Roman MÁLEK
Až skončí s hokejem,
chtěl by malou cukrárnu
HB: Co se Vám vybaví
v souvislosti s utkáním proti Českým Budějovicím ze dne 21. září
2001?
„Už si na to raději nevzpomínám, je to i dost dlouhá doba. Ale vím, že to bolelo.
Čepel hole Romana Horáka mi uvízla pod brankářskou maskou, a jak se ji snažil
uvolnit, tak mi ji nadzvedl. Myslím, že to skutečně byla neuvěřitelná shoda
náhod. Právě v tu chvíli střílel bek od modré a puk místo toho, aby šel
jako ve většině obdobných situací těsně nad ledem, letěl vysoko nahoru, a
zasáhl mne do obličeje. V televizi jsem to viděl ze záznamu jednou a
stačilo mi to. Víckrát už bych se na to nepodíval…“
HB: Jak probíhala léčba?
„Čtyři dny jsem si poležel v nemocnici, dalších 17 dnů, už
v domácím ošetřování, kde jsem měl pusu svázanou drátem a nemohl ji
pořádně otevřít. Manželka mi musela stejně jako našemu synovi dávat jen
tekutou, nebo hodně rozmixovanou stravu.“
HB: Kdo Vás z mužstva přišel navštívit a jakým způsobem jste se
snažil odreagovat?
„Kluci se za mnou chtěli přijít podívat do nemocnice, ale protože doktoři
uvažovali o tom, že mě pošlou na operaci, neměl jsem povolené návštěvy. A pak,
když z toho sešlo, už jsem ležel doma. Hodně v kontaktu jsem byl ale
po telefonu se svým náhradníkem Lukášem Hronkem.“
HB: Jak hodnotíte jeho výkony?
„Předvedl se velmi dobře. Ale já osobně jsem o jeho talentu věděl už
dávno.“
HB: Nemáte strach, že Vás teď trenéři nepustí
zpátky do branky? A jak moc se s ohledem na Hronkovy výtečné výkony zvýší
Vaše vzájemná rivalita?
„Nevím, jak to přesně bude dál… Jen mi trenéři oznámili, že mám počítat
s tím, že nastoupím až po reprezentační přestávce, a sice do pražského
derby se Spartou v Paegas aréně 16. listopadu. Trenér Růžička doslova
řekl, že zatím nemám kam pospíchat…“
HB: Jakým způsobem si udržujete kondici?
„Nejdříve jsem jezdil na rotopedu, teď už chodím normálně cvičit do
posilovny a od úterý i na led. Ale je to pro mne opravdu velká zátěž, je vidět,
že jsem měsíc nic nedělal a ztratil fyzičku. Během prvního společného tréninku
jsem po pár minutách nemohl pořádně dýchat!“
HB: Měl jste zlomenou
čelist. Budete mít s ohledem na toto nepříjemné zranění po návratu do
extraligových zápasů strach?
„Určitě ne. Vždyť právě tento týden na tréninku jsem opět dostal pukem do
hlavy, ale naštěstí se to obešlo bez následků. A při hře už brankář vlastně ani
nemá čas, aby se podobnými myšlenkami zabýval.“
HB: Co Vás nejvíce mrzelo
ve chvíli, kdy doktoři oznámili, že se skutečně jedná o zlomeninu spodní
čelisti?
„V ten moment mne tak bolela hlava, že jsem o hokeji vůbec nepřemýšlel.
V současné době mě pochopitelně mrzí, že jsem přišel o možnost zúčastnit
se další reprezentační akce ve Švédsku. Určitě však nesdílím názor některých
novin, podle nichž tím pádem přijdu o šanci odcestovat na olympijské hry
v pozici třetího gólmana. Myslím si, že taková šance tu nebyla ani před
tímto úrazem…“
HB: Jak byste zpětně
zhodnotil své vystoupení na prvním turnaji národního týmu v olympijské
sezóně, který se počátkem září uskutečnil ve Zlíně?
„Měl jsem z toho obavy, jak se mi bude dařit, ale dopadlo to lépe,
než jsem očekával. Ve druhém utkání na turnaji jsem sice inkasoval dva slepené
góly, ale jinak jsem vcelku spokojen. Připočítám-li k reprezentační
zkoušce i přípravný duel proti Polsku, nakonec jsem ze čtyř utkání odchytal
tři, a v něco takového jsem předtím vůbec nevěřil!“
HB: Jste vyznavačem
brankářských rituálů?
„Pár by se jich našlo, ale po té nešťastné události v utkání
s Českými Budějovicemi jsem zjistil, že nemají význam a hodlám je ze svého
rejstříku vyřadit. O co se jednalo? Teď už nemá význam o tom hovořit…“
HB: Zatím jste neměl mnoho
příležitostí obeznámit se s pozitivy a zápory nového, zúženého kluziště
doma v Edenu. Co si o úpravě hrací plochy myslíte?
„Opravdu zásadní změny v průběhu utkání jsem nezpozoroval. Jako
výhodu vidím to, že na brankáře jde víc střel, a tak se lépe dostane do tempa,
nevýhodou je nastřelování ze středního pásma. Puk se po mantinelu rychle sveze
za bránu a proto jste opravdu v neustálém nebezpečí.“
HB: Jak moc Vás překvapil přestup Jana Alinče do Karlových Varů?
„Seběhlo se to hodně rychle a já to zaznamenal až z teletextu. Takový
je hokej. Jeden den jsme tady, druhý můžeme hrát někde jinde. Ale osobně mne to
mrzí, protože Honza byl dobrý kluk, se kterým jsem vycházel velmi dobře, a
navíc měl hodně zkušeností, které mohl v mužstvu mladším spoluhráčům
rozdávat…“
HB: Ve slávistické kabině
se ale určitě hovoří i o jiných záležitostech. Jeden z Vašich spoluhráčů,
obránce Filip, dlouho chodil s úřadující miss ČR Dianou Kobzanovou, teď se
zase v bulvárním tisku propírá ze všech stran vztah Jana Kloboučka
a loňské vicemiss, Andrey Vránové. Nežárlí na něho spoluhráči?
„Klobouk má tento vztah v kabině, jak se říká ´na talíři´ každý den,
kluci si ho z hecu dobírají snad každých pět minut. Ale že by mu někdo
záviděl? To určitě ne!“
HB: A čemu nebo komu věnujete svůj volný čas Vy?
„Rodině. Manželce a malému Romanovi. Pořád jsem na tréninku, na zápasech,
a tak když mám volno, snažím se jim svoji nepřítomnost maximálně vynahradit.
Chodíme na procházky a tak podobně. Z tohoto hlediska bylo moje zranění
ideální, protože jsem se jim věnoval, jako už dlouho ne.“
HB: Jakým způsobem jste manželce pomáhal?
„Hrál jsem si se synem. Nepatřím ale mezi tatínky, kteří by své ratolesti
něco uvařili, tak to zase ne…“
HB: A bavíte se s manželkou o hokeji?
„Výjimečně. Jak už jsem řekl, jsem pohlcen hokejem po většinu týdne, a
protože se mne na hokej vyptávají i všichni kamarádi, které potkám na ulici,
jsem rád, když je od něj alespoň doma pokoj…“
HB: Poklidnou atmosféru
však v uplynulých týdnech poznamenaly teroristické útoky na USA, které
dnes pokračují americkou odvetou v Afghánistánu. Máte z takového
vývoje světových událostí obavy?
„Ano. O tom, co se stalo v New Yorku a Washingtonu, jsem se dozvěděl
po telefonu krátce před naším prvním extraligovým utkáním nové sezóny
v Pardubicích. Vůbec jsem tomu nechtěl uvěřit. A i to, co se děje dnes
v Afghánistánu, je hrůza. Osobně mám největší strach z biologických
zbraní. Je to děsivá představa – někdo je použije, ony se šíří, a Vy proti tomu
nemůžete nic udělat! Pevně doufám, že k jejich použití v hromadném
měřítku nikdy nedojde…“
HB: Při zápasech vypadáte vždy jako vyrovnaný člověk. Dokáže Vás i
při sportu něco vytočit?
„Snažím se být klidný, někdy to ale nejde, a občas se to odvíjí i od toho,
jak se vyspím. Umím se rozzlobit, když spoluhráči udělají zbytečnou chybu, za
kterou zaplatíme gólem. Ale asi bych je moc neseřval jen proto, že bych pár
minut před koncem vyhraného zápasu přišel o čisté konto. Vychytané nuly pro mne
nejsou až tak důležité.“
HB: Bude letošní sezóna v pražské Slavii pro talentovaného
Romana Málka tou poslední tuzemskou?
„Smlouvu tady mám ještě na tři roky a s trenérem Růžičkou jsme se
dohodli, že v Edenu vydržím nejen letos, ale i do konce příští sezóny. Teprve
třetí rok stávající smlouvy bych za určitých podmínek dodržet nemusel.“
HB: Není vyloučeno,
že si jednou zachytáte v zahraničí. Učíte se již v předstihu cizí jazyky?
„Angličtinu jsem měl už na škole, a tak si ji trochu opakuji. Ale není to
žádná sláva…“
HB: Jaký jste byl žák v časech
povinné školní docházky? Které známky na vysvědčení převažovaly a co patřilo do
kategorie Vašich oblíbených a neoblíbených předmětů?
„Myslím, že jsem byl dobrý žák. Zlobil jsem jako ostatní a na vysvědčení
převažovaly dvojky. A předměty? Dvakrát v lásce jsem neměl matematiku,
fyziku a jazyky, a dlouho také chemii. Pak jsme ale na ni dostali výbornou paní
učitelku, která se postarala o to, že se právě chemie stala mým nejoblíbenějším
předmětem!“
HB: Většina hokejistů
odpovídá na otázku, co je jejich oblíbenou četbou, že nečtou vůbec nebo jen
minimálně. A co Vy?
„Tak to já mám knížky rád! Uklidním se u nich. Nejraději mám bestsellery
Artura Haileyho, a nejvíce ze všech Večerní
zprávy.“
HB: Je to předčasná otázka,
ale stejně... Až skončíte s hokejem, čemu se budete věnovat? Své původní
profesi nebo zůstanete u sportu?
„Jsem vyučený číšník, který si dodělal hotelovou školu. A docela by se mi
líbilo, kdybych mohl provozovat nějakou malou restauraci nebo ještě lépe
cukrárnu!“
HB: V Čechách se o
platech hokejistů otevřeně nehovoří. A tak trochu šalamounský dotaz – pokud
byste si i v následujících deseti letech vydělal stejnou sumu peněz,
kterou dostanete za letošní sezónu, myslíte si, že by Vám souhrnný výdělek
stačil k tomu, abyste se na následující roky finančně zajistil?
„Do konce života by mi to určitě nestačilo. Něco budu muset dělat a jak
jsem řekl, nejperspektivněji bych to viděl s tou cukrárnou…“
HB/ds
(29.10.01)