„O svých přáních
nemluvím veřejně, abych
pak nebyl za hlupáka!“
Kam zmizel
odvěký strach ze specifik velké země, ležící několik stovek kilometrů na
východ od našich hranic?! I když ještě i dnes mnoho sportovců necestuje do
Ruska s nadšením, především hokejisté v čase předvánočním na
mezinárodní turnaj Baltiky, několikaměsíční stálý pobyt už tak odpudivý není.
Jak je to možné? Za vším hledej peníze! Nikoho nezajímá, jakým způsobem soudobí
majitelé ruských hokejových klubů ke svému značnému majetku přišli, a jak ho
udržují, podstatná je skutečnost, že jsou ochotni investovat nemalé částky do
kvalitních hráčů ze zahraničí, a čím dál častěji do těch, pocházejících
z České republiky. V módě jsou i trenéři, a tak se kolonie zvučných
jmen „povážlivě“ rozrůstá. Diváci v Rusku si už přivykli Vůjtkovi
staršímu, Hlinkovi, Rulíkovi, Paterovi, Procházkovi, Šlégrovi či Salfickému, od
nového roku je ale budou zajímat i výkony dalších tří našich osobností – Vladimíra
Vůjtka mladšího, Radima Tesaříka a především teprve osmnáctiletého Jiřího Hudlera!
Jeden z nejtalentovanějších
hráčů poslední dekády opustí extraligu – vlastně už jen formálně - ihned po
návratu z juniorského světového šampionátu v Kanadě. Jeho přestup do
Kazaně, o němž se spekulovalo po řadu týdnů již několikrát, se upekl bez
Hudlerovy osobní účasti. Z prvních reakcí tak nebylo patrné, s jakými
pocity se vsetínský útočník přesune do neznámého prostředí. „Nechci o tom přemýšlet, teď se musím
soustředit na svůj výkon v rámci mistrovství světa,“ řekl jindy vtipný mladíček hodně rozpačitě v telefonátu
České televize krátce poté, co vedení Vsetína oznámilo, že svého nejlepšího a
nejproduktivnějšího hráče, s jehož aktivní pomocí mohlo směle pomýšlet na postup
do tuzemského play off, pouští do Kazaně na hostování do konce sezóny. Údajně
za osmimilionové odstupné, které bylo očividně lákavější, než návrat Valachů do
horních pater extraligové tabulky. Jedním z důvodů této transakce prý byla
skutečnost, že si Hudlera vybrala v zámořském draftu „Rudá křídla“
z Detroitu a očekává se, že během léta se drobný vsetínský štírek vypraví
na zkušenou právě do města automobilového průmyslu…
Osmnáctiletý Jiří Hudler tak
zvláštním způsobem završil svůj nejzajímavější rok dosavadní hokejové kariéry.
Mladíček s dětskou tváří, který už před dvěma lety poctivě vysedával na
lavičce v prostoru vyhrazeném pro vsetínské náhradníky, aby se něčemu
přiučil od velikánů seskupených kolem Jiřího Dopity, se v krátkém čase vypracoval
ve vůdčí osobnost radikálně omlazeného týmu. „Však
mě také hráči soupeře začali víc hlídat. A to mne často naštve. Trenéři správně
poukazují na skutečnost, že je to nejhorší možná reakce a proto se ze všech sil
snažím vyhýbat zbytečným konfliktům.“ Když se
mladému vsetínském mužstvu nepodařilo podle očekávání postoupit do jarního play
off, byl Hudler zapůjčen do tehdy prvoligového Liberce, aby mu pomohl na cestě
mezi extraligovou elitu. V právě rozehrané sezóně už zase zpátky v mateřském
oddílu zářil jako ostřílená hvězda a směle soupeřil s Richardem Králem o
post nejproduktivnějšího hráče celé soutěže! V 32 utkáních nastřílel 19 gólů,
u dalších 27 asistoval. „Nikdy
jsem ale nehonil body sám pro sebe, bylo to pro mužstvo. Těch vstřelených branek
však mohlo být mnohem víc, s ohledem na počet gólových šancí, které jsem
neproměnil. Asi jsem dřevák,“ vtipkoval
onehdy na svůj vlastní účet. „Před
každou sezónou si vytyčím cíle, ale veřejně je neoznamuji, abych pak nebyl za
hlupáka, kdybych je nesplnil. O vítězství v soutěži produktivity jsem však
určitě neuvažoval!“
Bylo však zcela logické, že
Hudler zaujal kvalitními výkony i nového trenéra seniorské reprezentace Slavomíra
Lenera. „Jirka umí geniální věci.
Na ledě vymýšlí akce, jaké nikdo jiný nesehraje a v tom spočívá jeho originalita,“ prohlásil Lener a pozval vsetínského centra nejdříve na přátelský
zápas se Slovenskem, a poté i na jeden z podniků Euro Hockey Tour ve
Finsku, čímž vyvolal ostrý střet s trenérem juniorů Jaroslavem Holíkem.
Podivný skandál hrozil tím, že Hudler neodcestuje na MS „dvacítek“ do Kanady a vyřešilo
jej až vedení hokejového svazu! V základní skupině právě probíhajícího
šampionátu přispěl Hudler k našemu postupu do světového play off dvěma
góly. Až do skončení sezóny už ale žádný další v klubových barvách Vsetína
nepřidá. Jak bylo řečeno, vypraví se do vzdálené Kazaně, aby zde zaujal místo
jediného Čecha v ambiciózním týmu, jehož dres ještě na jaře hájil
sparťanský centr Patrik Martinec. Slibné drama v boji o vítěze
produktivity tak bylo předčasně ukončeno. Hudler může zároveň zapomenout na vysněný
klid, který si v rozhovorech opakovaně pochvaloval: „Ve Vsetíně mi to vyhovuje. Je tu pohoda,
klid, všude je blízko, ve městě znám spoustu lidí. Je známá věc, že kdo sem
jednou přijde, těžko zase odchází. Navíc se situace v klubu stabilizovala,
peníze chodí včas. Nevypadá to, že by zase měly vzniknout problémy,“ prohlašoval ještě na konci října. O dva měsíce později vedení
klubu oznámilo, že i kdyby Hudler do Ruska neodešel, na finančním zajištění
mužstva by se to neprojevilo. Ruským milionům však funkcionáři neodolali a česká
extraliga přišla zase o jeden ze svých posledních klenotů - diváckých magnetů,
i o zmíněný souboj s Richardem Králem. O tom, jaká je to škoda svědčí i
několik odposlechnutých názorů. „Díky
přirozené drzosti a zdravému sebevědomí se Hudler vždy dokázal prosadit mezi
mnohem staršími hokejisty, a odmalička tak přeskakoval do vyšších kategorií, byť
postavou je hodně subtilní,“ nechal se slyšet reprezentační
kouč Slavomír Lener. „Má
čich na góly a způsobem, jakým jich dosahuje, mi připomíná Roberta Reichela,“ míní zase Antonín Stavjaňa.
A co dál? Těžko předvídat. Pro
NHL je Hudler možná ještě stále mladý a drobný. Pokud by se do základní sestavy
„Rudých křídel“ neprosadil, existuje varianta, že zůstane i v další sezóně
na nějakém evropském angažmá (těžko říct, zda ale ve Vsetíně, velký zájem měla
o jeho služby například i Sparta), a tím pádem by byl k dispozici reprezentačním
trenérům ve chvíli, až budou sestavovat nominaci na světový šampionát 2004 v Praze…
HB/id
(1.1.02)