Plány do play off: konsolidace!
Vladimír Růžička (letí na olympiádu a) postrádá
u svého mužstva mnohem důraznější koncovku
Dnešní pražské derby bylo
pro Slavii posledním ostrým zápasem před přestávkou, kterou si vynutily zimní olympijské
hry v americkém Salt Lake City. Reprezentace České republiky bude
v příštích dnech obhajovat zlaté medaile z Nagana, místo
v konečné nominaci si však tentokrát vybojovali pouze obránce Michal
Sýkora z Pardubic a zlínský kapitán Petr Čajánek. Tuto dvojici doplní na
víkendové cestě za oceán ještě jeden důležitý muž. Kapitán „zlatých hochů“
z Nagana, Vladimír Růžička. Ten už ale úsilí národního týmu bude sledovat
pouze z pozice druhého asistenta trenéra Augusty. Než se čtyřletý
olympijský cyklus završil, ukončil Růžička svoji dlouhou a úspěšnou hokejovou
kariéru, a postavil se na druhou stranu barikády. Lépe řečeno na střídačku,
z níž často odbíhá do kanceláře, jak mu velí povinnost. Skloubit funkci
trenéra prvního mužstva Slavie s postem generálního manažera není nic jednoduchého,
ale hokejový nadšenec, jakým je Růžička, to stíhá bez obtíží. Víc než příval práce,
který se v těchto hodinách rozrůstá o službu u reprezentace, ho však trápí
mizerná produktivita slávistických útočníků…
„Celou
sezónu těžce dáváme góly. Na branku soupeře vyšleme zhruba 50 střel za zápas.
Pravda, patnáct z nich tak od červené čáry, ale někdy se stejně nezmůžeme
na víc než na jeden gól. A to je pochopitelně málo. Doufám, že mužstvo na
důrazu v koncovce zapracuje během dvoutýdenní přestávky, už jsme to s mým
kolegou Ondřejem Weissmannem probírali,“ avizuje Růžička program hokejistů z vršovického
Edenu. Ten zní prostě. Trénink, nácvik herních situací a dva přátelské zápasy.
Jeden s Českými Budějovicemi a druhý s ruskou Kazaní. Hlavní kouč doufá,
že se až do jeho návratu nikdo nezraní, naopak, přeje si, aby se slávistická
marodka vyprázdnila. „Je to tak. Když to řeknu otevřeně,
mužstvo letos opravdu nehraje podle mých představ. Ale přiznávám, že se na tom
podepsala řada okolností. Pořád je někdo zraněný a my musíme obměňovat složení
útoků i obranných dvojic. Od vánoc pauzíruje Antoš, teď se k němu přidali
Míka s Tomicou. Bylo by dobré, kdyby se nám před play off podařilo sestavu
a složení jednotlivých formací ustálit, zkonsolidovat. Představu o tom, kdo by
s kým měl hrát, až se všichni uzdraví, mám uloženou v hlavě.“
Loňské play off bylo historickým vrcholem hokejové Slavie.
V prvním kole povstala v sérii se Znojmem za stavu 0:2 na zápasy
z mrtvých, a pak hodně trápila pozdějšího mistra ze Vsetína. Obě série
odehráli slávisté ve složení, které dozrávalo v závěru základní části
soutěže. Tři stabilní dvojice v obraně, tři sehrané útoky. Během sezóny
Růžička s jejich složením opakovaně „šejkoval“ (míchal), ale v play off docházelo už jen k dílčím a dočasným
úpravám podle vývoje utkání. Letos je situace jiná, navíc stmelování kolektivu
naruší olympijská přestávka. Po ní následují ještě čtyři kola a pak hurá do
čtvrtfinále play off. Trochu divoký koktejl! „Nemá smysl o tom polemizovat.
Pro všechny kluby je to stejné a mně osobně ta pauza jako příliš dlouhá nepřipadá,“ tvrdí Růžička. Na dotváření
jednotlivých řad pro vrchol sezóny má ale specifický názor. „Nejsem
zastánce toho názoru, že by útoky měly hrát ve stejném složení po celý rok.
Když jde někdo od vítězství k vítězství tak dlouho jako Sparta, která
neprohrála 16 utkání, tak to ano. V takovém případě asi nemá smysl něco
měnit. Ale že bych měl napsat na tabuli 5. září jména hráčů pro tři útoky a nic
na jejich složení v dalších týdnech neměnit? Tak to ne, o to nestojím. Pro
mne přichází první impuls k zásahu do sestavy ihned, jakmile se zápas
neodvíjí podle našich představ. Maximálně souhlasím s tím, držet pohromadě
dvojice, ale celý útok nikoliv. Základní část extraligy, to je období hledání a
zkoušek. Podívejte, až donedávna jsme třeba nemohli najít nikoho, kdo by hrál
trvale dobře po boku Viktora Ujčíka. Až teď se zdá, že by tím pravým centrem
pro Viktora mohl být Josef Štraub.“
Před sezónou si v Edenu
položili jako minimální cíl postup do play off. Vladimír Růžička však sám za
sebe říká, že bude spokojen až s postupem do semifinále. „Play
off je úplně jiná a nová soutěž. To, čeho mužstvo dosáhlo v předchozích 52
utkáních, je zapomenuto. Stačí si vzpomenout na loňské Znojmo. V základní
části obsadilo druhé místo, po celém městě zavládla euforie, kterou vzápětí
vystřídalo zklamání, když jsme je vyřadili. U nás tomu bylo naopak. Během
sezóny jsme se trápili, nevypadalo to s námi dvakrát růžově a postup do
čtvrtfinále jsme si zajistili až v samotném závěru. Play off však naše
vystoupení napravilo, přesto jsem byl i já zklamán, protože jsme vypadli se
Vsetínem. Myslím, že jsme mu byli rovnocenným soupeřem a já jsem už takový, že
chci vyhrát pokaždé…“
O tom, s kým by si měla
Slavia zahrát v 1. kole nadstavbové části, Růžička nepřemýšlí. Uznává, že
mimořádně zajímavá by byla série se Spartou, ale vůbec se nebrání tomu, aby se
uskutečnila později než hned ve čtvrtfinále. „Soupeře si nevybíráme. Kdo
na nás vyjde, s tím budeme hrát,“ říká rezolutně exkapitán zlatého olympijského týmu
z japonského Nagana. Hned po skončení derby v Paegas aréně se vrhne
na kufry, v neděli odlétá do Ameriky. A v Salt Lake City bude už
v civilu a ze střídačky motivovat hokejové reprezentanty na cestě za
obhajobou historického úspěchu. „Je to pro mne krok do neznáma. Nevím, co
mám od své pozice očekávat, všechno si s Josefem Augustou vyjasníme až po
mém příletu. Budeme mít na to týden čas.“ Nejen pobyt na palubě letadla, ale i v samotném olympijském
městě, nahání Růžičkovi malý, ale přece jenom strach. Na paměti má události
v New Yorku a Washingtonu ze září loňského roku. „Obavy
z teroristů určitě v souvislosti s olympiádou budou. Je to
nepříjemný pocit, ale co s tím mám udělat?“ A jak vidí Vladimír Růžička
šance českého týmu? „Věřím, že všichni udělají maximum pro
to, aby se domů vraceli s pocitem dobře vykonané práce. Jenže hokej je nevyzpytatelný
a o osudu může rozhodnout zdánlivě neškodná, tečovaná střela. Jako vždy půjde
v celém turnaji i o štěstí…“
HB/ds
(8.2.02)