ROZHOVOR 2/2002:

 

Richard ŽemličkaRichard ŽEMLIČKA

„Rozhodčí a diváky

budu letos ignorovat…“

 

    P.S.: Exodus nejlepších českých hokejistů do zahraničí, do zámořské NHL nebo do Skandinávie, se zdá být nekonečný. Není mnoho zkušených borců a opravdových osobností, které ještě brázdí tuzemský extraligový led. Jedním z hrstky „vytrvalců“ je i sparťanský kapitán Richard Žemlička. Hokejista, jehož play off pokaždé nabudí k mimořádným sportovním výkonům. Předloni dovedl Spartu k mistrovskému titulu. Před rokem ke stříbru. A letos?

 

    HB: Richarde, jak se těšíte na play off, které začne doslova za pár hodin?

 

„Těším se na něj každým rokem. A pevně doufám, že po jeho skončení opět bude co oslavovat… Každý zápas je něčím mimořádný, nedá se porovnat s utkáním v dlouhodobé části. Tady se už opravdu o NĚCO hraje. Play off má svůj náboj, chodí více diváků a vládne úplně jiná atmosféra.“

 

    HB: Jeden bulvární list napsal, že Richard Žemlička v play off ožívá, že se na ledě chová jako „utržený vagón“…

 

„Tak to nevím… Když si to myslí? Proč ne… Snad budu jako utržený a pro mužstvo prospěšný i tentokrát!“

 

"Žemla" v akci    HB: Čekají na Vás tvrdé osobní souboje, ale také z pozice kapitána časté diskuse s rozhodčími o sporných situacích. Ani diváci, fanoušci soupeře, Vás určitě nenechají na pokoji a stejně jako v minulosti budou na Vás hanebně pokřikovat…

 

„Jenže já se rozhodl, že rozhodčí a tyto diváky budu letos zcela ignorovat! Pokud jde o rozhodčí, někdy mne dokážou tak rozčílit, že se až bojím toho, co jsem v tu chvíli schopen udělat! Vůbec se mi nelíbí jejich arogance. Tady musím ale upozornit, že je řada rozhodčích, se kterými nemám vůbec žádné problémy. Vzájemně si rozumíme. Ale pak jsou tady i ti druzí. Nebudu je jmenovat, je mi však jasné, že budou-li tento rozhovor číst, tak pochopí, o koho se jedná, kterého z nich jsem měl na mysli. Opět opakuji. Chci je ignorovat. Nemám v úmyslu vyfasovat zbytečný osobní trest, třeba na deset minut, kterým bych mužstvo oslabil. Pokusím se konfliktům vyhnout, abych byl po celých 60 minut hry platným hráčem a kapitánem svého týmu.“ 

 

    HB: Budete jako kapitán zvyšovat na spoluhráče hlas ve zlomových situacích?

 

„To není můj styl. Z vlastní zkušenosti vím, že zvyšování hlasu jen vnáší do mužstva další nervozitu. Všichni víme jak hrát a proto věřím, že by něco takového ani nebylo zapotřebí…“

 

    HB: Po sezónách, kdy rovnocenným, ne-li větším aspirantem na zisk titulu býval Vsetín, nastupuje letos Sparta do play off jako bezkonkurenční favorit číslo 1. Sportovní veřejnost a především média to tak vnímají a prezentují…

 

„Určitě je to dáno výsledky, kterých jsme v průběhu sezóny dosáhli. Ale teď začíná nová soutěž a do té se promítne řada faktorů. Aktuální forma, zranění. V play off je osmé mužstvo po základní části schopno vyřadit nejvýše nasazený tým. To není problém. Proto jsem rád, že se čtvrtfinále hraje na čtyři vítězná utkání. V nich by se měla projevit naše kvalita. Máme velmi dobrý tým a věřím, že v jeho silách je skutečně boj o první místo.“

 

  HB: Začínáte proti Třinci. Jaký to bude soupeř?

 

„Pro osud série budou rozhodující úvodní dva duely v Paegas aréně. Určitou nevýhodu vidím v cestování, Třinec je opravdu trochu z ruky, ale v play off si soupeře vybírat nemůžeme. Je úplně jedno, jestli nastoupíme proti Ocelářům, proti Slavii nebo Plzni. Teď se bude hrát úplně jiným stylem než dosud. A proto rovněž není až tak podstatné, jakým stylem se jednotlivé týmy prezentovaly v dlouhodobé části extraligy. Všichni budou klást velký důraz na bojovnost, na obranu, a to znamená, že herní styl všech mužstev bude prakticky totožný.“

 

R.Ž.  HB: V posledních sezónách se ale Spartě proti Třinci dvakrát nedařilo, zejména na jeho ledě. Byla to náhoda? Po prvním letošním utkání na severu Moravy a porážce v prakticky vyhraném utkání jste prý v kabině „srovnal do latě“ Michala Broše…

 

„To není zcela přesné… Chtěl jsem mu vyčinit za zbytečné vyloučení v závěru utkání, kdy jsme inkasovali rozhodující gól, ale pak jsem musel výjimečně zvýšit hlas na někoho úplně jiného. Ukázalo se, že Michal byl sice označen rozhodčím za viníka, ale toho faulu se ve skutečnosti dopustil jiný spoluhráč. A tak jsem vynadal tomu, kdo nás skutečně oslabil… Ale je pravda, že se Spartě v Třinci nehraje dobře a už několikrát jsme tam v posledních minutách ztratili dobře rozehraný zápas. Opakovaně jsme vedli a pak během šesti sedmi minut dostali dva tři góly. Nesedí nám jejich hala, ani diváci. A také jim asi trošku ´pomohli´ rozhodčí. Na to se ale nechci vymlouvat. Teď v play off  u nich budeme hrát mnohem zodpovědněji!“

 

    HB: Těsně před koncem základní části extraligy jste Třinec deklasovali v Paegas aréně 9:1. Nemůže to na mužstvu zanechat negativní stopy? Co když soupeře podceníte?

 

„Tak to je typické téma pro novináře… Já vím, je to Vaše práce, vymýšlet obdobné polemiky, já to nikomu neberu, ale něco takového by nás nenapadlo. Na ten zápas si vůbec nevzpomeneme, to je minulost. Nemůžeme přemýšlet způsobem, že tehdy jsme dali devět gólů, a co teď, když budou lépe bránit? S podobnými myšlenkami bychom nemohli ani vylézt z domu, natož hrát hokej.“

 

    HB: Očekáváte zvýšenou podporu od pražských diváků? Nebo se obáváte prodloužení jejich letošního nezájmu?

 

„Myslím si, že s každým našim postupem se jejich počet v Paegas aréně bude zvyšovat. Tipuji, že stejně jako před rokem na zápasy s Litvínovem, jich přijde na čtvrtfinále proti Třinci zhruba sedm až osm tisíc.“

 

    HB: Jakou roli sehraje v cestě Sparty za titulem útočná formace Žemlička – Hlinka – Zelenka? V posledních dvou sezónách byla její forma právě v play off obdivuhodná…

 

„Určitě je dobré, že se Jirka Zelenka z neúspěšného angažmá ve Finsku vrátil zase do Sparty. Jsme sehraní, máme zkušenosti a i letos dáme do hry srdce a všechny síly. Budeme bojovat nikoliv za sebe, ale za tým.“

 

Zranění...    HB: Před nedávnem jste ve Spartě prodloužil smlouvu o další rok. Co je pro hokejistu Vašeho věku nejtěžší, pokud se chce udržet ve formě?

 

„Zdravotní problémy! Já osobně mám už delší čas potíže s dutinami, po sezóně půjdu na operaci, aby je pročistili a já se zbavil opakujících se zánětů. Před několika lety jsem si zase zlomil zápěstí, dodnes ho cítím při změně počasí, ale při zápasech už naštěstí nezlobí. Celkově lze říci, že tělo je opotřebované a únava enormní. Rok od roku je to horší. S takovou letní přípravou jsem ale problémy neměl nikdy. Naopak, a za to se touto cestou omlouvám našim trenérům, ve svém věku už nejsem schopen na začátku tréninku plně se koncentrovat na jejich řeč a taktické pokyny…“

 

    HB: Letos Vás řídí jako hlavní trenér Václav Sýkora. Je nějaký zásadní rozdíl mezi ním a jeho předchůdcem Františkem Výborným?

 

„Nemyslím… Ono je totiž strašně důležité, když si trenér s mužstvem rozumí. U dobrého týmu není nutné mít obavy, že se nepotáhne za jeden provaz, a že budou nějaké rozepře, když se trenér snaží být součástí tohoto týmu. Naopak, problémy byly a budou, pokud trenér nutí hráče do něčeho, s čím většina mužstva nesouhlasí, když si potřebuje něco dokazovat…“

 

    HB: Potřebuje si něco dokázat i Richard Žemlička? Čeho chce v hokeji ještě dosáhnout?

 

„Tento sport mne stále ještě moc baví. A v každé sezóně chci dosáhnout vždy co nejlepších výsledků!“

 

    HB: To znamená, že Vám hokej nezprotivil ani stupňující se tlak médií a sponzorů? Říká se, že ten je ve Spartě vůbec nejvyšší…

 

„V každém sportovním odvětví, kde se točí hodně peněz, je nutné se s podobnými tlaky vyrovnat. Psychická odolnost je tady velice důležitá, domnívám se, že představuje 40 procent konečného úspěchu…“

 

    HB: Na závěr jedno malé odbočení. Jak na Vás zapůsobil olympijský turnaj v Salt Lake City?

 

„Sledoval jsem ho a jsem přesvědčen, že naše reprezentace se nemá za co stydět. Hrála s nasazením, dokázala improvizovat, jen jí chybělo patřičné štěstí. Přesto jsme mohli odjet z dějiště her se vztyčenou hlavou. Přece si nikdo nemohl myslet, že takové štěstí, které jsme měli předchozí čtyři sezóny, budeme mít napořád? Obrátilo se to v utkání s Ruskem. Byli jsme rovnocenným, ne-li lepším soupeřem, ale nedali jsme ani jeden gól. Já osobně považoval za favority turnaje Švédy, a vůbec nechápu, jak mohli takovým způsobem podcenit čtvrtfinále s Běloruskem! To mne zklamalo. A Kanada? V úvodu turnaje byla podle mého názoru nejslabším týmem z tzv. silné šestky. Přiznám se, že dříve jsem jí držel palce, ale tentokrát ne. Táhne se to od té chvíle, kdy jsem se naposledy zúčastnil mistrovství světa v roce 1997 ve Finsku a kdy došlo na onu památnou, a nerovnocennou pěstní bitku v našem vzájemném utkání. A také kvůli chování Wayna Gretzkého jsem ´javorovým listům´ ty zlaté medaile nepřál…“

HB/ds (8.3.02)

 

Návrat na začátek textu

 

Zpět na stranu SPARTY

 

Zpátky na přehled rozhovorů