Největší averze už vyprchala?

Klikněte na oficiální stránky obhájce mistrovského titulu. Co uvidíte? V záhlaví siluetu neodmyslitelné ikony Sparty, dlouholetého kapitána Richarda Žemličky. Byl to on, kdo v neustále se opakující reklamě oddílového programu pravidelně zval sparťanské fanoušky na další extraligová utkání do T-mobile arény. Kdo ví, možná se v rámci měsíční životnosti tohoto programu objeví na pozvánce ještě i zítra, v duelu s Havířovem. Na ledě však šokovaní fanoušci, stejně jako spoluhráči, už hráče s číslem 13 nenajdou. V průběhu týdne se Žemlička, bez adekvátních slov díků ze strany klubového managementu za věrné a kvalitní služby, musel vystěhovat z oblíbeného místa ve sparťanské kabině a vydat se na neznámou cestu – do Litvínova!

„Vzpamatovávám se z toho ještě teď, a ještě nějakou dobu bude trvat, než to zcela vstřebám,“ přiznal Žemlička po prvním utkání v novém, žlutočerném dresu – ale s neodmyslitelnou „třináctkou“ na zádech. Po zápase, do něhož nastupoval s nemalými obavami, a který mu zpočátku neulehčili ani místní diváci. Naopak. Na hokejového veterána čekalo kromě pokřiků několik velmi nepřejících transparentů s příkazy, ať „odtáhne zpátky tam, odkud přišel“. Nevraživost z velkých bitev mezi Spartou a Litvínovem byla znát. „Opravdu jsem měl strach, jak mě v Litvínově přijmou. Začátek nebyl z obou stran ideální, ale pak se to uklidnilo,“ oddechl si z přestupu stále hluboce zklamaný Žemlička. Jeho zraku i uším nemohla averze fanoušků uniknout. „Já jsem velmi vnímavý člověk, registroval jsem to. O to víc jsem se pak snažil všem dokázat, že budu platným hráčem, že jsem nepřišel do Litvínova jen odevzdaně dohrát sezónu. Kabina mě přijala velmi dobře. Většinu hráčů jsem z minulosti znal. A dřívější emoce? Padlo několik narážek, ale jen v legraci. Hokej je tvrdý sport, emoce tam patří. Když se ale převléknete do civilu, všechno je jinak,“ zdůrazňuje Žemlička. Také negativní transparenty rychle zmizely, a poté, co zkušený forvard přihrál na druhý litvínovský gól Trávníčkovi, se averze začala pozvolna vytrácet. Nechybělo mnoho a Žemlička se nakonec stal i oslavovaným hrdinou! Půl minuty před koncem normální hrací doby za stavu 2:2 dostal ideální přihrávku do jízdy, z dobré pozice však pouze trefil připraveného Adama Svobodu. „Mrzí mě to, že jsem ten gól nedal, ale nebylo dost času. Led už nebyl nejkvalitnější, puk se mi na čepeli hole postavil a já tu střelu netrefil, jak jsem potřeboval,“ posteskl si Žemlička. Doufá, že příště mu to vyjde, a že potěší nejen sebe, nové spoluhráče a zatím rozpolcené diváky, ale rovněž trenéra Františka Výborného, s nímž má ideální vztahy od dob, co se setkali ve Spartě. Mimochodem – na Výborného „přeneslo“ vedení Litvínova prvotní zodpovědnost za Žemličkův přestup. Prý to byla jeho idea. Něco takového litvínovský kouč odmítá. Přítomnost hráče s číslem 13 však vítá, a opravdu to byl on – nikoliv někdo ze sparťanského managementu – kdo mu bombastickou a zároveň zdrcující novinku o odchodu z Prahy do Litvínova oznámil po mobilním telefonu jako první. „Pan Výborný je pro mne klíčovou postavou celého přestupu. Hrozně mi pomohl vypořádat se s tím, že jsem byl vyměněn...“

Proč? To se asi nikdy přesně nedovíme. Hokejoví bossové v tomto ohledu nebývají dvakrát sdílní, a v případě přestupů největších osobností, byť na konci kariéry a třeba ve slabší formě, dvojnásob. Skutečnost, že druhý muž transakce Jan Alinč se ale ve Spartě nakonec vůbec neobjeví, jen nahrává domněnce, že Žemličkův nemalý plat mohl stát mj. v snadné cestě k angažování oblíbeného hráče současného sparťanského trenéra Aloise Hadamczika. Urostlého, ale až donedávna dlouhodobě zraněného centra Šimíčka. Teď to jsou zase věrní sparťanští fanoušci, kdo jsou zvědavi, jak se Roman Šimíček předvede a zda po všech stránkách, především vůdčí úlohou, převezme otěže po „zavrhnutém“ Žemličkovi…

(id, jíl) (25.1.03)

Hurtaj není Duda

Na konci minulého roku vyzývali plzeňští fanoušci k protestní stávce. Situace v klubu byla podle jejich názoru neudržitelná. Mužstvo, které ještě před několika lety patřilo k „černým koňům“ soutěže a pravidelně bojovalo v play off, nedokázal management po odchodech trenérů Sýkory a Rulíka, a především několika klíčových hráčů, vhodně doplnit. Vytratila se kvalita i bojovnost. A stále pravděpodobnější se jevila možnost, že stejně jako v minulé sezóně Keramika nepostoupí do vytouženého play off.

Nepřesvědčivá vystoupení však odnesl vlastně jen trenér Farda. Přesto se v posledních kolech, po prohře na Slavii, něco změnilo. Z mužstva, v němž pro zranění chybí nejzkušenější opory Řezníček, Vlček a Volák, přestoupil do Sparty z neustálého dojíždění nespokojený a čím dál méně produktivní Viktor Ujčík (výměnou za Daniela Brandu), a mladý tým objevil nového střelce. Slovenského útočníka Lubomíra Hurtaje! „Jsem rád, že jsem ke zlepšeným výkonům a bodovým ziskům osobně přispěl, ale mnohem důležitější je, že jsme jako mužstvo dokázali zabrat a pořád se držíme ve hře o play off,“ brání se pochvalným ódám Hurtaj. Byl to ale on, kdo pár sekund před koncem prodloužení zajistil Plzni senzační vítězství v Pardubicích, gólem a dvěma asistencemi pak odstartoval zásadní obrat v následujícím utkání doma s Libercem, které skončilo výhrou 5:4. Nechybělo mnoho, a nejvýraznější postava tohoto duelu však zápas nedohrála. V samotném závěru byl Hurtaj, jenž v Plzni zdědil dres s číslem 91 po Radku Dudovi, nešetrně sražen na mantinel a velmi otřesen. „Že mám dres po Dudovi? To je pouhá náhoda. Nijak to nevypovídá o mém herním stylu, který je zcela odlišný od toho, jakým se prezentuje Duda,“ tvrdí Hurtaj. Pozorný divák si však nemohl nepovšimnout jisté vzdálené podoby – také Hurtaj střílí góly, přihrává na ně, při forčekování se ostře opírá tělem o soupeře, a občas se „připlete“ do bolestivé kolize – ve zmíněném případě na svůj vlastní účet. „Byl jsem zády ke hře, a někdo z protihráčů, nevím kdo to byl, mě srazil. Asi nebyl spokojený s předvedeným výkonem, tak si potřeboval zlepšit náladu tímto způsobem. Nevím. Měl jsem vyražený dech, ale naštěstí se nejednalo o nic vážného,“ prohlásil Hurtaj po utkání. Ke spokojenosti netrpělivých fanoušků Keramiky. I s užitečnou slovenskou posilou teď mohou nadále usilovat o další body, nezbytné k postupu do play off…

HB/ds (14.1.03)

Litvínov „zbožňuje“ rychlé góly…

Asi to nebude náhoda. Litvínovští „chemici“ mají rádi rychlé góly, a možná jim ani nevadí, že se z nich neradují sami, ale soupeři. Dost legrace – nastupují fakta! V letošní sezóně by svěřenci trenéra Františka Výborného s velkou radostí nastupovali do zápasů až ve třetí, čtvrté minutě. Potom by jim nehrozilo nebezpečí, že už po několika sekundách budou dohánět jednogólový náskok některého dalšího extraligového oddílu. Jen namátkou. Než se stačili pořádně rozkoukat po ostravském Paláci kultury a sportu, už musel Marek Pinc lovit kotouč ze svého čeřenu. Pár sekund stačilo i nejslabšímu z týmů, havířovským Panterům, aby se na severu Čech dostal do vedení. To není náhoda. Dokumentuje to slabší koncentraci, především při plnění defenzivních úkolů. Ostatně – v tomto ohledu byli litvínovští hokejisté pověstní už v minulosti, s tím rozdílem, že mužstvo plné zralých či vyrůstajících hvězd dokázalo protivníka i přes mnohá zakolísání v zadních řadách v mnoha případech efektivně přestřílet! Bývaly to časy divokých výsledků…

Typickým příkladem mohlo být utkání, které se uskutečnilo počátkem 80. let v pražské Sportovní hale. Diváci aplaudovali jednomu z nejrychlejších „federálních“ gólů. Po vyhraném vhazování se dostal puk do obranného pásma hostů, na hůl Pavla Richtera, a v okamžiku, kdy se časomíra zastavila na osmé sekundě, vedla Sparta 1:0! Jenže – jak se říká, první vyhrání, z kapsy vyhání. Když vypršela poslední sekunda celého střetnutí, svěšené hlavy nepatřily „chemikům“, ale borcům v bílých dresech, kteří si přes skvělý start vykoledovali nadílku 2:7!

Na našem archivním snímku je však zachycen okamžik ještě významnější. V 17. kole čs. hokejové ligy 15. listopadu 1988 na sebe opět narazily kluby Sparty a Litvínova. Bylo to utkání, které se zapsalo do dějin jak duel „šestisekundových gólů“. Ano – bylo tomu tak. V čase 0:06 litvínovský brankář Lukeš jen zdrceně přihlížel, jak Tomáš Jelínek po přihrávce Hostáka střílí možná vůbec nejrychlejší extraligový gól moderních dějin! Zanedlouho vedli Pražané 2:0, ale Severočeši nesložili zbraně. V 11. minutě první třetiny se během pouhých 6 sekund rozvlnila hned dvakrát síť i za zády sparťanského Šindela! Postarali se o to Lang s Jeřábkem! Tentokrát však tahal Litvínov za kratší konec provazu a v unikátní přestřelce podlehl Spartě 5:4…

HB/id (22.12.02)

Aspirant na titul vítá tvrdší hokej

Do třetice všeho dobrého, říkali si pár minut před koncem hokejisté Pardubic. Ve chvíli, kdy Tomáš Divíšek, pro něhož před začátkem soutěže nebylo po návratu ze zámoří místo ve Slavii, vstřelil svému mateřskému klubu už druhý gól, a poslal Východočechy do vedení 3:1, se zdálo, že třetímu vítězství nad Pražany ve vzájemných duelech rozehrané sezóny už opravdu nestojí nic v cestě. Opak byl pravdou. Hned vzápětí nahodil puk od modré Kolařík (hosté se domnívali, že po předchozím neodpískaném zakázaném uvolnění) a poté vyrovnal důrazný Jaroš (tentokrát se Pardubice zlobily, že po metrovém ofsajdu). Rozhozený lídr tabulky a velký aspirant na titul ztratil koncentraci - Michal Sup převážil misky vah na stranu domácích chytrou tečí a poslední hřebík do rakve nahlodaného soupeře dorazil Dlouhý. „Nechtěl bych se na to vymlouvat, ale myslíme si, že gólům Slavie předcházely přestupky proti pravidlům. To nás vyvedlo z koncentrace, což by se pochopitelně stát nemělo,“ prohlásil po utkání trenér Miloš Říha.

V Edenu se hrál zajímavý, místy emotivní hokej s řadou tvrdých osobních soubojů, pardubickému kouči to však kupodivu nevadilo. „První zákroky byly v rámci fair play, nečistoty se objevovaly teprve ve chvíli, kdy od sebe hráči odjížděli, každopádně to byl hokej, který očekávám od zápasů play off, a já ho vítám. Naši hráči přesvědčili, že jsou schopni se mu přizpůsobit,“ dodal Říha. V minulosti se tvrdá hra borcům z města parníku příliš nezamlouvala. O tom, že si nenechají nic líbit, svědčila rovněž závěrečná bitka Kudrny s Kučerou, u které asistovaly po závěrečné siréně obě vyklizené střídačky! Přesto hostům nebylo po málem vyhraném, a nakonec prohraném utkání, dvakrát do řeči. Zejména brankáři Adamu Svobodovi. A tak zatím, co hosté spěchali z šatny do autobusu, do kabiny Slavie se nesl tác s provoněnými „vítěznými“ topinkami s česnekem…

Důvod ke spokojenosti mělo i jiné domácí mužstvo. Na vsetínském Lapači se vrátil do klece s velkým sebezapřením Radovan Biegl a v utkání proti Znojmu vychytal čisté konto! Vítězný gól zaznamenal Tomáš Vak. Jeho radost byla nelíčená – při oslavném tanci přes polovinu kluziště však shodil rukavice, a podle pravidel byl pokárán osobním desetiminutovým trestem za nesportovní chování. Na jednu stranu lehkovážnost, na druhou opětovný obraz toho, jak si mladý vsetínský kolektiv cení každého úspěchu. Dost možná, že ale Vakův výstřelek přejdou trenéři pouhým mlčením. Proč? Na přiloženém snímku Vám to objasní vzpomínky na způsob, jakým si vychutnal nedávné vítězství nad Spartou v nastaveném čase jeden ze vsetínských trenérů Jan Neliba. S rozzářeným obličejem přeběhl kluziště a vrhl se na šťastného střelce Kucharczyka…

HB/id (14.12.02)

P.S.: Věříte tomu, že se příští rok na jaře během play off vyrovnají Pardubice s tvrdou hrou, nebo si opět budou stěžovat na omyly mužů v pruhovaném a nečistý hokej ze strany soupeřů?

Hlasujte ZDE!

Slibujeme!

Kde že loňské sněhy jsou?! Ve chvíli, kdy ty poslední utíkaly ze svahů do horských bystřin, bojovali „berani“ ze Zlína o postup do semifinále play off. Dnes, když nové ještě ani nepřišly, se „medvědi“ krčí na předposledním místě tabulky. Forma se mužstvu sice vylepšila, a Havířovu dokonce nasázelo devět „banánů“, ale soupeř si hraje vlastní soutěž, nazvanou „čekání na baráž“, a tak ostrým testem aktuální výkonnosti byla především dvě utkání na pražských ledech v průběhu sedmi dnů. Bilance? Nula bodů, jediný gól, a ten až 65 sekund před koncem utkání! Mnoho nechybělo, a Zlín i potřetí vyšel proti Slavii v koncovce naprázdno!

„Bohužel, nemáme letos žádného výjimečného střelce, musíme se o góly podělit všichni, a ne pokaždé jsme schopni brankovou situaci vyřešit tím nejlepším způsobem,“ tvrdí Rostislav Vlach. „Je to otázka psychiky. Ještě nedávno jsme se pohybovali na úplně jiných místech v tabulce, teď se musíme vyrovnat s tím, že se nedaří. Ale já pevně věřím, že stále nic není ztraceno, a že na konci sezóny budeme moci prohlásit, že dopadla úspěšně,“ stále věří v postup do play off Jaroslav Balaštík. „Svým fanouškům to slibujeme! Budeme bojovat ze všech sil, nic nevzdáme předem,“ doplňuje vzápětí za souhlasu veterána Vlacha. Říká se – sliby, chyby. Uvidíme, jak dopadnou ty zlínské…

Už teď víme skoro určitě, že další slib, tentokrát plzeňský, by mohl být skutečně naplněn. Šéfové západočeské Keramiky prohlásili, že Viktor Ujčík, který je v mužstvu na hostování ze Slavie do konce sezóny, už během základní části soutěže oddílový dres nezmění. „Je to klíčový hráč týmu,“ shodují se lidé z vedení klubu společně s šéfy managementu pražské Sparty. Právě ona po probuzeném střelci moc touží. „V tuto chvíli je to bezpředmětné,“ tvrdí Luboš Koželuh, člen sparťanského představenstva.

Sám Viktor se podobnými otázkami nezabývá. Je rád, že ho v Plzni nechají hrát hokej, který mu sedí. Zaměřený na ofenzívu bez striktních defenzivních úkolů. „Když jsem byl poslán do Plzně na hostování, nedařilo se mi, nebyl jsem na tom psychicky nejlépe. Trenér Farda, který mne znal z minulosti právě ze Slavie, mi ale sdělil, že se mnou bude mít velkou trpělivost, že mi dá dostatek času, abych si zvyknul v novém prostředí a našel ztracený klid. Hrozně mi pomohlo i to, že noví spoluhráči mne vyzvali, abych co nejvíce střílel, a myslel především na útok, nikoliv na obranu,“ říká Ujčík, jehož „plzeňské“ hole zdobí kromě obligátní jmenovky i číslo 3. „To znamená, že je to již třetí varianta hokejek, co v letošní sezóně používám. S těmi původními to nešlo, tak se měnilo zakřivení čepele,“ nechává nahlédnout do zákulisí.

I v jeho případě však vyčkejme až do chvíle, než v lednu vyprší čas extraligových hráčských obchodů. Zda nebude „trojka“ nejen na hokejce, ale i v počtu dresů, do nichž se Ujčík v sezóně oblékne. Na Spartě před několika dny také tvrdili, že trenéry měnit nebudou, pomalu to odešli odpřísáhnout do kostela, a za 18 hodin už veřejnosti představili novou trenérskou dvojici. Zdá se, že i v českém hokeji se občas vyplatí „nevěřit“…

HB/div (10.12.02)

P.S.: Jak vidíte šance zlínských hokejistů na postup do play off? A co Viktor Ujčík. Vydrží v Plzni až dokonce sezóny, nebo přestoupí do Sparty, v rámci opakovaně avizovaného „trejdu“ za Brandu a Špaňhela?

Hlasujte ZDE!

Oslavy, bobřík mlčení a jeden vyhazov

O uplynulém víkendu byly v Pardubicích zahájeny oficiální oslavy výročí založení hokejového klubu – letos je mu právě osmdesát let! Začalo to turnajem mládežnických celků, zápasem veteránů a ještě před úvodním vhazováním televizního duelu se Znojmem vyřazením čísla 10, které oblékal Jiří Šejba. Útočník Východočechů patřil mezi oblíbené opory ligového mužstva i reprezentace. Jeho nejzářivější chvíle aktivní kariéry nastaly během utkání finálové skupiny mistrovství světa v roce 1985 v pražské Sportovní hale. Jak se nakonec ukázalo, zápas s Kanadou byl přímým soubojem o zlaté medaile, a o jejich zisku pro tým Československa rozhodl památným hattrickem právě Jiří Šejba! Javorový list tedy v rodné vlasti pokořil, v zámořské NHL se ale později u týmu Buffalo Sabres neprosadil. Tak, jak už to bývá, i Šejbova kariéra měla vzestupy a pády, a symbolickou tečkou za ní bylo zmíněné vyřazení dresu z pardubického inventáře a zavěšení pod strop zrekonstruované haly. Diváci v ochozech se současnému trenérovi mládeže odvděčili uznalým potleskem…

To ale není v rámci oslav ještě zdaleka všechno. Příznivci východočeského celku se v nejbližší budoucnosti mohou těšit na reprezentativní publikaci, mapující dosavadní historii pardubického hokeje, po novém roce na výstavu významných exponátů v prostorách místního zámku, a na závěr sezóny se chystá společenský večer pro širokou veřejnost přímo na ledové ploše.

Na té, na které se domácí mužstvo dočkalo v sobotu dalšího extraligového vítězství. Na tiskové konferenci s trenéry a vytipovanými hráči, se toho ale novináři mnoho nedozvěděli. Třetí trenér Znojma Milan Skrbek odmítl diskutovat nad otázkou, proč byl obránce Pavel Kumstát třikrát na trestné lavici. „K tomu se nebudu vyjadřovat,“ zavrtěl rezolutně hlavou. Jeho kolegové Hořava a Kastner dusili zjitřené emoce raději v šatně Orlů – v žaludku jim ležel výkon rozhodčích. A nejen jim. „To nemá cenu,“ utrousil paradoxně i domácí zadák Michal Sýkora, když vstupoval do místnosti s novináři, a pak už poněkolikáté v obdobné situaci řekl: „Všem se Vám omlouvám, stejně jako fanouškům a čtenářům, ale vzhledem k tomu, že se nemůžu vyjádřit ke všem aspektům zápasů, nebudu říkat o právě ukončeném utkání vůbec nic!“ Mimochodem – protestní „bobřík mlčení“prý v blízké době, pokud se něco zásadního nezmění, může přeskočit i na zbývající členy pardubického mužstva…

V čem je problém? Ano, v rozhodčích. Hráčům i trenérům vadí, že jsou v současné době zcela „nedotknutelní“, že se k jejich výkonům nemůžou po utkání, ani v dalších 24 hodinách vyjádřit. „Když se nemůže psát o nich, tak nepište ani o nás,“ zlobí se hráči. „Mělo by se o nich psát nepřetržitě, jejich špatné výkony by se měly v tisku a televizi kritizovat a rozebírat v jednom kuse,“ míní zase trenéři. Je to začarovaný kruh. Někdy totiž může jít jen o pomocnou „berličku“ méně úspěšného týmu, který přichází o možnost přenést vinu za prohraný zápas na muže v pruhovaném. Nicméně, výkony sudích jsou někdy opravdu rozporuplné. Nedrží stejnou laťku během jednoho utkání, každý má zcela odlišný metr na stejný přestupek proti pravidlům. „Mají ale jen zlomek sekundy na svá rozhodnutí,“ upozorňuje bývalý mezinárodní sudí Jiří Lípa a dodává: „Rozhodčím pro extraligu se nemůže stát každý. Co z toho, že existuje spousta talentovaných rozhodčích, pohybujících se v nižších soutěžích, kteří jsou skvělí ve znalostech pravidel i při posuzování zákroků, když neumí pořádně bruslit!“

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil všem. Vždy horké téma „rozhodčí a jejich výkony“ však na nějaký čas bude pasé pro Richarda Fardu. Ten byl totiž po porážce od Slavie sesazen z postu plzeňského trenéra! „Mužstvo nehrálo dobře, dopouštělo se stále stejných chyb a navíc ho táhli staří hráči místo mladých, kteří se měli prát o místo v sestavě,“ vysvětlil příčiny Fardova odvolání prezident klubu Zdeněk Haber. Tím, kdo má Keramiku vyvést z krize, je zkušený trenérský veterán Karel Trachta. „Uvidíme, co tato změna udělá, zda se hráči pod novým trenérem zvednou, nebo zda budou muset odejít…“

Richard Farda byl rozhodnutím svých nadřízených překvapen. „Je to zkrátka nejsnazší řešení, vždy se nejlépe odvolává trenér.“ Pokud však plzeňský prezident myslel pronesená slova vážně, příště už budou na řadě hráči…

HB/id (18.11.02)

P.S.: Zdála se Vám situace v plzeňském klubu natolik tragická, aby musela stát „hlavu“ trenéra Richarda Fardu. Nemělo ještě předtím dojít k jiným změnám? A co říkáte Vy na naše extraligové rozhodčí?

Hlasujte ZDE!

Nic není nejasné…

Vzpomenete si na „zvířecí“ televizní reklamu, pojednávající o výhodách jistého automobilu? Tvrdilo se v ní, že „nic není nemožné“. Také v hokeji je všechno možné - například, aby se bývalý kmenový hráč, bývalý reprezentant a nyní přemýšlivý trenér, úzce spjatý se Zlínem, dočkal po pouhé čtvrtině soutěže předčasného vyhazovu! Hokejový „beran“, čerstvě převtělený do „medvěda“, s ohledem na tlak nespokojených sponzorů, už o jeho služby u mužstva nestál…

Před sobotním zápasem se Spartou zavládla na zimním stadiónu Luďka Čajky opravdu zvláštní nálada. Plná nervozity a nejistoty. Co by za to dali hráči dospělého „áčka“, kdyby se mohli radovat jako krátce po poledni místní dorostenci. Ti nadělili vrstevníkům z Opavy „bůra“, a pak v rámci oslavného rituálu vytvořili ve středovém kruhu valnou hromadu svých těl a vykřikovali přisprostlý vítězný chorál. Personál na zimáku už tolik euforie před hlavním duelem dne neprojevoval. „Kdepak, dneska už asi vůbec nepřijdou,“ posteskla si jedna postarší zaměstnankyně, když nahlížela do místnosti, vyhrazené manželkám hokejistů a jejich ratolestem. A měla pravdu. Manželky nepřišly, a stejně tak se v dobře rozehraném utkání nedostavilo ani kýžené vítězství, první po osmi prohraných zápasech, které mohlo zachránit hlavu trenéra Antonína Stavjani. „Těžko říct, jestli to byla jen porážka, nebo se jednalo o zisk bodu za remízu v normální hrací době. Vyberte si!“ snažil se po vítězné brance sparťanského zadáka Ptáčka zavtipkovat stále ještě hlavní trenér Zlína. Ke své budoucnosti, konkrétně k setrvání v této pracovní pozici, pak se smutným úsměvem dodal: „Situace je nejasná…“

Ano, byla nejasná. Ale sotva 24 hodin. V neděli vedení klubu HC Hamé oznámilo, že trenérská dvojice Stavjaňa - Přikryl bude v rámci oddílu přeřazena na jiná, blíže nespecifikovaná místa, a jejich rozhodovací úlohu na střídačce převezme další staronový kouč, a dosavadní manažer, Zdeněk Venera. Společně se zlínsko-vsetínskou „ikonou“, bývalým brankářem Gottwaldova a později úspěšným trenérem Horstem Valáškem!

Před rokem se Stavjaňovi nepovedl vstup do soutěže v Třinci. A dokonce sám chtěl na svůj post rezignovat. Tentokrát o něm rozhodli jiní. A odvolali ho. Všechno je jasné – teď už se může Antonín Stavjaňa naplno věnovat, například, funkci asistenta reprezentačního trenéra Lenera…

HB/ds (20.10.02)

Prošlápne vsetínskou botu?

Po čtyřech letech marného snažení se vrátil domů. Do Čech. A do svého mateřského týmu, do Slavie. V zámoří se nedokázal vyprostit z chapadel farmářských týmů, ale bleskové stěhování ho čekalo i v extralize. Ještě než začala sezóna, byl třiadvacetiletý Jan Horáček zapůjčen na hostování do Liberce. Ani tam mu pšenka nekvetla, a než skončila první čtvrtina dlouhodobé části, stěhoval se ještě více na východ, do Vsetína. Rovněž na dočasné hostování. Co je ale zatím nejdůležitější? Ke všeobecné spokojenosti!

„Je to tak. V obranné činnosti nás nejvíce tlačí bota. Proto jsme rádi, že k nám Jan Horáček přišel. Je to hráč, který s oblibou a úspěchem chodí do osobních soubojů, hodně hraje tělem. Takového zadáka moc potřebujeme,“ pochvaluje si vsetínský kouč Zdislav Tabara. „I my jsme změnu přivítali. Víme, že Honza je perspektivní zadák, jenže aktuálně máme ve Slavii tři velmi dobré a vyrovnané obranné dvojice, a zatím by pro něj místo nebylo. Za takové situace je hostování ideálním řešením, protože se udržuje v herním rytmu a v kondici,“ přitakává co do pravomocí třetí slávistický trenér Jiří Kalous. A co na to sám Horáček? „Ve Vsetíně to vypadá slibně. Hned v prvním utkání jsem strávil spoustu času na ledě, včetně přesilovek a oslabení. Něco takového nemůžu říct o předchozím působení v Liberci. Tam jsem nastoupil v úvodu sezóny, ale pak už hrál jen sporadicky a nakonec vůbec. Zatím nemám tušení, na jak dlouho se mnou může Vsetín počítat. Dva měsíce? Přesto netuším, co bude dál,“ říká nová posila Valachů. A přiznává, že se mu stěhování z Prahy zpočátku ani trochu nelíbilo. Na druhou stranu – díky zmíněným službám v Liberci a nyní ve Vsetíně zvládl během 13 kol kuriózní bilanci – hned dvakrát si zahrát proti kmenovému klubu, proti Slavii (jeho „náhradní týmy“ přitom v Edenu neprohráli)! Liberec zvítězil 3:1, vsetínští tu zase ubránili remízu 1:1. „Byl to zvláštní pocit, ale už je to za mnou a já teď hledím do budoucna,“ dodal Horáček.

Krátce poté, co vyřkl tato slova, vzal Jan Horáček do ruky hokejovou kartičku od malého fanouška, žadonícího o autogram s omluvou, že se nejmenuje Petr Kuboš, ale že skočí do kabiny a všechno mu tam zařídí. Naše pochvala!

Mimochodem – utkání mezi Slavií a Vsetínem bylo velmi urputné. „Bohužel, soupeři jezdí do Edenu s tuhou defenzívou, s nepříjemným hokejem plným osobních soubojů, ve kterém se neumíme střelecky prosadit,“ posteskl si Kalous. Jeho trenérský protějšek Tabara si naopak mohl mnout ruce – vždyť právě i zásluhou „slávistického“ obránce Jana Horáčka, jenž je v osobních soubojích jako doma, vydolovali Valaši v Praze cenný bod. Zdá se, že Horáček prošlápnul „vsetínskou botu“ přesně tam, kde nejvíce tlačila…

HB/ds (19.10.02)

Blanický rytíř míří do Sparty

Když v předminulé sezóně hájil barvy pražské Slavie, byl rozeznatelný třeba i podle hustého strniště v obličeji. „Vypadá to, že jsem zarostlý, ale je pravda, že mě holení vůbec nebaví a že si vousy pouze pravidelně zkracuji a zastřihávám,“ objasňoval tuto skutečnost Jan Slavík, rodák z Vlašimi, který loňskou sezónu zakončil v Třinci. Jako starší žák dojížděl do Benešova, jako starší dorostenec do Českých Budějovic a do Sparty, aby poté shodou náhod zamířil na poměrně dlouhý „výlet“ do Kanady a USA. „Zcela nečekaně jsem potkal kamaráda, bývalého spoluhráče, který mi povídal o možnosti jít si zahrát do zámoří, a dokonce mi věnoval číslo na trenéra, s nímž jsem měl celou záležitost projednat. Zahrát si v kolébce hokeje, to je sen každého hokejisty. A kdybych se v devatenácti letech nerozhodl, že to zkusím, určitě bych skončil v naší druhé národní lize v Benešově a do extraligy bych se nikdy nedostal,“ tvrdí Slavík o velkém životním rozhodnutí. Nakonec si zahrál jen v klubech z východního pobřeží, Peorii a Huntingtonu (ECHL), a tři zápasy v Kentucky (AHL). „Pak jsem dostal nabídku jít na farmu Nashvillu, ale protože jsem neměl smlouvu s klubem NHL, bylo pravděpodobné, že bych tam toho mnoho nenahrál,“ vzpomíná na druhou osudovou náhodu. „V tu chvíli jsem totiž potkal Tomáše Kucharčíka, přes něj se spojil s tehdejším manažerem Slavie panem Látalem, a stal se hráčem pražské Slavie.“

Ne všechny sny se vždy splní. Když Jan Slavík vyrůstal jako kluk ve Vlašimi, blízko které je nejen hora Blaník (však se místní žákovské kluby jmenovaly Rytíři), ale v lesích také velká chatová oblast, kam chodil na houby, snil o tom, že se jednou stane hráčem Kladna. V létě roku 2002 zase doufal, že se mu na druhý pokus podaří uplatnit se v zámoří. Neuspěl, vrátil se do Čech a podepsal smlouvu na jeden rok s dvouletou opcí – se Spartou! Obhájce titulu jeho angažováním zacelí mezeru po zraněném Jaroslavu Nedvědovi, Slavík zase vyjde vstříc manželce, které by se do malého či vzdáleného města jezdit nechtělo. Je totiž Američanka…

HB/ds (1.10.02)

Rentgen nařídil odpočinek

Nejen náš názor (viz. příspěvek v rubrice Perličky ze slávistické kabiny), ale především prvotní diagnóza klubového lékaře se ukázala – bohužel – jako příliš optimistická. Zlínský forvard Jaroslav Balaštík sice o zuby poté, co ho zasáhl kotoučem v obličeji spoluhráč Čech, opravdu nepřišel, ale 14 stehů byl pouhý začátek nastávajících trablí. Až pondělní důkladný rentgen totiž ukázal, že první třetina utkání mezi Zlínem a Slavií byla pro Balaštíka na dlouhou dobu poslední, kterou odehrál. Podobně jako o den dříve sparťanský Kratěna, také on má prasklou čelist, a zhruba měsíc musí odpočívat na marodce.

Možná ještě mnohem déle si ale od hokeje odpočine „pravá ruka“ Aloise Hadamczika, trenér Kamil Konečný. Jeho pokus konečně se uplatnit i v roli hlavního kouče – konkrétně na havířovské střídačce - vydržel pouhá čtyři kola. Pak byl Konečný jako první z trenérů v nové sezóně propuštěn. „Mužstvo jsem budoval tak nějak za pochodu a proto mne mrzí, že vedení nemělo více trpělivosti. Neměl jsem čas nic ukázat,“ domnívá se Konečný. A jméno jeho nástupce? Krátce předtím na výpomoc přivolaný Vorlíček to asi nebude. Generální manažer Michal Slavík hovoří o kalibru mnohem vyšší ráže – o Josefu Augustovi! Všechno by se mělo upéct do konce měsíce, až se bývalý reprezentační lodivod vrátí z dovolené v zahraničí. „Naší nabídkou byl velmi potěšen,“ prozradil ale Slavík.

HB/div (23.9.02)

První muž přes palubu

Tak a je to tady! První člověk přišel o zaměstnání v novém ročníku hokejové extraligy. A je to zjištění přímo rekordní. K tomu, aby se ve Znojmě rozloučili s jednou z nejvýraznějších postav klubu uplynulých sezón stačily jen dvě utkání. Zcela netradičně však o svůj post přišel brankář, nikoliv trenér. Tím pádem je rozřešena i naše anketní otázka, se kterou jste se na stránkách HB mohli v uplynulých měsících setkat. Má Oldřich Svoboda s ohledem na výrazné zdravotní problémy ukončit kariéru nebo nikoliv? Přesně 62% našich hlasujících čtenářů se domnívalo, že má být Svoboda i nadále symbolem sportovního ducha a odhodlání, a pokračovat v aktivní kariéře. Ano, jeho hokejový aktivní život zřejmě ještě nekončí, ve čtvrtek 19. září 2002 se však uzavřela jedna z kapitol s názvem angažmá u Znojemských orlů. Vedení klubu totiž své opoře oznámilo, že s ní už nadále nepočítá a že si má hledat místo jinde, nejlépe v zahraničí. „Po dvou kolech? Pochybuji, že teď někde seženu místo,“ povzdechl si v reakci zklamaný brankář. Důvod vyhazovu? Znojemští chtějí s ohledem na Svobodův věk (35 let) sázet na mládí a přednost mají dostávat Martin Altrichter a Svobodův mladší bratr Petr (to je paradox, že?)!

Říká se, že „zajíci se sčítají až po sezóně“. Uvidíme, jak se po té hokejové budou tvářit ve Znojmě. Pak si můžeme říct, zda jejich rozhodnutí bylo prozíravé či unáhlené (o brankáři Svobodovi si můžete přečíst obsáhlejší materiál v rubrice OSOBNOSTI).

HB/div (19.9.02)

Návrat na začátek této strany

Návrat na hlavní stranu EXTRALIGY