Richard ŽEMLIČKA
„Rozhodčí a diváky
budu letos ignorovat…“
P.S.: Exodus nejlepších českých
hokejistů do zahraničí, do zámořské NHL nebo do Skandinávie, se zdá být nekonečný.
Není mnoho zkušených borců a opravdových osobností, které ještě brázdí tuzemský
extraligový led. Jedním z hrstky „vytrvalců“ je i sparťanský kapitán Richard
Žemlička. Hokejista, jehož play off pokaždé nabudí k mimořádným sportovním
výkonům. Předloni dovedl Spartu k mistrovskému titulu. Před rokem ke
stříbru. A letos?
HB: Richarde, jak se těšíte
na play off, které začne doslova za pár hodin?
„Těším se na něj každým rokem. A pevně doufám, že po jeho skončení opět
bude co oslavovat… Každý zápas je něčím mimořádný, nedá se porovnat
s utkáním v dlouhodobé části. Tady se už opravdu o NĚCO hraje. Play
off má svůj náboj, chodí více diváků a vládne úplně jiná atmosféra.“
HB: Jeden bulvární list napsal, že Richard Žemlička v play off
ožívá, že se na ledě chová jako „utržený vagón“…
„Tak to nevím… Když si to myslí? Proč ne… Snad budu jako utržený a pro
mužstvo prospěšný i tentokrát!“
HB: Čekají na Vás tvrdé osobní souboje, ale také z pozice kapitána
časté diskuse s rozhodčími o sporných situacích. Ani diváci, fanoušci
soupeře, Vás určitě nenechají na pokoji a stejně jako v minulosti budou na
Vás hanebně pokřikovat…
„Jenže já se rozhodl, že rozhodčí a tyto diváky budu letos zcela
ignorovat! Pokud jde o rozhodčí, někdy mne dokážou tak rozčílit, že se až bojím
toho, co jsem v tu chvíli schopen udělat! Vůbec se mi nelíbí jejich
arogance. Tady musím ale upozornit, že je řada rozhodčích, se kterými nemám
vůbec žádné problémy. Vzájemně si rozumíme. Ale pak jsou tady i ti druzí.
Nebudu je jmenovat, je mi však jasné, že budou-li tento rozhovor číst, tak pochopí,
o koho se jedná, kterého z nich jsem měl na mysli. Opět opakuji. Chci je
ignorovat. Nemám v úmyslu vyfasovat zbytečný osobní trest, třeba na deset
minut, kterým bych mužstvo oslabil. Pokusím se konfliktům vyhnout, abych byl po
celých 60 minut hry platným hráčem a kapitánem svého týmu.“
HB: Budete jako kapitán zvyšovat na spoluhráče hlas ve zlomových
situacích?
„To není můj styl. Z vlastní zkušenosti vím, že zvyšování hlasu jen
vnáší do mužstva další nervozitu. Všichni víme jak hrát a proto věřím, že by
něco takového ani nebylo zapotřebí…“
HB: Po sezónách, kdy
rovnocenným, ne-li větším aspirantem na zisk titulu býval Vsetín, nastupuje
letos Sparta do play off jako bezkonkurenční favorit číslo 1. Sportovní
veřejnost a především média to tak vnímají a prezentují…
„Určitě je to dáno výsledky, kterých jsme v průběhu sezóny dosáhli.
Ale teď začíná nová soutěž a do té se promítne řada faktorů. Aktuální forma,
zranění. V play off je osmé mužstvo po základní části schopno vyřadit nejvýše
nasazený tým. To není problém. Proto jsem rád, že se čtvrtfinále hraje na čtyři
vítězná utkání. V nich by se měla projevit naše kvalita. Máme velmi dobrý
tým a věřím, že v jeho silách je skutečně boj o první místo.“
HB:
Začínáte proti Třinci. Jaký to bude soupeř?
„Pro osud série budou rozhodující úvodní dva duely v Paegas aréně.
Určitou nevýhodu vidím v cestování, Třinec je opravdu trochu z ruky,
ale v play off si soupeře vybírat nemůžeme. Je úplně jedno, jestli
nastoupíme proti Ocelářům, proti Slavii nebo Plzni. Teď se bude hrát úplně
jiným stylem než dosud. A proto rovněž není až tak podstatné, jakým stylem se
jednotlivé týmy prezentovaly v dlouhodobé části extraligy. Všichni budou
klást velký důraz na bojovnost, na obranu, a to znamená, že herní styl všech
mužstev bude prakticky totožný.“
HB: V posledních sezónách se ale Spartě
proti Třinci dvakrát nedařilo, zejména na jeho ledě. Byla to náhoda? Po prvním
letošním utkání na severu Moravy a porážce v prakticky vyhraném utkání
jste prý v kabině „srovnal do latě“ Michala Broše…
„To není zcela přesné… Chtěl jsem mu vyčinit za zbytečné vyloučení
v závěru utkání, kdy jsme inkasovali rozhodující gól, ale pak jsem musel
výjimečně zvýšit hlas na někoho úplně jiného. Ukázalo se, že Michal byl sice
označen rozhodčím za viníka, ale toho faulu se ve skutečnosti dopustil jiný
spoluhráč. A tak jsem vynadal tomu, kdo nás skutečně oslabil… Ale je pravda, že
se Spartě v Třinci nehraje dobře a už několikrát jsme tam
v posledních minutách ztratili dobře rozehraný zápas. Opakovaně jsme vedli
a pak během šesti sedmi minut dostali dva tři góly. Nesedí nám jejich hala, ani
diváci. A také jim asi trošku ´pomohli´ rozhodčí. Na to se ale nechci
vymlouvat. Teď v play off u nich
budeme hrát mnohem zodpovědněji!“
HB: Těsně před koncem
základní části extraligy jste Třinec deklasovali v Paegas aréně 9:1.
Nemůže to na mužstvu zanechat negativní stopy? Co když soupeře podceníte?
„Tak to je typické téma pro novináře… Já vím, je to Vaše práce, vymýšlet
obdobné polemiky, já to nikomu neberu, ale něco takového by nás nenapadlo. Na
ten zápas si vůbec nevzpomeneme, to je minulost. Nemůžeme přemýšlet způsobem,
že tehdy jsme dali devět gólů, a co teď, když budou lépe bránit?
S podobnými myšlenkami bychom nemohli ani vylézt z domu, natož hrát
hokej.“
HB: Očekáváte zvýšenou
podporu od pražských diváků? Nebo se obáváte prodloužení jejich letošního
nezájmu?
„Myslím si, že s každým našim postupem se jejich počet v Paegas
aréně bude zvyšovat. Tipuji, že stejně jako před rokem na zápasy
s Litvínovem, jich přijde na čtvrtfinále proti Třinci zhruba sedm až osm
tisíc.“
HB: Jakou roli sehraje
v cestě Sparty za titulem útočná formace Žemlička – Hlinka – Zelenka?
V posledních dvou sezónách byla její forma právě v play off
obdivuhodná…
„Určitě je dobré, že se Jirka Zelenka z neúspěšného angažmá ve Finsku
vrátil zase do Sparty. Jsme sehraní, máme zkušenosti a i letos dáme do hry srdce
a všechny síly. Budeme bojovat nikoliv za sebe, ale za tým.“
HB: Před nedávnem jste ve Spartě prodloužil
smlouvu o další rok. Co je pro hokejistu Vašeho věku nejtěžší, pokud se chce
udržet ve formě?
„Zdravotní problémy! Já osobně mám už delší čas potíže s dutinami, po
sezóně půjdu na operaci, aby je pročistili a já se zbavil opakujících se
zánětů. Před několika lety jsem si zase zlomil zápěstí, dodnes ho cítím při
změně počasí, ale při zápasech už naštěstí nezlobí. Celkově lze říci, že tělo
je opotřebované a únava enormní. Rok od roku je to horší. S takovou letní
přípravou jsem ale problémy neměl nikdy. Naopak, a za to se touto cestou
omlouvám našim trenérům, ve svém věku už nejsem schopen na začátku tréninku
plně se koncentrovat na jejich řeč a taktické pokyny…“
HB: Letos Vás řídí jako hlavní trenér Václav Sýkora. Je nějaký zásadní
rozdíl mezi ním a jeho předchůdcem Františkem Výborným?
„Nemyslím… Ono je totiž strašně důležité, když si trenér s mužstvem
rozumí. U dobrého týmu není nutné mít obavy, že se nepotáhne za jeden provaz, a
že budou nějaké rozepře, když se trenér snaží být součástí tohoto týmu. Naopak,
problémy byly a budou, pokud trenér nutí hráče do něčeho, s čím většina
mužstva nesouhlasí, když si potřebuje něco dokazovat…“
HB: Potřebuje si něco
dokázat i Richard Žemlička? Čeho chce v hokeji ještě dosáhnout?
„Tento sport mne stále ještě moc baví. A v každé sezóně chci
dosáhnout vždy co nejlepších výsledků!“
HB:
To znamená, že Vám hokej nezprotivil ani stupňující se tlak médií a sponzorů?
Říká se, že ten je ve Spartě vůbec nejvyšší…
„V každém sportovním odvětví, kde se točí hodně peněz, je nutné se
s podobnými tlaky vyrovnat. Psychická odolnost je tady velice důležitá,
domnívám se, že představuje 40 procent konečného úspěchu…“
HB: Na závěr jedno malé odbočení. Jak na Vás zapůsobil olympijský turnaj
v Salt Lake City?
„Sledoval jsem ho a jsem přesvědčen, že naše reprezentace se nemá za co
stydět. Hrála s nasazením, dokázala improvizovat, jen jí chybělo patřičné
štěstí. Přesto jsme mohli odjet z dějiště her se vztyčenou hlavou. Přece
si nikdo nemohl myslet, že takové štěstí, které jsme měli předchozí čtyři
sezóny, budeme mít napořád? Obrátilo se to v utkání s Ruskem. Byli
jsme rovnocenným, ne-li lepším soupeřem, ale nedali jsme ani jeden gól. Já
osobně považoval za favority turnaje Švédy, a vůbec nechápu, jak mohli takovým
způsobem podcenit čtvrtfinále s Běloruskem! To mne zklamalo. A Kanada?
V úvodu turnaje byla podle mého názoru nejslabším týmem z tzv. silné
šestky. Přiznám se, že dříve jsem jí držel palce, ale tentokrát ne. Táhne se to
od té chvíle, kdy jsem se naposledy zúčastnil mistrovství světa v roce
1997 ve Finsku a kdy došlo na onu památnou, a nerovnocennou pěstní bitku v
našem vzájemném utkání. A také kvůli chování Wayna Gretzkého jsem ´javorovým
listům´ ty zlaté medaile nepřál…“
HB/ds
(8.3.02)