Patrik MARTINEC
S Kazaní, ale i s rodinou, poletí
do Spojených arabských emirátů!
P.S.: V Praze se objevil
v čase reprezentační pauzy se svým novým klubem, ruskou Kazaní.
V přípravném přátelském utkání na Kladně přispěl dvěma góly
k vysokému vítězství hostujícího týmu 7:1 (a přilil tak poslední kapku pod
kotel trpělivosti vedení Vagnerplastu, které vzápětí odvolalo trenérskou
dvojici Vojta – Hořava). Na Slavii se střelecky neprosadil, ale zase nám poskytnul
tento zajímavý rozhovor…
HB: Jsou Vaše pocity
z dosavadního působení v ruské lize? Pozitivní nebo negativní?
„Není to tak zlé, jak jsem myslel nebo jak se domnívali jiní. Možná jsem
měl štěstí, ale dostal jsem se do slušného města. Kazaň leží uprostřed Ruska a
v centru města si člověk připadá jako v normálním světě. Ještě se ani
pořádně nerozhlédnete a už narazíte na McDonalda. Po hokejové stránce? Problémy
s prvním trenérem, který se mnou asi moc nepočítal, nebudou patřit
k tomu, na co si rád zavzpomínám. Zdaleka nejhorší ale byly pocity odloučení
od rodiny, od manželky a mých dvou dcer.“
HB: Jakým způsobem jste udržoval kontakt
s domovem?
„Po telefonu. Volal jsem ženě na mobil nebo jsem posílal SMS zprávy. Od
26. listopadu ale všechno bude jinak. Všechny tři holky za mnou přiletí a společně
s týmem odcestujeme na více jak tři týdny do Spojených arabských emirátů!
Kazaň tam má v čase další reprezentační a ligové přestávky, od 12.
prosince do 5. ledna, naplánováno exkluzivní soustředění, a každý hráč má možnost
vzít si sebou rodinu. Bude to taková malá dovolená…“
HB: O trenérských metodách v Rusku, dříve v Sovětském svazu, se
vypráví legendy. Co Vás osobně nejvíce překvapilo?
„Že se tam trénuje mnohem, ale opravdu mnohem víc než u nás. Vlastně se
nic jiného ani nedělá. Pokud nejste na cestách nebo nehrajete ligový zápas,
stále dokola trénujete nebo se díváte na video a rozebíráte různé taktické varianty.
Náš program je asi následující.
Tak například, dejme tomu, že v pondělí a ve středu hrajeme venku. To znamená,
že na zájezd odlétáme už v neděli. Ve čtvrtek a v pátek nás čeká náročný
trénink, v sobotu a pondělí dva zápasy doma a pak už se opět chystáme
k utkáním na cizích kluzištích. Jak vidíte, volného času mnoho není. Ale
pokud jde o ten trénink - myslím, že mám natrénováno tolik, že z toho budu
žít až do konce hokejové kariéry!“
HB: V souvislosti s přípravou ruských hokejových klubů se
hodně používá slovo BÁZE. O co se jedná?
„To je výraz pro ona ´nepopulární´ uzavřená soustředění mimo město, kde
probíhá trénink. Mužstvo je po dva dny perfektně izolováno na uzavřeném místě
od okolního světa…“
HB: Během října se v zákulisí
holešovické Paegas arény spekulovalo o Vašem předčasném návratu do Sparty. Co
stálo za těmito spekulacemi?
„Trenér. Byl to takový podivínský diktátor, který mi neodpovídal na
pozdrav, vlastně se mnou skoro nemluvil. V přípravě měl k dispozici
sedm pětek, a bylo jasné, že řada hráčů musí stát. Už na tréninku se nejistota,
na koho se nedostane, projevovala všeobecně podrážděným chováním. Jediné,
co mi oznámil bylo, že jsem Čech, a ti v úvodu sezóny nemůžou být kondičně
připraveni! Proto prý budu měsíc jen trénovat a žádný zápas si nezahraju!
Byl jsem z toho vedle,
stejně jako z odůvodnění, které přiložil. Vycházel ze skutečnosti, že řada
českých hokejistů se během září a října pravidelně neprosadí v přípravných
kempech zámořské NHL a vrací se domů. Prý je to tím, že požírají hamburgery a
netrénují. A tak když mají takové problémy jiní, musím je mít i já. Přiznám se,
že mě ani trochu nebavilo trénovat a jen se bezmocně dívat. Jenže Kazaň měla
v ruské lize velké ambice, výsledky dlouho nebyly nejlepší a tento
trenér-diktátor byl nakonec vyhozen. Paradoxně krátce poté, co mne dvakrát nasadil
do hry a já si začal říkat, že všechno začne být dobré. Naštěstí, s novým
koučem už žádné potíže nejsou. Snížil
širší kádr ze sedmi na pouhých pět kompletních formací a na mne při nominaci na
utkání ještě nezapomněl.“
HB:
V úvodu sezóny byl Vaším parťákem v kabině hokejového klubu
z Kazaně i slovenský reprezentant Daňo. Jaký byl jeho osud?
„Měl stejné problémy jako já. Ani jeho trenér nezařadil do základní
sestavy a zdůvodňoval to stejnými větami, které jsem před chvílí uvedl. To ale
v souvislosti s Jožem bylo hodně kuriózní, protože do Kazaně přišel o
měsíc dříve než já, a absolvoval celou letní přípravu! Na takové způsoby neměl
nervy a raději se vrátil zpátky na Slovensko. Jak říkám, i já měl zaječí
úmysly, ale protože mi šéfové klubu řekli, vydrž, chceme tě tady, tak jsem vydržel…“
HB:
Se Spartou jste se ale nerozešel právě v přátelském duchu. Údajně jste
musel do Kazaně odejít, i když jste chtěl v Praze zůstat a trenéři
s Vámi na sto procent počítali…
„Pochopitelně bych rád zůstal ve Spartě, kde jsem měl smlouvu ještě na dvě
sezóny. Ale při jednáních jsem se zklamal v některých lidech…
Odejít jsem ale nemusel. Po
tom, co se stalo, jsem se totiž rozhodl odejít na roční hostování do Kazaně
sám! Dohoda na Spartě zněla, že se po sezóně vrátím, a smlouva, které mi byla
přerušena, normálně poběží dál. Doufám, že se na tom už nic měnit nebude.“
HB: Sehrála ve Vašem účinkování v ruské
lize pozitivní roli skutečnost, že jste do ní přišel jako nejproduktivnější
hráč posledního ročníku české extraligy? Věděl o tom vůbec někdo?
„Tady tomu asi nikdo neuvěří, ale hokej je v Rusku opět nesmírně
populární, i když nejlepší hráči působí v cizině. V Evropě a
především v NHL. Zápasy ruské ligy se ale často hrají před zcela zaplněnými
ochozy, u nás je skoro pořád vyprodáno. A tomu, že jsem dosáhl v Čechách
zmíněného individuálního úspěchu, udělali v Kazani velkou reklamu. Na
popularizaci hokejového klubu si ve městě potrpí, jsou tam od toho speciální
lidé. A tak okamžitě po nástupu do angažmá jsem absolvoval první velký
rozhovor…“
HB: V plynulé ruštině?
„Ne, napoprvé jsem měl tlumočníka. Ale dnes už si vystačím sám. Učil jsem
se rusky na škole, zpočátku si tady sám hodně opakoval a pak se do toho
dostal.“
HB: V české extralize
je jediným dopravním prostředkem určeným k cestám po zimních stadionech
oddílový autobus. Něco takového v Rusku při extrémních vzdálenostech jednotlivých
účastníků soutěže nepřichází v úvahu. Jak jste se vypořádal
s cestováním letadlem? Máte z něho strach?
„No, ze začátku jsem z toho byl dost vyvalený. Teď se snažím
eliminovat negativní pocity co nejdelším spánkem…“
HB: A jak je to
s cestováním po městě?
„Dostal jsem od klubu Ladu Kombi. A také už jsem si zvyknul na místní
cesty, které s těmi našimi nemají mnoho společného. Ne nadarmo se říká, že
připomínají tankodrom!“
HB: Co je pravdy na tom, že ruské kluby za
své hráče udělají úplně všechno? Například, že za ně platí daně?
„Je to tak, klub se postará o všechno. Dokonce i o jídlo, včetně snídaní.“
HB: Je vidět, že jste se
rychle adaptoval na ruské extrémy hokejové i v životním stylu. Znamená to,
že už Vám nevadí ani ony tréninkové báze?
„Nevadí. Ale kdo ví, jak to s nimi dopadne? Trenér Vůjtek je
v Jaroslavli hodně omezil, mužstvo šlape, je první, a říká se, že pokud
Vůjtkův experiment bude úspěšně pokračovat i nadále, v ostatních klubech
se nechají inspirovat. A v omezování tréninkových bází ho budou následovat.“
HB: Sešel jste se během listopadového soustředění v Nymburce a
s ním souvisejících přípravných utkání na Kladně a Slavii s bývalými
spoluhráči?
„Ano. Ale moc jsem se toho od nich nedozvěděl. Všichni byli zvědaví, jak
se mám, a tak jsem o zážitcích a novinkách vyprávěl především já.“
HB: S ohledem na okolnosti Vašeho hostováni v Kazani – fandíte
pořád Spartě?
„Pochopitelně. A jak jsem řekl. Rád se do ní zase vrátím!“
HB/ds
(12.11.01)