PERLIČKY Z KABINY:

Copyright by HB…

KAPITÁN JAROŠ, NA ZTEČ! NOVÉ!!!

První letošní duel s kladenským Rabatem, to byl začátek lepších slávistických zítřků. Série neúspěchů skončila, a svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky nastoupili cestu vzhůru. Vždyť už před domácí odvetou s tímto tentokrát oslabeným protivníkem se vyhřívali na lichotivém 4. místě extraligové tabulky, a jejich bodový zisk se měl na „profukujícím“ zimáku, ovšem už pod plnou září reflektorů, ještě navýšit. „Když jsme hráli se Znojmem, tak snad třetina světel nefungovala. Ještě teď se divím, že si nikdo z hráčů, a především brankáři, na tuto skutečnost nestěžovali, protože na ledě bylo víc šero než normálně,“ zavzpomínal masér Zdeněk Šašek při rozbruslení. Dobrou náladu neskrýval obránce Jan Novák – vždyť v předchozích dvou ligových duelech se projevil nejen jako spolehlivý zadák, ale také jako střelec. „Jenže to je asi jen náhoda, že mi to tam teď padá,“ usmíval se na poznámku, jestli to není způsob, jak odčinit osobní neúčast na středečním křestu knižní autobiografie svého šéfa a možná i budoucího tchána Vladimíra Růžičky.

V samotném utkání už se vtipné momenty mísily s těmi hektickými. Škodolibé publikum kvitovalo informaci místního hlasatele, že Litvínov vede nad o 12 hráčů základního kádru oslabenou Spartou 2:0 bouřlivým aplausem. „Pardon, omlouvám se, malá oprava,“ ozvalo se vzápětí z reproduktorů. „Podíval jsem se na špatný řádek. Litvínov – Sparta 1:1.“ Městský rival ale nakonec stejně prohrál, a fanoušci se ze srdce smáli, stejně jako hlavnímu rozhodčímu Husičkovi, když se na ledě natáhl bez cizího zavinění „jak široký, tak dlouhý“. Nechybělo mnoho, a mohl být terčem posměchu ještě jednou – vždyť už se chystal vhodit úvodní buly na začátku třetí třetiny, a vůbec se nezajímal o to, že čárový sudí Dědek se cestou z kabiny zdržel, a teprve spěchá od dvířek v mantinelu na modrou čáru! V závěru utkání měli muži v pruhovaném zcela jinou práci. Oddělit rozvášněné hlavy a udělit tresty za velkou potyčku po třetí siréně. „Zavinilo ji Kladno, protože celý zápas hrálo velmi nečistě. Pořád nás osekávali hokejkami a my se nechali vyprovokovat,“ připustil Petr Jaroš, slávistický útočník, který se jako nejstatečnější „kapitán“ postavil do čela nahněvané armády Pražanů, a pustil se do pěstní výměny názorů se slovenskou akvizicí Kladna Miroslavem Lažem. „Vyrazili mi z ruky hokejku, a když jsem si ji chtěl sebrat, někdo mi ji opakovaně odkopnul bruslí. Tak jsem si to nenechal líbit,“ usmíval se Lažo. „Nejdříve se pustil do Dlouhého, pak do Nováka, a ani nevím jak se to seběhlo, nakonec jsme proti sobě stáli čelem my dva,“ vysvětlil Jaroš vývoj dramatických událostí. Hráčů, co se postrkovalo bylo víc, ale bitka Jaroš – Lažo se ukázala jako nejdelší a nejbouřlivější. „Ale vůbec o nic nešlo… A kdo byl vítěz? To nechám na divácích, ať si vyberou sami,“ smál se dál zjevně dobře naladěný Lažo. „Jestli dostanu nějaký klubový trest? No, nevím, snad ne, mám pocit, že trenéři tu rvačku ani pořádně neviděli,“ zažertoval si také Jaroš. Emoce rychle vyprchaly a obě mužstva si v duchu fair play podala ruce. Co dodat? Těžko říct, kdo skutečně vyhrál v „boxerském ringu“. Ale na góly to byla Slavia, v poměru 4:2.

HB/ds (2.11.03)

EDEN? KDEPAK. ANTARKTIDA!

Do vršovického Edenu zavítali Znojemští orli. A mohli být rádi, že jejich dresy silueta hrdého dravce už dávno nezdobí, že vzala za své v honičce za co největším počtem sponzorských a reklamních nápisů. Jinak by tomuto orlovi upadl zimou zobák. Ano! Tak chladno bylo na malém stadiónku, který se kýžené rekonstrukce a modernizace podle ještě nedávno zveřejňovaných a smělých plánů nikdy nedočká. Důvod je známý. Úřadující mistr se chystá od nové sezóny trvale přesídlit do nové haly ve Vysočanech. Lépe řečeno. V supermoderním prostředí bude hrát extraligová utkání, trénovat bude „doma“ v Edenu. Jenže hokejový oddíl už dostal dotaci na zamýšlené úpravy, a do konce kalendářního roku je musí spotřebovat. A tak za jiných okolností v naprosto nepochopitelnou dobu se rozhodl pro stavební úpravy, které jeho fanouškům radost neudělají. Právě ve chvíli, kdy se výrazně ochladilo, rozebrali dělníci boční oplechování pod střechou a z Edenu se tak stal „otevřený zimák“, do něhož profukuje jako na ledovou kru v Antarktidě. A tak pozor – až sem půjdete příště na ligové utkání, nezapomeňte na svetr, kabát, šálu, rukavice a kulicha. Jinak riskujete zdraví.

Zápas proti Znojmu měl ale ještě další komplikaci. Přesně hodinu před úvodním vhazováním, kdy se první fanoušci začali trousit na místa k stání, nebo k stánkům s občerstvením, pohasla světla. Ovšem nejen ta nad ledovou plochou, ale úplně všechna – v hokejovém Edenu došlo k totálnímu výpadku elektřiny! „Co se děje? Co se stalo?“ dotazoval se zaměstnanců haly trenér Vladimír Růžička, jenže nikdy mu nebyl schopen podat přesnou informaci. Zatmění trvalo něco přes tři minuty. Pak naskočila nouzová světla, a postupně naběhlo osvětlení hrací plochy. A na ní se odehrál krásný zápas. Rychlý, plný pohledných akcí i krásných gólů. Padlo jich 9, z toho šest do znojemské sítě. Hosté tak sice přišli o sérii čtyř utkání bez porážky, o osobní věci nikoliv. Cedule na dveřích do kabiny hostů totiž neoplývá „sebevědomím“ a nabádá hráče hostujícího týmu, aby si cenné věci či doklady nechali uschovat jinde, ve vypůjčeném trezoru, neboť za ostrahu šatny nikdo neodpovídá. Cože? Nikdo?! V extralize? V soutěži olympijských vítězů, mistrů světa, a na stadiónu úřadujících tuzemských šampiónů? Zvláštní – pořadatelů, co Vám zkontrolují vstupenku se v Edenu pohybuje více než dost. Ale že by se nenašel ani jeden, který by pohlídal dveře do kabiny, a dopřál soupeři klidné vědomí, že když přijde o body, nepřijde o peněženky?

HB/id (28.10.03)

NÁVRAT BEZE SLOV

Mohl to být jeho velký den. Poprvé od 3. kola, kdy si poranil rameno, se částečně na „zkoušku“ vracel do sestavy Slavie, a zrovna v utkání s velmi pikantní příchutí. Když se před začátkem loňské sezóny nedohodl s klubem svého srdce, pražskou Spartou, a podepsal smlouvu s městským rivalem, kde kdo to považoval nejen za „zradu“, ale rovněž za bláznovství. Vždyť na jasnou účast ve finále byla pasována právě Sparta, naopak Slavia, nový zaměstnavatel Františka Kučery, měla zůstat v jejím stínu. Opak však byl pravdou! V přímém souboji, v semifinále play off, uspělo mužstvo z Edenu a nakonec vyhrálo i celou extraligu! Zadák se zkušenostmi jak z reprezentace, tak ze zámořské NHL, však mistrovský titul vychutnával jinak, než by si přál. Pro zranění totiž odehrál jen 6 ze 17 slávistických zápasů play off, a chyběl nejen ve větší části městského derby, ale především v celém finále. A tak když do Edenu zavítaly v rámci 12. kola Pardubice, poprvé od boje o titul, mohl si zklamání z jarních zdravotních problémů částečně vynahradit…

Důkazů o tom, jak moc bude souboj Slavia – Pardubice prestižní, se našlo několik na každém kroku. Například? Pokud jste se na něj nevypravili pěšky nebo městskou hromadnou dopravou, určitě Vás trápila nejistota, kde zaparkovat? Nejen těsné okolí stárnoucí haly, ale i většina ulic a uliček v menší či větší vzdálenosti, byla totálně zastavěná. Však se také v hledišti mnoho volných „oken“ neobjevilo – jen na nejdražších místech k sezení, naopak prostory k stání praskaly ve švech. Než jste se ale do ochozů dostali, čekala Vás opakující se kontrola vstupenek. Třeba i dvakrát po pěti metrech. A když jste si o přestávce vyběhli na čerstvý vzduch „zadehtovat“ plíce osvěžující cigaretkou, přišla tato procedura po „označkování“ razítkem na ruku nanovo. Inu, bezpečnost nadevše J.

A samotný zápas? První třetina bez branek. Druhá v střelecké režii Slavie, která odskočila na 3:0. A pak přišly nervy – hosté snížili až na 3:2 a teprve Beránkovo nahození směrem na opuštěnou klec Východočechů znamenalo pojistku na dalším prestižním vítězství Pražanů ve vzájemných zápasech. Jenže – v úvodu zmíněný František Kučera si ani tentokrát okořeněnou bitvu neužil. Už po osmi minutách si obnovil zranění ramene, a vyhlídky na další návrat jsou neradostné. „S největší pravděpodobností bude muset podstoupit operaci, a to by znamenalo, že by nám chyběl třeba až do února příštího roku,“ neskrýval smutek trenér Vladimír Růžička a neopomněl poznamenat, že Kučera už není nejmladší, opotřebované tělo stárne a hůře se vyrovnává s podobnými úrazy. A léčba je vždy delší a složitější. Nešťastný František Kučera se ke svému hořkému osudu nevyjádřil vůbec. Tak velké bylo jeho zklamání. Tak snad příště?

HB/jch (12.10.03)

ČÍSLO OSM OPĚT ZASAHUJE

Ne, nebudeme hovořit o natáčení dalšího dílu vědecko-fantastického filmu o dobrosrdečném. ale poněkud zmateném robotovi, který se vzbouřil a utekl svým vojenským vynálezcům. Ostatně, to bylo číslo 5. Budeme si povídat o Supovi. Jenže pozor – o žádném opeřenci, o jehož životním stylu nepanují mezi veřejností právě nejlepší představy, ale o útočníkovi pražské Slavie s číslem 8, Michalu Supovi. Trenér Vladimír Růžička o něm po utkání se Vsetínem – a přitom chvála není jeho oblíbenou slovní disciplínou – prohlásil : „Michal Sup, to je náš zachránce! Je obdivuhodné, jak se herně i střelecky za poslední dvě sezóny vylepšil. Jsme moc rádi, že ho ve Slavii máme a přesně takového hráče potřebujeme i v reprezentaci...“

Je to pravda. Nebýt Supovy střelecké fazóny, asi by se Slavia ještě vzpamatovávala z nemastného neslaného startu do sezóny. Šikovný a zarputilý útočník však již ve třetím z deseti odehraných zápasů nastřílel více jak dva góly, proti Valachům dokonce tři, a chybělo málo, a mohl se radovat i ze čtyř přesných zásahů za záda Radovana Biegla! „Ne, na to neexistuje recept, někdy to prostě jde a jindy naopak. Tak jako v pátek. Na Spartě jsem měl v derby dvě velké šance a nedokázal je proměnit, tentokrát mi tam padlo všechno, na co jsem sáhnul. A že jsem nedal i čtvrtý gól těsně před koncem zápasu? To mi vůbec nevadí. Jsem rád, že to tam doklepnul Pepa Beránek,“ usmíval se ryšavý kanonýr, mimo jiné autor osmi gólů v jarním play off, v němž si Slavia vybojovala titul. Michal Sup byl autorem rovněž té úplně poslední, „pohárové“ trefy, v sedmém utkání na pardubickém ledě, ve kterém Pražané zvítězili 1:0. A 8 branek nastřílel už i na podzim. Pokud jde o hattricky, „trojka“ proti Vsetínu byla jeho teprve druhou v kariéře. „Jé, to už si nevzpomenu, kdy jsem zaznamenal ten první, to už musí být hodně dávno,“ lámal si hlavu při vzpomínání. Právem – od předchozího třígólového vystoupení uběhlo už čtyři a půl roku! „Ano, bylo to na jaře, na konci sezóny 1998/99, v utkání proti Litvínovu,“ oživil si Sup. A kolik ho bude stát hattrick číslo 2 do klubové pokladny? „To ještě nevím, kluci mi to v šatně teprve počítají, protože pevnou sazbu za podobné události ve Slavii nejsou stanoveny.“

Slavia tak neprohrála už počtvrté v řadě (a soupeř z Valašska to údajně nesl velmi těžce - ke krásnému, ofenzivnímu a rychlému hokeji, který byl mnohem vyrovnanější než vypovídá konečný výsledek 5:2, totiž výrazně přispěl, a zklamání si měl vybíjet na vybavení šatny hostů…), a na čas oddálila případné změny v kádru. „Začalo se dařit, tak si myslím, že nejsou nutné. Ale je to pochopitelně v rukou generálního manažera,“ myslí si Sup. A co na to Vladimír Růžička? „Ono je to stejně těžké, vyměňovat hráče hned na začátku nové sezóny. Zkoušeli jsme to, ale jména hráčů, která nám byla z jiných klubů nabídnuta, nám nezapadala do koncepce. Pořád budeme testovat všechny možnosti, jak mužstvo oživit, ale budou-li dobré výsledky, spíše se pokusíme udržet toto mužstvo pohromadě. Také netrpělivě čekáme, až se do kádru vrátí také dva marodi a zároveň kvalitní hokejisté – obránce Kučera a útočník Martinec.“ Z tohoto vyjádření vyplývá, že slávistická „škatulata“ se zatím asi pohybovat nebudou…

HB/ds (5.10.03)

KDO CHVÍLI STÁL, UŽ STOJÍ OPODÁL

Něco takového samostatná česká extraliga ještě nezažila - zejména za časů velké nadvlády dynastie ze Vsetína. Ta sbírala jeden mistrovský titul za druhým, a i v základní části si povětšinou s ostatními soupeři pohrávala. Ale valašská euforie dávno vyprchala, a poslední roky se o titul bojuje především v Praze. Možná, že ten poslední získala trochu nečekaně Slavia i tím, že v jejím kádru vládla úžasně pozitivní, uvolněná atmosféra, což vyzařovalo i během tréninků v play off. Zatím, co soupeři „makali“ jako o život, slávisté se zvesela bavili, a nakonec se podle hesla „kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe“, zeširoka usmívali na pohár pro vítěze, který putoval po jejich šampaňským zkrápěné a doutníky zakouřené kabině v Pardubicích. Ale to všechno je definitivně zapomenuto. Obhájce titulu totiž v nové sezóně ještě nevyhrál, a pokud se rychle nevzpamatuje, dají se očekávat první razantní změny v sestavě. To je ostatně věc, kterou v Edenu milují…

Ovšem jen ztěží můžeme očekávat, že generální manažer odvolá trenéra. To je, jak každý ví, stále jeden a ten samý člověk, Vladimír Růžička. Pokud by chtěl hokejovou veřejnost něčím překvapit, tak snad jedině tím, kdyby si po sérii dalších neúspěchů vzpomněl na další „litvínovskou“ legendu Ivana Hlinku, který ve druhé polovině 80. let opustil ve velké krizi „chemiků“ střídačku, kde fungoval jako trenér, a na nějaký čas se vrátil na led jako aktivně hrající útočník!!! A tím pádem, kdyby Růžička nominoval třeba na derby se Spartou do branky obchodního manažera Blažka, na křídlo svého asistenta Weissmanna a na úvodní vhazování by se proti Brošovi postavil sám! Protože kdo chvíli stál (myšleno výsledkově), už stojí opodál, a Slavia zatím nečekaně výrazně stagnuje a potřebuje pořádný impuls, co by ji nakopl do vítězných sfér... J

Ale dost legrace. Ta je totiž současnému slávistickému mužstvu cizí, o čemž jsme se přesvědčili přímo na tréninku. Žádný úsměv, uvolněnost, jen drill a zakaboněné tváře. A nácvik činností, které mužstvu zatím vůbec nevychází. A nevycházeli ani na tréninku, alespoň podle mínění trenéra/manažera Růžičky. Kritizovaní hráči sklopili zrak, a poslouchali salvu ostrých připomínek. „Co to má znamenat? Kde to stojíš? Co tam vůbec děláš? Máš být před brankou a ne tady? Tomu říkáte kombinace? Tomu říkáte promyšlené akce? To je hra na náhodu, a možná ani na tu ne!“ soptil Růžička, a prokládal tyto poznámky ještě peprnějšími výrazy. „Ještě štěstí, že jsme v tom Zlíně zachránili na poslední chvíli jeden bod, jinak by bylo hůř,“ prohodil při úklidu lavičky masér Šašek. A to ještě netušil, že Slavia prohraje i další domácí zápas a bude se krčit na předposledním místě tabulky, bez jediného vítězství! Tak špatný start do nové sezóny žádný úřadující mistr ještě nepředvedl. A Slavia bude mít co dělat, aby v základní části soutěže naplnila svůj jistě jen dílčí cíl, být před zatím stále neporaženou Spartou...

HB/id (20.9.03)

PERLIČKY Z KABINY:

Copyright by HB…

Slávistické perličky únor až duben 2003!

Vychytal nulu, dal gól (a mají titul!) – Hlavu nahoru, vousy dolů? – Konkurent pro Baudyše? Masér! – Sparťan Antoš – Strážce hrobky už zapomněl – Pohodička, pohoda…

Další perličky z listopadu 2002 až ledna 2003!

Pražský titul v kapse – Ušetřený rekord – Málek versus Vlach 2:0 – Do kapsy sáhne o přestávce – Rouhat se nebude – Jak rozhodne rada starších? – Ten svetr si nesvlíkej!

Perličky z Edenu za období září až říjen 2002!

„Šinišiuj“ uložil stroj k zimnímu spánku – Škodolibost se nevyplácí – Pomohl by Copperfield? – Podvůdky a omyly – Místo Málka měl smůlu Balaštík – Auto, motorka a zvýšený hlas – Holubi koberec nepokecali

Slávistické perličky z března 2002!

Čas na holení – Koblihy, kuřata a pověrčivost – Budou platit a rádi – Osmičku nedostali, ale… – Z „dřeváka“ hrdinou! – U kadeřníka už před Pardubicemi – K holiči i během semifinále

Další slávistické perličky z ledna až února 2002!

Raději se schoval na střídačku – U klobásky o satelitu – Beránek promluvil – Jde o mužstvo, ne o jména! – Ad.: Kauza Beránek

Slávistické perličky z roku 2001 čtěte ZDE!

Nic se nemá přehánět – Sbohem, kapitáne! - Veselé tahanice o jubilejní gól – Na kuřata už moc nechodí – Došlo na slivovici? – Ten chodí s tou a ten zas´ s touhle – Smolná Málkova vteřina – Hronek na puk nezapomněl

Návrat na začátek textu

Zpět na stranu SLAVIE