Moderátoři a komentátoři

Jiří Hölzel

Chcete se Jiřího Hölzela na něco zeptat?

Napište mu a on Vám odpoví!

HOKEJOVÝ

První zcela obecné seznámení s hokejem.

Kdy, kde, v jaké souvislosti?

„Jako malý capart jsem chodil s tatínkem na hokeje a pak, uchvácen hrou, jsem šmajdal po zamrzlém rybníku na chatě. Později v 80. letech jsem, ovlivněn světovým šampionátem v Praze, cestou ze školy sám pro sebe komentoval imaginární zápasy - ale jinak jsem celkem normální... Maminka už od domovních dveří slyšela, jak se po baráku rozléhá: Makarov, Larionov, Krutov a góóól!“

Co tě na hokeji nejvíce fascinuje a proč?

„Rychlost, kombinace, tvrdost v osobních soubojích - je to prostě ten správný sport pro chlapy!“

Kdy ses rozhodl, že se budeš hokeji věnovat

na poli publicistiky, žurnalistiky?

„V osmé třídě na základní škole jsem prohlásil, že chci být novinář, a protože jsem odmalička hrál tenis a jiné sporty (a není jich málo), nedovedl jsem si představit, že bych psal o něčem jiném než o sportu. Ve druháku na gymnáziu jsem pak svoji vizi specifikoval - opět jsem prohlásil, že budu moderovat sportovní pořady v České televizi (zní to jako pohádka, ale je to tak). Vzhledem k mé nechuti se na gymplu učit a k mým puberťáckým výlevům, za které jsem byl odměňován třídními a ředitelskými důtkami, mi samozřejmě nikdo z blízkých nevěřil (ani se nedivím). O prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem jsem si sehnal brigádu v novinách ´Dobrý večerník´, kde jsem dostal na starost tenis a potom i hokej. Pak přišlo studium žurnalistiky na FSV UK a draft Robertem Zárubou do TV…“

První návštěva (v roli diváka) na hokejovém utkání?

„Viz první odpověď…“

Největší hokejový zážitek jako takový?

„Zimní olympijské hry v Naganu 1998.“

Největší hokejový zážitek, ale pracovní?

„Mistrovství světa z roku 2000 v Německu - jistil jsem všech 25 přímých přenosů pro případ, že by vypadlo spojení s komentátory přímo na místě…“

Naopak – největší zklamání?

„Hokejový turnaj na ZOH 2002 v Salt Lake City - a to nejen vzhledem k tomu, že česká reprezentace vypadla ve čtvrtfinále. Myslím to obecně - haly, v nichž se hrálo, organizace, diváci, kvalita zápasů.“

Co si myslíš o ženském hokeji?

„Někde výše jsem napsal, že hokej je sport pro chlapy…“

Tvůj největší pracovní „přehmat“ (přebrebt, omyl)?

„Těch bylo (a ještě bude)… Když jsem moderoval při fotbalovém mistrovství Evropy v roce 2000 Studio ME, měl jsem jako hosta jistého pana Luhového, kterému jsem položil otázku, co si myslí o stavu současného českého hokeje. Nebo při MS juniorů v Pardubicích jsem komentoval semifinále Švýcarsko - Finsko a v Hradci hrála naše reprezentace s USA o umístění. Přinesli mi na papíru na komentátorské stanoviště výsledek 3:1. Tak jsem nelenil a pasoval Česko do role vítěze. Až po výrazných gestikulacích kolegy, který mi tuto informaci přinesl, jsem zjistil, že je to stav po dvou třetinách... Musel jsem použít oblíbenou reklamní repliku ´Zmýlená neplatí´!“

Co je na práci reportéra TV zápasů nejzajímavější, a co nejtěžší?

„Nejzajímavější je místo působnosti. Z prostoru mezi střídačkami je dění mezi mantinely zase úplně o něčem jiném. Jste blíž, všechno je rychlejší, jste uvnitř zápasu. Navíc se pohybujete mezi tábory obou soupeřů a vidíte jim, takříkajíc, do kuchyně. Když se poštěstí, dozvíte se, kdo si už ten den nezahraje, ať už kvůli zranění nebo špatným výkonům, jste přímo u toho, když při oddechovém času trenér určuje taktiku pro poslední vteřiny (když ji určuje...), vniknete zkrátka pod kůži jednotlivým klubům - alespoň částečně. Nejtěžší je zjišťovat všechny výše uvedené informace při vypjatém zápase u té strany, která zrovna prohrává. Nejhůře je pak samozřejmě při play off! Vím to ze svých vlastních zkušeností. Mně kdyby někdo ´vyslýchal´ po prohraném zápase třeba i hanspaulské ligy... Ale na druhou stranu, oni jsou profesionálové, já se o to také snažím, takže se s tím musíme společně vypořádat!“

Zhruba kolik reportáží, přenosů, studií o hokeji v TV?

„Tak to se budu muset pořádně zamyslet…“

Je nějaký hokejový pořad, dokument, který si vymyslel

a vyrobil, a kterého si vážíš?

„Společně s režisérem Karlem Jonákem jsme dali vzniknout dokumentu, který vypovídal o tom, co sport dává a co sport bere na pozadí příběhu hokejisty prvoligové Třebíče Tomáše Zelenky, jenž po nedovoleném zákroku v play off I. ligy zůstal upoután na lůžko. Dokument se jmenuje ´...a víra má mne uzdraví!´ s podtitulem ´Příběh nejen hokejisty Tomáše Zelenky´. Pětadvacetiminutový příběh vyhrál domácí festival sportovních filmů Sportfilm 2002 právě v kategorii dokumentů a postoupil do mezinárodního finále v Miláně. Se stejným režisérem chystáme další ´filmík´ o hokeji, mohu zatím prozradit pracovní název - Mládí mistrů světa.“

Vzory – televizní, hokejové?

„Mým televizním vzorem, nemyslím po profesní stránce, je určitě Marek Eben. To je podle mého názoru nejelegantnější moderátor v České republice, před jehož projevem před kamerou smekám. Pokud se týče profesních záležitostí, pak je dobré si od každého vzít něco - nikdo totiž není dokonalý. Ale rozhodně mám často v uších komentáře Karola Poláka…“

Věnuješ se hokeji aktivně?

Jak? Kdy, kde?

„Věnuji. Každý čtvrtek s kolegy novináři máme ledy na ´Káčku´, tedy na Kobře na Novodvorské a pro tuto sezónu jsem založili nový tým pro Pražskou hokejovou ligu.“

Co ti říkají jiné „formy“ hokeje? Stolní, na počítači?

„Ty mi, upřímně, neříkají vůbec nic. Já se při hokeji musím pořádně zapotit, abych věděl, že jsem sportoval. A navíc jsem na to děsně ´nešikovnej´!“

Tvoje ideální hokejová šestka - tuzemská historická,

aktuální domácí a jen ze zahraničních hráčů?

„Tuzemská aktuální: Bříza - Kučera, Šlégr - Duda, Broš, Hudler. Tuzemská historická (spíše ranně historická): Králík - Stavjaňa, Kadlec - Hrdina, Růžička, Richter. Tuzemská opravdu historická: Modrý - Hainý, Trousílek - Roziňák, V. Zábrodský, Konopásek. Zahraniční: Roy - Lidström, Hatcher - Bure, Fjodorov, Höglund.“

Jaké máš profesní plány (hokejové) do budoucna?

Co bys chtěl vymyslet pro magazín BULY,

případně za publicistické a dokumentární pořady?

„Profesní plány? Samozřejmě komentování, což považuji za vrchol práce sportovního novináře v audiovizuálním médiu. A pokud se týče dokumentárních pořadů, o připravovaném díle o mládežnickém hokeji jsem se zmínil už dříve.“

Jaký je podle tebe typický český hokejový divák.

Je rozdíl mezi těmi v hledišti a u obrazovky?

„Český hokejový divák je náročný - a má proč, vždyť chodí na ligu mistrů světa a olympijských vítězů. Možná je ale trochu zhýčkaný a vybíravý, protože čísla dokumentující návštěvnost jdou rok od roku níž a níž. Ti v hledišti jsou skutečnými fanoušky, protože chtějí být u toho, LIVE, musejí to vidět na vlastní oči a zažít na vlastní kůži - vítězství i porážku. Pak to dají samozřejmě patřičně hlasitě najevo, na adresu hráčů se snese snůška výrazů, které si většinou za rámeček nedají. Ale příště se vyhraje a už to jsou zase jejich miláčci! Naopak si myslím, že tyto dva ´druhy´ fanoušků mají jednu věc společnou - v momentě, kdy se začne hrát, promění se všichni, kteří jsou v hledišti nebo u televize, v trenéry s tou nejvyšší možnou trenérskou kvalifikací. Všichni vědí, jak se to mělo hrát, kdyby tam byli oni, tak by...“

HB/ds-höl (2.10.02)

Návrat na začátek textu

Zpět na stranu moderátorů BULY