Moderátoři a komentátoři

Petr Vichnar

Chcete se Petra Vichnara na něco zeptat?

Napište mu a on Vám odpoví!

HOKEJOVÝ

První zcela obecné seznámení s hokejem.

Kdy, kde, v jaké souvislosti?

„V první třídě na proslulé štvanické ´nudli´. Jenže rodiče neakceptovali ranní tréninky, které měly za následek mé občasné usínání při vyučování. Český hokej tak možná přišel o svého Lemieuxe.“

Co tě na hokeji nejvíce fascinuje a proč?

„Jeho charakter - rychlost, tempo, dynamika, nasazení, variabilita, dramatičnost, technická virtuozita hráčů i  jejich kombinace. Atmosféra - vždycky mě překvapí, že i když jsem na 2547-mém utkání, znovu mě to chytne. Tento pocit nezažívám u žádného jiného sportu.“

Kdy ses rozhodl, že se budeš hokeji věnovat

na poli publicistiky, žurnalistiky?

„Nejtajnějším snem to bylo už když jsem nastoupil v roce1978 do Československé televize. O 6 let později se ten sen začal naplňovat, začal jsem komentovat hokej a o další rok později (1985) jsem už komentoval MS v Praze, kde jsme po letech slavili titul.“

První návštěva (v roli diváka) na hokejovém utkání?

„Přesné datum si nepamatuji, ale bylo to začátkem šedesátých let na Štvanici. Hrál Motorlet s Chomutovem.“

Největší hokejový zážitek jako takový?

„Nagano 1998. I když téměř na roveň dávám i MS ve Vídni 96.

A už zmíněný rok 1985.“

Největší hokejový zážitek, ale pracovní?

„Dtto.“

Naopak – největší zklamání?

„Pokaždé, když se prohraje důležitý zápas, jako například teď s Rusy na ZOH a MS. Snažím se na to vždycky rychle zapomenout... Ale čtvrtfinále v Salt Lake City - to byl velký šok, cítili jsme, že se loučí ´naganská´ generace a smutek Haška, Jágra a Reichela byl bezbřehý.“

Co si myslíš o ženském hokeji?

„Proč ne? Když mohou vzpírat a skákat o tyči...“

Tvůj největší pracovní „přehmat“ (přebrebt, omyl)?

„Nedvěd vysunul Ptáčka do středního pásma... Sparťanská střídačka ještě na poslední vteřiny vysrala čerstvé síly... Je toho docela dost!“

Legrační historka „z natáčení“?

„Když jsem usnul při přímém přenosu z finále Stanley Cupu mezi Pittburghem a Chicagem. Bylo to v roce 1992 a my jsme vysílali v noci z Kavčích hor. V osmé minutě druhé třetiny jsem si ustlal u monitoru. Robert Záruba to vzal za mně, jenže já jsem se občas probral a zařval jsem ´Jágr!´ a zase spal dál. Je jasné, že jsem ho tím dost vyděsil. Až o přestávce mě resuscitovali a pak už jsem to dodělal v pohodě.“

Zhruba kolik reportáží, přenosů, studií o hokeji v TV?

„Bohužel to nemám přesně spočítané, ale dohromady

je to určitě přes dva tisíce.“

Je nějaký hokejový pořad, dokument, který si vymyslel

a vyrobil, a kterého si vážíš?

„Stál jsem u zrodu BULY, i když hlavní zásluha na tváři tohoto pořadu patří samozřejmě Robertovi. BULY považuji za špičkový pořad a mohu-li srovnávat, nemá tento formát v Evropě konkurenci. Natočil jsem několik dokumentů - myslím, že začátkem 90. let se docela povedl film o Petru Břízovi. Jmenovalo se to originálně ´Brankář´.“

Vzory – televizní, hokejové?

„Vzory nemám, ale líbí se mi práce řady kolegů i hokejistů.“

Věnuješ se hokeji aktivně?

Jak? Kdy, kde?

„Už ne.“

Co ti říkají jiné „formy“ hokeje? Stolní, na počítači?

„Hraji STIGA hokej a na Playstationu NHL 2002. Obé nejvíc se svým jedenáctiletým synem.“

Tvoje ideální hokejová šestka - tuzemská historická,

aktuální domácí a jen ze zahraničních hráčů?

„Ideální šestka neexistuje, nerad bych někoho vynechal, sorry.“

Jaké máš profesní plány (hokejové) do budoucna?

Co bys chtěl vymyslet pro magazín BULY,

případně za publicistické a dokumentární pořady?

„Plánů je mnoho, jde o to, zda na to budou peníze...“

Jaký je podle tebe typický český hokejový divák.

Je rozdíl mezi těmi v hledišti a u obrazovky?

„Zasvěcený, někdy velmi nekritický patriot, při play off se mění v šílence, ale přes léto vychladne a na podzim se znovu těší do ochozů či na televizní obrazovku.“

HB/ds-vich (12.9.02)

Návrat na začátek textu

Zpět na stranu moderátorů BULY