápasů
třeba uprostřed ligového ročníku,“ odmítl Král
úlohu jasného favorita na vítězství v soutěži produktivity. A události
předchozích týdnů mu dávají za pravdu. Stále je na tom skvěle, to ano, ale na
paty mu důrazně šlape vsetínský mladíček Hudler. A reprezentace? Po možná až
překvapivě úspěšném vystoupení ve Zlíně (předtím se totiž Richard Král v reprezentaci
nedokázal prosadit ani herně, ani střelecky) přišlo rozčarování z jeho
výkonů na další akci Euro Hockey Tour ve Finsku. V předehrávce, doma
v Pardubicích proti Švédsku, to ještě šlo, v Helsinkách však měla
jeho hra strmě klesající tendenci a urostlý „playmaker“ musí o svých kvalitách ještě
definitivně přesvědčit. Dost možná, že se mu na jaře rýsuje poslední šance
prosadit se do národního týmu a osobně se zúčastnit světového šampionátu. V širší
nominaci už sice byl, před MS v Itálii v roce 1994. Měl zabalená všechna
zavazadla na cestu, ale musel čekat, jak v zámořské NHL dopadne
Pittsburgh, a zda pro potřeby národního mužstva nebudou k dispozici hvězdní
„Tučňáci“ Jágr se Strakou. Nakonec byli. Král tak nikam neodjel, na druhou stranu
se však nezúčastnil jedné z největších blamáží českého týmu před nástupem „zlaté
éry“…
Jak to vlastně všechno začalo? Kdy a kde se dali Richard Král a
hokej dohromady? Narodil se 16. května 1970 v Pardubicích, v místním oddíle
prošel všemi věkovými kategoriemi a do extraligy nahlédl poprvé v průběhu ročníku
1988/89. Přitom nechybělo mnoho, a s hokejem předčasně skončil! „V patnácti mne z mladšího dorostu
pustili do Havlíčkova Brodu s tím, že jsem malý, hubený, a že ze mne nikdy
nic nebude. Na konci sezóny jsem všeho chtěl nechat, ale po návratu do Pardubic
mne podržel Vladimír Martinec, který si mě vytáhl do staršího dorostu. Všechno
je to o důvěře,“ dodává zamyšleně Král a
vzpomíná na konflikty s bývalým pardubickým koučem Uhrem. V mateřském
klubu přesto strávil plných šest sezón, a ta předposlední byla jednou z nejlepších.
Poté, co byl Uher nahrazen Markem Sýkorou, postoupili podceňovaní Východočeši do
play off a v semifinále prvního ročníku samostatné české soutěže vyřadili
v pouhých třech zápasech obhájce titulu, pražskou Spartu! Mimo jiné i zásluhou
Richarda Krále. V živé paměti je Králův úchvatný samostatný nájezd –
klička doleva a zakončení jednou rukou, kterým si vychutnal brankáře Čapka po
vzoru olympijské „penalty“ Švéda Forsberga. Jenže kýženého titulu se nedočkal -
nad síly pardubických hokejistů byla Olomouc. A nedočkal se ani poté, co
vlastně z donucení vyměnil vzduch a přestoupil na jaře 1995 do Třince.
Tomu zase mistrovské choutky zhatil Vsetín. Přesto už jednu zlatou medaili ve sbírce
úspěchů má, a dokonce světového významu – nikoliv z hokeje, ale z hokejbalu!
Jako člen reprezentačního mužstva vybojoval titul v roce 1998 na tuzemském
šampionátu v Litoměřicích!
A ještě jedna perlička. Trochu
nezvyklým způsobem myslí Richard Král i na budoucnost. Přes léto zase shodil několik
kilogramů tělesné váhy. Bylo to nezbytné, aby mohl uvažovat o tom, že bude hrát
hokej ještě nejméně čtyři další sezóny. A pak? Kdo ví. O jistých možnostech
napovídá skutečnost, že kapitán Ocelářů úspěšně kandidoval při podzimních
volbách za Nezávislé do obecního zastupitelstva! „V Třinci jsem docela známá osobnost, tak
proč se nepokusit důvěru v moji osobu nějak pozitivně zúročit? Co se ale
opravdu stane za pár let, to je předčasné hodnotit,“ tvrdí Král.
HB/id (24.11.02)
Anketní otázka HB
k R.Královi:
Myslíte si, že třinecký kapitán vyhraje souboj
se vsetínským Hudlerem a dalšími konkurenty,
a stane se nejproduktivnějším hráčem extraligy?
A co říkáte na jeho účinkování v reprezentaci?