Copyright
by HB…
VYCHYTAL
NULU, DAL gÓL (A
mají titul!)
Bylo 13:28 hodin, když autobus
s hokejisty pražské Slavie vjel na hradeckou dálnici. Bojovně naladěné mužstvo
mělo za sebou dobrý oběd, jako vždy z kuřecího masa - právě se dívalo na
video - a před sebou rozhodující zápas finálové série. Krátce po třetí hodině,
ve chvíli, kdy se na obzoru začalo ztrácet letadlo s první částí 7. polní
nemocnice směřující do Iráku, dorazila výprava k sedmému klání o mistrovský
titul. k vyprodané Duhové aréně. „Nálada je dobrá,“ tvrdili trenéři Weissmann
s Kalousem. A stvrdili to poznámkou na zážitky z projekce zmíněného
videa. „Pochopitelně jsme se dívali na hokej, ale na speciální, akčně laděný
snímek s Jean - Claude Van Dammem – na Náhlou smrt. Kluci říkali, že
v tom Hollywoodu snad musí být zfetovaní, když natáčí takové hovadiny!“
Hráči věřili, že žádná „náhlá
smrt“, tak jako v prodloužení předchozího, pátého utkání
v Pardubicích, už je nepotká. Trenér Vladimír Růžička byl však očividně
nesvůj, chodil z místa na místo a oni ho moc nepobavil transparent,
přilepený na stěnu arény, hned u vchodu pro novináře, kde stálo: „Růžičko,
dál si mel hubou, jen Pardubice mistry budou!“ Předzápasový rituál se nijak
nevymykal zažitým zvyklostem. Největší pozornost na sebe strhával Radek Duda,
jehož obarvená hlava byla permanentně ukryta pod kapucí bílé mikiny.
Vyhlášený hokejový „výtečník“ vyklusával po parkovišti a na zemi předváděl
speciální gymnastiku. „No to jo, Radek na sebe umí upozornit,“ prohodil jen tak mimochodem
kolemjdoucí kustod-hospodář Josef Plýhal. Čtveřice Hejda, Antoš, Kadlec a Novák
hrála fotbálek za autobusem, u něhož se řadily mažoretky a vojenská kapela,
s míčem dováděla i nejmladší část slávistické soupisky, zbytek kádru
hledal koncentraci v nitru kabiny. Značné problémy probojovat se do šatny
však měla dvojice marodů Krátoška - Tomica. Holohlaví chlapíci
z bezpečnostní agentury jim nechtěli uvěřit, že patří k výpravě
Slavie, slepě požadovali akreditační kartu a tak musel zasáhnout až jeden
z členů televizního štábu, který k úlevě obou jmenovaných potvrdil -
ale pánové, to jsou opravdu hokejisté! „Je to hrozné, oni by nás sem
jinak snad opravdu ani nepustili,“ zlobil se na oko věčně usměvavý Aleš Krátoška.
Ještě než začal zápas, vylepil
masér Šašek na tvrzené sklo u střídačky portrét „Čendy“ Jiráka, zesnulého bývalého
vedoucího mužstva Slavie z poloviny 90. let, a od první minuty bylo jasné,
že hosté našli ztracené sebevědomí. Ve druhé třetině se navíc přihodila
nejlepší věc, která mohla Pražany potkat – v napínavé taktické bitvě se
jim podařilo vstřelit z psychického hlediska extrémně důležitý úvodní gól.
„Už několikrát jsme se hecovali s Michalem, a poprvé to vyšlo proti
Spartě. Řekl mi, vychytej nulu, já dám gól a vyhrajeme,“ prozradil později Roman
Málek. A opravdu – přesně podle zmíněného scénáře zápas skončil. Málek
zneškodnil všechny šance nervózních Východočechů, Michal Sup, který hrál se
sebezapřením, a s nohou, zpevněnou speciální ortézou, byl autorem jediné
branky, která v nejdramatičtější finálové sérii všech dob rozhodla o
historicky prvním mistrovském titulu pro Slavii. „Je
to krásný pocit, přesně po deseti letech zase zlato,“ jako by nevěřil autor
„zlatého gólu“ Michal Sup, který se stal i nejlepším střelcem letošního play
off. „Ještě by to chtělo třetí titul, ale musel bych si pospíšit. Pochybuji, že
bych vydržel hrát a čekat zase dalších deset let,“ žertoval už v útrobách
rozdivočelé slávistické kabiny. Podlaha se topila v šampaňském, pod
stropem se vznášela hustá a dusivá dýmová clona z neodmyslitelných
doutníků. „Je to ale hnus,“ ulevil si obránce Jan Novák,
když ho přežvykoval v puse. „To já mám schovaný ještě
jeden na později,“ liboval si větší labužník Milan Antoš, spokojeně rozvalený na lavici. Kolem
krku se mu houpala zlatá medaile a znesnadňovala pohled na fixem popsané spodní
tílko. „Je tam psáno – Za a pro Čendu Jiráka,“ vysvětlil Antoš a rejpal do novinářů. „A to
se Vám nechtělo věřit, když jsem v Edenu tvrdil, že sem jedeme na sedmý
zápas schválně, protože jsme chtěli vyhrát až tady.“ K legráckám se přidal i
nejproduktivnější hráč finálové série, obránce Jan Hejda. „Já
to taky říkal, nebo ne? Že se u nás v Praze posledně vystříleli a že dnes
nedají ani gól!“
Spokojený, přesto trochu nesvůj,
byl zkušený zadák František Kučera. „No, není to úplně ono, když
jsem nemohl hrát a musel se na to dívat jen z hlediště.“ S tímto názorem
souhlasili i další marodi, Tomica s Krátoškou. „Ještě
že mám zavázanou levou ruku,“ usmíval se Krátoška, když přijímal početné gratulace a
v hlavě se mu možná honila myšlenka, jak to bude s jeho angažmá
v další sezóně. Zůstane ve Slavii? Nebo se vrátí do Plzně? Jasno bylo ale
v tom, co se bude dít dál, v nejbližších hodinách: „Zabalíme
se a pojedeme do Prahy. V Edenu vybalíme věci, pozdravíme se
s fanoušky, co na nás budou čekat, a pak to půjdeme zapít do Zanzibaru!“ zaznělo hned z několika
míst najednou. „Pozdější oslavy už budou hodně
individuální,“ dodal Marek Tomica. Kdo ví, třeba dojde i na návštěvu nějakého penziónu
pro pány. Říká se, že pro členy zlatých juniorských reprezentací z let
2000 a 2001 to byla pomalu povinnost…
„Tak
tenhle exponát si dobře uschovám, třeba půjde do muzea,“ vtipkoval David Hruška, když
konečně odložil dlahu, která zpevňovala zlomeninu na pravé ruce. Fanouškem
různých relikvií je i Jan Novák. Už hodně dlouho nosí kolem krku přívěsek, na
němž je vyryto datum jeho první extraligové branky. Teď si hodlá pořídit další,
který mu bude připomínat zisk titulu. „Ale ještě netuším, co tam přesně
napíšu,“ zahlaholil, pořádně si nasadil červenou baseballovou čepici, ozdobenou
nejen nápisem „SLAVIA mistr ligy 2003“, ale také jmenovkou každého hráče, a
možná spěchal pro další pusu od přítelkyně, slečny Růžičkové, dcery trenéra
Růžičky. Své dcery měl v centru dění i obchodní manažer Ladislav Blažek.
Ač obě nezletilé, vysedávaly ve vedlejší „trenérské“ kabině a pobafávaly
z doutníků! „Dnes to mají dovolené,“ řekl s širokým úsměvem
Blažek a pokračoval ve vysvětlování, že tentokrát se o předčasnou přípravu
oslav nestaral. „V neděli, před koncem pátého utkání,
jsem začal připravovat bedny s mistrovskými suvenýry a to jsem neměl
dělat. Zakřiklo se to.“ A tak v sedmém utkání dostal pověření dovézt a rozbalit krabice
s čepicemi a tričky blíže nespecifikovaný člověk. „Ani
já jsem nevěděl, o koho se jedná,“ tvrdil vedoucí mužstva Petr Březina, když převzal úlohu
mluvčího, objasňujícího procedury v zákulisí slávistických oslav. Manažer
Blažek se totiž začal shánět po speciální bedně, v níž se přepravuje velký
mistrovský pohár, a po níž nebylo památky ani v televizním studiu Buly.
Zároveň rozmlouval reportérce deníku Dnes, že to není rozumná myšlenka,
cestovat s rozjařilými hokejisty klubovým autobusem do Prahy. Nakonec prý
odjela s trenérem Růžičkou, který před halou rozdával autogramy a objasnil
svoji budoucnost i týmové plány. „Pochopitelně se pokusíme
obhájit titul. A co já? Zase budu na střídačce, trvalý odchod do managementu se
zase odkládá.“
Kabina se pomalu vylidňovala, otevřenými dveřmi unikal kouř
do chodby. „Víte, co nám pomohlo, abychom se
vzpamatovali? Způsob, jakým Pardubice oslavovaly naše předchozí dvě porážky. Se
štěstím vyhrají v prodloužení, sníží na 3:2 v sérii a pak objíždí
stadión s rukama nad hlavou, zdraví diváky a do toho jim hraje
z reproduktorů skladba We Are The Champions!? A když nás porazily
v Praze, tak se jejich fanoušci radovali, jako by už vyhráli titul! Řekli
jsme si, tak to ne!“ prozradil novou a spásnou motivaci Adam Šaffer, když se začínal převlékat
do suchého civilního oblečení. Mezi oslavujícími hokejisty však stále chyběla
největší hvězda, brankář Roman Málek. Prosby o rozhovor na něj sršely ze všech
stran. Však také jako poslední zamířil z haly k autobusu. „Na
mne se čeká pokaždé. Že už teď bude klid? Kdepak. Od hokeje si neodpočinu. Budu
ho muset hrát s Románkem.. Udělali jsme mu takový malý pohár, protože ho
chtěl, poslední dny s ním pořád chodil a zvedal ho nad hlavu. Na jedné
ruce měl chňapku na nádobí jako lapačku, další rukavici, takovou dětskou vyrážečku,
jsme mu také vyrobili,“ prozradil na adresu svého malého dvouletého syna, pro kterého ten pohár
skutečný prostě musel vyhrát. Měl za to slíbenou i jednu specialitu od Jana
Hejdy. „Řekl jsem Romanovi, že když titul vychytá, tak ho od haly k autobusu
odnesu v náručí,“ objasnil sázku urostlý obránce. A jak pravil, tak učinil. Sotva opozdilec
Málek vykročil na parkoviště, uchopil Málka jako nevěstu a nesl ho špalírem
skandujících fanoušků do slávistického autobusu. „Stejně
se moc nenadře, já vážím hrozně málo,“ vtipkoval maličký brankář, jenž v play off vychytal
pětkrát a v celé sezóně 16x čisté konto! Krátce po deváté hodině se noví
mistři vydali zpět do Prahy. Při cestě neuspěli s plánovanými
občerstvovacími zastávkami u benzínových stanic. Po jedenácté hodině
v noci dorazili do Edenu. Oslavy však nekončily. Naopak, byly teprve na
začátku…
HB/ds (18.4.03)
HLAVU
NAHORU, VOUSY DOLŮ?
Tomu se říká ironie osudu.
Stačilo otočit list v kalendáři o týden nazpátek, a vzpomenout si, jaká
atmosféra panovala v Edenu ve čtvrtek 10. dubna. Slávističtí hokejisté
oslavovali druhé domácí a celkově třetí vítězství v řadě nad Pardubicemi a
jejich fanoušci už je viděli s gloriolou nového mistra. Poraženého soupeře
pak vyprovázeli sborovým máváním bílými kapesníčky. Takové gesto mělo dvě
vysvětlení. Jednak souviselo s tradiční „uplakaností“ pardubického mužstva
a zároveň mohlo navodit domněnku, že v této sezóně se už ve „Finálové hale
Pražské energetiky“ neuvidí. Chyba lávky! Ano - Slavii scházelo k titulu
opravdu jen několik desítek sekund, ale dobře rozehraný pátý zápas
v Duhové aréně skončil šťastně pro Pardubice, a šestý zápas v Edenu?
To byl svým způsobem smutný debakl. Tentokrát to byli fanoušci Východočechů,
kdo se radovali a mávali kapesníčky na rozloučenou jak pražským divákům, tak
zdrcenému kolektivu trenérů Růžičky, Weissmanna a Kalouse, chvatně mířícímu po
porážce 1:5 do kabin. První náhodně odchycený hráč klubkem novinářů, útočník
Milan Antoš, jenž se v šusťákové soupravě vypravil pozdravit rodinu, se
ovšem snažil chovat se tak, jako by se vůbec nic nestalo. „No,
řekli jsme si, že je lepší vyhrát v Pardubicích, vítězství na ledě soupeře
má větší cenu, takže jsme s výsledkem spokojeni a už se do Pardubic
těšíme,“ říkal s kamenným výrazem v obličeji, byť mu koutky úst mírně
pocukávaly. „Co na to říkal Láďa Růžička? No,
nejdříve se mu to, že prohráváme nelíbilo, ale když jsme mu vysvětlili, že tak
činíme úmyslně, abychom si zahráli sedmý zápas, pochopil to a byl
v klidu.“ A pak už Antoš jen netrpělivě mžoural po zástupcích tisku, kteří rychle
pochopili, že se smysluplnější odpovědi nedočkají.
Obdobným způsobem se snažil
diskutovat i od Antoše instruovaný obránce Jan Hejda. K předchozím informacím
však přidal i jednu novou. „Jen jsme chtěli poprosit pražské příznivce,
co se za námi do Pardubic chystají, aby si v žádném případě nebrali na
cestu lahve se šampaňským. To prý přináší smůlu. Fanoušci soupeře už je nakoupili
a to nám nahrává do karet. Pokud vyhrajeme, tak fanouškům Slavie ty šampusy
osobně obstaráme. Jak? Necháme pro ně narychlo poslat.“ Teprve před kamerami a
mikrofony trojice televizních štábů začali hokejisté Slavie mluvit ve vážném
tónu a shodli se, že je porážka mrzí, ale že nesmí věšet hlavu. Za tím si stál
i brankář Roman Málek. Navíc slíbil, že minimálně on napodobí útočníka
„holobrádka“ Sailera, který ukončil tradici neholených tváří (neboť se
s takovou vizáží necítil dobře) a rovněž sáhne po holícím strojku. A jak
řekl, tak vyplnil. Teď už zbývá vyplnit i další sliby – vyhrát titul a nakoupit
fanouškům lahve s mistrovským sektem. Jak to asi dopadne?
HB/ds (16.4.03)
KONKURENT
PRO BAUDYŠE? MASÉR!
Bývalý polistopadový ministr zcela vážně míněného úřadu,
ministerstva obrany, Antonín Baudyš, měl zřejmě smysl pro podnikání (nebo pro
humor?). Když mu vypršel mandát, nejdříve se po něm lidově řečeno „zem slehla“.
Pak se ale opět objevil na veřejnosti, a to v diametrálně odlišné úloze.
Pokud dnes v zábavných pořadech či magazínech potřebují „odborně“ věštit
budoucnost, pozvou si právě jeho – astrologa Baudyše! I když podrobně nesledujeme
jak se jeho proroctví vyplní, jsme přesvědčeni, že do stejné role by se mohl na
minutu vžít i zkušený masér ve službách hokejové Slavie. Astrolog amatér alias
masér Zdeněk Šašek zaválel se svým proroctvím těsně před šestým semifinálovým
zápasem na ledě velkého městského rivala. „Kdepak, dnes to
v žádném případě nebude na samostatné nájezdy. Jedno z mužstev
vyhraje jednoznačným způsobem. Buď Sparta, nebo my, to se uvidí, ale určitě to
bude o tři góly,“ řekl na střídačce během rozbruslení. A toto proroctví se do puntíku
vyplnilo! Obhájce titulu sice začal lépe, a po teči Lešky se ujal vedení, sporný
gól Fadrného bruslí, který musel posuzovat video-rozhodčí, a další dvě slepené
branky v síti nervózního Petra Břízy však nahrály hostům všechna esa do karet.
Třikrát se v sérii používalo video, třikrát – i když ne zcela spravedlivě
(viz. první přehlédnutý gól Nedvěda) – se usmálo štěstí na Slavii. Lépe
bruslící a s mnohem větším zaujetím bojující tým si tak zaslouženě
vybojoval vítězství 5:2, výhru v sérii 4:2 a historický postup do finále. „No,
co jsem říkal? Bylo to o tři branky,“ usmíval se spokojený masér Šašek.
HB/ds (1.4.03)
SPARŤAN
ANTOŠ
Tak to tu ještě nebylo! Běží první minuta druhé třetiny
šestého semifinále mezi Spartou a Slavií. V hledišti T-mobile arény se
krčí pouhých sedm tisícovek diváků. Jako by už snad Spartě ani nevěřili, že se
jí podaří otočit nepříznivě se vyvíjející sérii. Nebo je odradilo vstupné?
Venku svítí sluníčko, zápas přenáší televize, a dát za jeden lístek 180 korun?
To už chce mít hodně tučnou šrajtofli. A skutečně. Obhájce titulu je
v krizi. Prohrává 3:1 a přesilová hra, kterou přetahuje z úvodní
dvacetiminutovky, je pro něj tradičním trápením. Vhazuje se po levé ruce Romana
Málka. Na buly se proti sobě staví Michal Broš a řádně nažhavený Milan Antoš.
V osobních soubojích si na Sparťany nebere servítky. Hezky zostra se vloží
i do vhazování. Je úspěšný, puk posílá za sebe… V tu chvíli slávistická
střídačka oněmí, a žasnou nejen diváci v ochozech, ale i televizní. Hodiny
se zastavují v čase 20:15. GÓÓÓL!!!
„Když
mi dal Milan gól přímo z vhazování, tak jsem padl do mdlob! Říkal jsem si
v duchu – to je snad zlý sen, nebo ne?“ podivoval se nad neobvyklým kouskem – parádním vlastencem –
brankář Roman Málek. „Určitě už jsem z buly gól někdy
v minulosti dostal, ale od spoluhráče určitě ne! Ale sedlo mu to parádně,“ dodal po utkání už
s úsměvem. A sám nešťastník Antoš? Co říkal on? „Vyhrál
jsem buly dozadu, ale byla to taková rána, že na ni Roman nestačil zareagovat.
Však jsem se mu hned omlouval. Co se dá dělat, snížil jsem za Spart na 3:2,“ prohlásil smutně o druhé přestávce v živém TV rozhovoru
zdrcený Antoš. „Pak už jsem si pochopitelně při dalších
vhazováních v našem obranném pásmu dával mnohem větší pozor, aby se něco
podobného neopakovalo.“ Obavy ale nebyly na místě. „Sparťan“ Antoš už zase hrál ve správném dresu
a když Slavia se závěrečnou sirénou začala slavit postup do finále play off,
byl jeho ´vteřinový´ úlet zapomenut. Vlastně – na takovou kuriozitu se zapomenout
nedá, ale v radostných souvislostech zůstane z unikátního „vlastence“
jen vhodná příčina pozdějších škodolibých žertíků…
HB/id (1.4.03)
STRÁŽCE
HROBKY UŽ ZAPOMNĚL
Ach to čekání! Tak nějak si
z části v duchu sami pro sebe, a občas i otevřeně, naříkali hokejisté
pražské Slavie při předposledním tréninku před vypuknutím očekávané bitvy se
Spartou o postup do semifinále play off. Oba rivalové postoupili z úvodní
série snadno a asi až příliš rychle. Sice byl čas doléčit šrámy, ale před
hokejisty se otevřel neskutečně dlouhý prostor zápasového „nicnedělání“,
vyplněný jen „nudným“ tréninkem. Však si ho také slávisté snažili co nejvíce
zpříjemnit. Adam Šaffer se pustil do cvičné pěstní potyčky „na oko“
s Radkem Dudou. Edenem se rozléhaly rovněž uštěpačné poznámky. Například
na Josefa Beránka, když nezpracoval lehkou přihrávku. Těch nezpracovaných
kotoučů ale bylo víc, a tak nadešel čas popřemýšlet, zda je to náhoda nebo
nikoliv. „To je tím, jak v Iráku bombardují a nám se tady z toho otřásá
led,“ zažertoval Milan Antoš a pak přidal druhou alternativu. „A
nebo nám ze Sparty poslali nekvalitní puky!“
Ve své letošní pohodě se snažil udržet brankář Roman Málek.
Loňská série se Spartou se mu příliš nevydařila, na to už ale v rozhovorech
pro média odmítá vzpomínat. „Co bylo před rokem? To je dlouhá doba,
nevím jak ostatní, ale já už jsem na prohrané semifinále se Spartou dávno
zapomněl!“ prohlásila slávistická opora a cestou zpátky na led si nasadila ochrannou
masku, které dominuje speciální obrázek. Torzo psa, konkrétně hlava
s velmi přísným pohledem. Nedávno se o Málkovi psalo, že ve volném čase
relaxuje s rodinou a na procházkách se psem. „Kdepak,
to není ten můj,“ smál se rekordman v počtu vychytaných nul. „To
mám podle filmu Mumie. Je to strážce hrobky,“ dodal na vysvětlenou. Jak
příhodné – branka je svým způsobem přece taková posvátná hrobka, kterou je
nutné ohlídat, aby ji soupeř nezneuctil nějakým gólem. Protivníka je nutno
zastrašit. Sebevědomím, předvedenými výkony, malbou na masce a třeba i nějakým
žertíkem. Někteří z hráčů si opět obarvili vlasy – především Radek Duda
určitě zaujme žlutým přelivem s červeným „kohoutem“. Ve vedení klubu a
mezi trenéry však těsně před prvním duelem se Spartou panoval klid. „Tak
jako v minulosti platí, že když porazíme Spartu, nechám se ostříhat do
hola. Tentokrát však ne po jednou zápase, ale až pokud postoupíme do finále,“ prozradil asistent hospodáře
Jiří Šerpán.
HB/ds (21.3.03)
POHODIČKA,
POHODA…
Byl to přímo bezstarostný trénink.
Žádná nervozita, žádné emoce. Ze všech, hráčů i trenérů, toho dopoledne čišela
spokojenost. „Ten klid je tady proto, že dnes nejsem
na ledě já,“ špičkoval se s třetím trenérem Jiřím Kalousem obránce Jan Novák,
jehož zdravotní problémy oděly jen do civilu. „Normálně na mne hned jako na
prvního křičíš,“ smál se Novák, stejně jako se usmíval Kalous. Usmívali se však i ostatní,
ani hlavní kouč Vladimír Růžička nepoužíval s takovou vehemencí svůj silný
hlas, i když kritických připomínek na někdy až příliš odlehčený nácvik herních
situací si neodpustil „Co to má znamenat? Všichni červení na
jedné straně, a na druhé Vám bruslí jeden nepokrytý bílý? To snad není pravda,“ ulevil si v jednu
chvíli. I hokejisté měli občas připomínky, třeba na horší kvalitu ledu. Inu je
znát, že od povrchu je to k reklamním nápisům jen zhruba 3 centimetry! „To
jsem sám netušil, a když jsem se to nedávno dozvěděl, hodně mne to překvapilo.
Vždycky jsem si myslel, že ten led může být klidně až 20 centimetrů silný,“ přiznal se přihlížející
Novák. Mezi trénujícími kamarády zatím ještě scházel také jeho regulérní kolega
z obranné dvojice, zkušený František Kučera. „Ale
v neděli už nastoupí,“ prozradil tajnou informaci masér Šašek.
Slavia vítězstvím nad
karlovarskou Energií, byť až v prodloužení, potvrdila historický úspěch
v základní části, druhé místo, a teď už zkrátka v dobrém rozpoložení
piluje pohodu pro play off. „Tam půjdeme sérii od série, uvidíme, jak
to dopadne,“ prozradil Michal Sup a odmítl myšlenku, že cokoliv jiného, než postup do
finále, který by odpovídal pozici Slavie po odehraných 52 utkáních, by bylo pro
tým zklamání. Jednoduché to ale nebude. Slávisté si docela oddechli, že se jim
hned v prvním kole nepostaví do cesty Jihočeši, kteří nabrali formu, a
jimž se letos na Pražany z Vršovic hodně daří. Všichni v Edenu se ale
rovněž obávají dalších nesmyslných hrátek pomatených individuí, ztěžujících
hokejové extralize život nekonečnými telefonáty o fiktivně uložených bombách.
Možná i proto zatím nepadl návrh na „speciální“ odlehčenou sázku, směřující
k zápasům play off. Letos si prý ani nikdo z hráčů neobarví vlasy
„válečnými“ barvami. „Zkusíme hrát bez toho,“ tvrdí Novák. Jediné, na co
jsme se nedozvěděli pádnou odpověď, bylo, zda na Slavii nepočítají ani
s klasickou, celosvětově praktikovanou tradicí – odkládáním holicích
strojků. Budou se tedy hokejisté Slavie během play off holit, nebo budou mít
tváře porostlé mužným strništěm? Prý se máme nechat překvapit…
HB/ds (27.2.03)