O čem jsme informovali v sezóně 2002/2003? Hledej ZDE!

▼LETOŠNÍ NOVINKY▼

Praskliny v jihočeském rybníku

Je to zvláštní, ale je to tak. Ještě na jaře spolu České Budějovice a Sparta sváděly tuhé a emotivní boje ve čtvrtfinále play off, a jen co uběhlo pár měsíců, oba soupeři jsou ve zcela odlišné situaci. Pražané opět figurují v nejvyšších patrech tabulky - i když se svojí hrou nemohou být zcela spokojeni, naopak Jihočeši se po krátkém probuzení opět propadli až na samé dno, do jejich myšlenek se stále víc vkrádají obavy z baráže, a s předvedenou hrou nemůžou být vůbec spokojeni. Jedno ovšem zůstalo společné – úctyhodný lazaret, který se během vzájemného televizního utkání ještě rozšířil. Domácí museli rychle odepsat ze soupisky mladého obránce Koldu, protože si při prvním střídání pootočil už tak bolavé koleno, a Sparta podruhé během krátké doby přišla o slovenskou posilu Luboše Bartečka, tentokrát s pohmožděným ramenem. Kolem českobudějovické střídačky, přeplněné juniory a málo zkušenými hokejisty, se ovšem v civilu pohybovali hned tři opory. Bohužel, pouze v civilu. Kapitán Luboš Rob, střelec Petr Sailer a dobře se jevící posila ze Slavie Jan Fadrný. „Kdepak já, neutíkám od zodpovědnosti,“ smál se trochu smutně Luboš Rob v reakci na poznámku, jestli trochu neobrátil pořekadlo o tom, že když se loď potápí, odchází kapitán z paluby až jako poslední. „Ale zranění mne na led ještě nějaký čas nepustí. Tak jsem se dohodl s trenéry, že budu na střídačce spoluhráče povzbuzovat a usměrňovat. Je to hrozné, kolik juniorů musíme využívat, abychom vůbec mohli hrát,“ posteskl si Rob, než se tak, jak řekl, zařadil po bok tchána, impulzivního a neustále se zlobícího Jaroslava Pouzara. „My si nemůžeme dovolit jako Sparta nakoupit tři mužstva, a pak je podle potřeby protočit,“ ironicky zareagoval hlavní trenér na ještě větší marodku soupeře, díky které se v kádru Pražanů vystřídaly prakticky čtyři desítky hokejistů!

Neradostná situace v českobudějovickém klubu přiměla rekordmana v počtu extraligových startů Rudolfa Suchánka k tomu, aby po nepovedeném startu do sezóny ohlásil konec kariéry. „No, ještě se mi úplně nestýská, vždyť jezdím do Milevska hrát nižší soutěž se synem,“ prohodil cestou na ledovou plochu, kde byl před začátkem utkání se Spartou zorganizován rozlučkový ceremoniál. Pod střechu Budvar arény se vznesl Suchánkův dres s číslem 92, a statný bek, ještě v loňské sezóně, konkrétně v její základní části, nejproduktivnější zadák nejen v Českých Budějovicích, ale v celé soutěži (!), už mohl definitivně přemýšlet o obchodních aktivitách, třeba o tom, jak Spartu či jiné kluby zásobovat na zpáteční cestě k domovům dobrým jídlem ze své restaurace. To Petr Sailer měl jiné starosti. „No, není to právě jednoduché, psychicky se přeorientovat na tuto situaci,“ narážel na skutečnost, že na jaře bojoval se Slavií a s úspěchem o mistrovský titul, a teď ho čeká na jihu Čech jen holý boj o záchranu. „Ale snad to zvládneme, vždyť naděje umírá poslední.“ To si ostatně myslel i zastupující kapitán Martin Štrba, když se omlouval za to, jak pomohl Spartě k vítězství tím, že se na konci první třetiny nechal vyloučit a soupeř pak po změně stran vstřelil druhý gól. „Bylo to zbytečné, ale ten Sparťan pád hodně přifilmoval…“

Pokud by Jihočeši boj o únik z poslední čtrnácté pozice nakonec nezvládli, mohli by se prasklinou v dnes již hodně neslavných extraligových vyhlídkách propadnout až do první ligy! A to by ve chvíli, kdy se opět uvažuje o uzavření elitní soutěže, určitě nebylo ideální…

HB/ds (9.12.03)

Sklenička pevnější než porcelán

Svým způsobem regionální derby mezi Litvínovem a karlovarskou Energií v 28. kole bylo zase jednou hodně dramatické. A nakonec vygradovalo až v nastaveném čase. Richard Žemlička se právě vrátil z trestné lavice a po spolupráci s Martincem (pochopitelně už ne s Patrikem, ale jeho mladším bratrem Tomášem) rozhodl o vítězství Chemopetrolu nad „neoblíbeným“ soupeřem. Karlovy Vary totiž umí na Severočechy zahrát! Tentokrát to ale byli hosté z města lázní a porcelánu, kdo se rozjížděl až příliš pomalu. A navíc, už v první třetině přišli o obránce Rodina, který po srážce se Zbyňkem Skleničkou nezamířil nabrat dech jen na střídačku, nýbrž na nosítkách až do nemocnice! „Nechtěl jsem ho zranit, ale tvrdá hra je mi vlastní, co se dá dělat. Bohužel, asi se díval jinam a můj náraz vůbec nečekal,“ zpytoval svědomí urostlý hokejista, jehož si „chemici“ narychlo zavolali z nižší soutěže. A Sklenička, jehož příjmení vůbec nekoresponduje s jeho fyzickými parametry, se jim za důvěru odvděčil. Nejen tím, že „odrovnal“ Rodina, ale také důležitým třetím gólem. Bylo to paradoxní. Kdyby rozhodčí Bolina střet s karlovarským obráncem lépe viděl, možná, že by Sklenička předčasně zamířil pod sprchy, do listiny střelců by se vůbec nezapsal a zápas nakonec mohl skončit úplně jinak. Takhle to zůstalo až na Stanislavu Šulcovi, řediteli APK, který se večer podíval v magazínu Dohráno na inkriminovanou situaci a Skleničkovi sice dodatečně, ale s okamžitou platností zastavil činnost na pět utkání! Možná i proto, že se s ním táhne pověst „ostrého“ hráče až z první ligy, kde zase v letním poháru narazil na mantinel a poslal do mdlob i do špitálu jistého Bařicu…

„Já jsem ten zákrok neviděl, k tomu se nemohu vyjádřit,“ říkal hned po utkání Skleničkův spoluhráč Ivo Prorok. Ano, byl to právě on, kdo před časem jiným nečistým zákrokem na sparťanského „mrňouse“ Vondráčka vyprovokoval 3. listopadu gigantickou bitku všech proti všem, za kterou bylo uděleno (společně s ostatními běžnými přestupky v průběhu utkání) rekordních 227 trestných minut! I tentokrát se zkušený Prorok hodně čertil, ovšem jen na hlavního rozhodčího, když mu těsně před třetí sirénou neuznal za nerozhodného stavu vítězný gól za „tři body“. „Ani se nechtěl jít podívat na video,“ zlobil se litvínovský forvard. Ovšem zcela zbytečně, protože Fraňkova branka už dávno nebyla na svém místě a pravidla jsou v tomto směru neúprosná. Viz. jarní play off. Spíš by se ale litvínovští měli zlobit sami na sebe. Nechat si proklouznout mezi prsty vedení 3:0? No, to je ostuda. A nebo důkaz slabší psychiky. „Mužstvo má z minulých utkání, co se mu nepovedla, špatné zkušenosti, proto si asi tolik nevěří,“ zkusil se zamyslet nad atmosférou v kabině, do které právě přišel, urostlý Sklenička. „Neproměnili jsme několik dobrých šancí, a pak vlastními chybami pustili soupeře zpátky do hry,“ mínil zase hlavní kouč František Výborný. O špatné atmosféře, či o náladovosti zkušených hráčů, ovšem nikdo otevřeně hovořit nechtěl. Jen Ivo Prorok něco naznačil: „No, opravdu nejsme zcela v pohodě,“ řekl se šibalským úšklebkem.

HB/id (1.12.03)

Nové koště značky „FARDA“

Ach, jak je to jednoduché. Když se klubu nedaří a má třeba i jiné problémy, než jen špatné výsledky, co se nabízí za nejrychlejší a nejméně bolestné řešení? Ano, změna trenéra! A přesně podle provařeného receptu se zachovali i v Karlových Varech, když na sérii devíti utkání bez vítězství zareagovali odsunem dosavadního hlavního trenéra Miloše Hořavy na odpočinek, a angažováním mnoha štacemi protřelého Richarda Fardy. Ten dostal za cíl zklidnit povadlou atmosféru, kterou ještě víc pokazilo obvinění v denním tisku, že karlovarská Energie úmyslně prohrává podle toho, jak si sázkaři pískají. A premiéra „nového koštěte, co dobře mete“, se až nečekaně vydařila. Najednou nadšeně bojující hoši ve žlutých dresech obrali o body „černou“ Spartu, když ji na západě Čech porazili 3:1. „Nic zásadního jsme neměnili, jen po nás trenér chtěl, abychom do hry vložili srdíčko. A tak se stalo. Každý se chtěl po změně trenérů předvést, jak už to bývá zvykem, a hrál opravdu naplno. Jestli to bude stačit, a jestli nám to vydrží? To se teprve uvidí,“ prohlásil za zraněného Svobodu zastupující kapitán František Ptáček. „Jsem nadmíru spokojen, hned na úvod porazit Spartu? To je krásný začátek. Ale těsně před koncem mi při šanci Broše nebylo nejlépe,“ přiznal s úlevou Farda v reakci na střelu sparťanského útočníka, který se snažil vyrovnat a jen těsně minul odkrytou část Fraňkovy klece. Teprve poté přidaly Karlovy Vary třetí gól, už do opuštěné branky Pražanů. „Rozhodl jsem se, že všechny hráče sám vyzkouším, než budeme jednat o případných změnách. A můj cíl? No pochopitelně. Získat další a další body,“ usmíval se spokojený trenér. V uplynulých deseti letech prožil na českých i moravských střídačkách diametrálně odlišné úspěchy či pády. Před rokem byl odvolán v Plzni, mnoho štěstí neudělal - tak jako předtím ve Slavii - při dvou štacích v Havířově. V této souvislosti asi navždy zůstane zapsán do dějin extraligy zfalšovaný fax, kterým funkcionáři Panterů s úspěchem zmařili Fardovo rýsující se angažmá ve Vítkovicích. Při prvním utkání v Karlových Varech však nové koště dobře metlo, a zametlo se Spartou!

HB/div (28.10.03)

Upadla mu hokejka?!

Hokejisté Českých Budějovic povstali jako bájný Fénix z popela, čili z nejnižšího extraligového dna, a začínají sbírat důležité body na cestě z propadliště, zavánějícího hnilobou baráže. Jejich zápas na domácím ledě s Plzní byl překvapivě krásný, dramatický a oku lahodící. Pravda, trochu ho pokazili skalní fanoušci obou táborů, častující se na dálku velmi vulgárními urážkami, ale všechno podstatné se odehrálo na ledě. Zlomový moment přinesla 38. minuta. Za nerozhodného stavu 2:2 se ve vlastním obranném pásmu srazil Aleš Krátoška se spoluhráčem, a puk klouzal k bočnímu mantinelu, přímo před jednoho z Jihočechů, který mohl rozehrát nebezpečnou akci. Krátoška, letos na jaře slavící mistrovský titul se Slavií, hbitě zareagoval a hodil po puku „tomahavk“ – vlastní hůl, kterou kotouč zasáhl a odrazil do „bezpečí“. Dobře si vědom přestupku proti pravidlům, zamířil plzeňský útočník na trestnou lavici, její dvířka však zůstala uzavřena a pořadatel ho na ni vůbec nepustil. Hlavní rozhodčí Bolina totiž okamžitě zvedl ruce nad hlavu, zkřížil je ve výmluvném gestu, a nařídil samostatný nájezd. Pro většinu z 3300 platících diváků určitě velmi nečekaně. „Ano, také nás to hodně překvapilo. Očekával bych podobný verdikt za situace, kdyby se tak stalo těsně před brankou a ve vyložené situaci. Ovšem, na druhou stranu bylo dobře, že to Bolina posoudil jak posoudil a odpískal samostatný nájezd,“ usmíval se šibalsky Martin Štrba. Byl to on, kdo se připravil k exekuci vyřčeného trestu. „Na střídačce se trenér Jaroslav Pouzar ptal, kdo si troufá, a nebo že na něj půjde sám,“ smál se i nadále Štrba. „Řekl jsem, že to zkusím, a jsem rád, že to dobře dopadlo. Způsob zakončení jsem si promyslel předem, nic už jsem za jízdy neměnil, a vyšlo mi to.“

Martin Štrba tak získal Jihočechům vedení 3:2 (a opět předvedl oblíbenou jízdu na hokejce, jejímž duševním autorem je někdejší bitkař z NHL Dave „Tiger“ Williams), které hned na začátku třetí třetiny pojistil nádhernou střelou švihem z velké dálky Petr Sailer. Západočeši sice nesložili zbraně, ale na víc, než na ušmudlanou korekci „hříšníkem“ Krátoškou už se nezmohli. Dokonce ani na hru bez brankáře. Nebylo divu, že po zápase neskákali radostí. „Prohráli jsme si to sami, svými třemi chybami,“ hlesl cestou z kabiny nový plzeňský kapitán David Pospíšil, když ji jako jeden z prvních opouštěl. Mnohem později se vyšoural se sklopenou hlavou i Aleš Krátoška, na něhož čekali novináři, aby se k vrhačskému „kousku“ vyjádřil. „Ne, ne, dnes nemám náladu,“ řekl rezolutně a pokračoval dál k východu. Na dotaz, proč nechce prozradit, co ho inspirovalo k zákroku, po němž bylo nařízeno trestné střílení (nájezd), stručně zvolal: „Upadla mi hokejka!“ Na ta slova někdo v chodbě před kabinami mužstev zhasnul světlo (!), Krátoška toho využil, a zmizel ven…

P.S. – Ačkoliv se Bolinovo rozhodnutí může zdát netradiční, a snad nesprávné, opak je pravdou. Podobným způsobem už se postupovalo i v minulosti, a dokonce v mnohem důležitějším utkání a výrazně slavnější soutěži. V play off Stanleyova poháru v roce 1990, kdy na sebe v úvodním kole narazili obhájci z Calgary Flames a Gretzkého Los Angeles Kings. Stejná situace, stejné vyražení puku hozenou hokejkou u bočního mantinelu, a stejný verdikt – samostatný nájezd. A shodou okolností, rovněž proměněný…

HB/ds (25.10.03)

Příliš náladové mužstvo

Fanouškům „chemiků“ z Litvínova se ježí vlasy na hlavě hrůzou z toho, co jejich oblíbenci během jednoho jediného týdne dokázali. Nebo spíš nedokázali? Což o to, začalo to slibně, deklasováním Bílých tygrů z Liberce poměrem 7:0! O tři dny později, rovněž na svém ledě, sehrál Chemopetrol mnohem vyrovnanější partii se Znojmem. I tady sahal po třech bodech. „Vedli jsme 2:1, měli velkou šanci, kluci už zvedali ruce nad hlavu, v domnění, že to musí být gól, ale puk se jen odrazil od horní tyčky, následoval rychlý protiútok a soupeř srovnal na konečných 2:2! Tak už to v hokeji občas bývá,“ posteskl si generální manažer klubu Vladimír Macholda. A to už zhruba za 20 hodin čekal na Litvínov televizní zápas s karlovarskou Energií. V lázeňském městě si však příliš pohody neužil. „My jsme hrozně náladové mužstvo, bude důležité, jak do utkání vstoupíme, když se hned na začátku chytneme, bude to dobré, když ne…“ svěřil se jeden z trenérů Pavel Hynek cestou z kabiny na střídačku. A obavy se naplnily. Kdepak, „Chemici“ porážku z prvního vzájemného duelu 1:6 neoplatili, a prohráli s Energií i podruhé, tentokrát, aniž by vstřelili jediný gól. „A přitom šance byly, jen jsme je nedokázali zužitkovat,“ zkonstatoval po prohře 0:3 hlavní kouč František Výborný, a na mysli měl určitě především situace, v nichž figuroval v hlavní roli zkušený Ivo Prorok. Ten „promarnil“ dva jasné góly, a navíc se jako celý kolektiv nedokázal vyrovnat s nastaveným metrem hlavního sudího Rejthara. „Fauly tam také byly, ovšem na obou stranách, a je už na rozhodčím, jak to posoudí,“ řekl stroze Výborný. To Richard Žemlička projevil v živém TV vystoupení více odvahy, když prohlásil po druhé třetině, že Karlovy Vary jsou sice domácí, ale že by Rejthar mohl pískat stejně na obě strany. Když však na hlavního arbitra zakřičel po jedné sporné situaci dříve zmíněný Prorok „Běž do pr…“ tak hlasitě, že to bylo slyšet na opačném konci haly i pod střechou, nemohlo následovat nic jiného, než osobní desetiminutový trest za nesportovní chování. Jediný, kdo měl na střídačce hostů důvod ke krátkému úsměvu, tak byl vedoucí mužstva Miroslav Rykl. Během zápasu mu totiž zazvonil mobil, a v něm se ozval sparťanský kouč Hadamczik, aby mu oznámil, že se na něj právě dívá v televizi a že mu to moc sluší! J

Litvínovská mizérie tím ale teprve odstartovala. V úterý dohrával Chemopetrol odložené utkání se Slavií. Doma. A prohrál 7:0! A nešťastník Prorok neproměnil samostatný nájezd, když mu ještě před tím, než vystřelil, utekl puk z čepel hokejky. Prostě katastrofa. Dvě prohry za sebou, skóre 0:10? To už je pomalu na odvolání trenérského trojlístku. Zatím se tak nestalo, ale k první změně došlo prakticky vzápětí. Nevýrazný obránce Bombic, z jehož tvrdosti měli mít soupeři už předem obavy, byl uvolněn na Slovensko, a z pražské Slavie přišel vyztužit nefungující defenzívu slovenský internacionál Ivan Droppa. S největší pravděpodobností to nebude změna poslední. Kdo v kádru zůstane, a kdo nikoliv? O tom napoví další výsledky „chemiků“. A především jejich náladovost. Pokud bude negativní, a povede k dalším porážkám, může dojít až k ničivému „zemětřesení“ se smlouvami  trenérů i hokejistů…

HB/id (22.10.03)

Z druhé strany plexiskla

Než začala extraliga, figurovalo jeho jméno mezi brankáři, povolanými na reprezentační sraz a také k mezinárodnímu turnaji Euro Hockey Tour v Pardubicích. Jenže ho v nepravý čas skolila častá nepřítelkyně – vysoká horečka. A nakonec se neobjevil ani v žádném z následujících deseti utkání karlovarské Energie. Lázeňská „jednička“ Petr Franěk se zotavoval ze zranění a pouze sledoval zpoza tvrzeného skla, jak si počínají jeho náhradníci – Pejchar či Jarina. „Bylo to nepříjemné, stát za tím plexisklem a bezmocně se dívat na kluky, zejména ve chvíli, kdy se nedařilo, a nemít možnost jim pomoci,“ posteskl si při krátké vzpomínce na období „nečinnosti“ po prvním startu, v utkání na domácím ledě proti Znojemským orlům. A že to byl start hodně ostrý! Po dvě třetiny bylo domácí mužstvo mírně na koni, a také vedlo 2:0. Když ale jinak skvělý Franěk v úvodu závěrečné dvacetiminutovky kapituloval po sólovém nájezdu Milana Procházky, zhroutila se herní disciplína karlovarských hokejistů jako domeček z karet. Znojmo se zase prezentovalo přímo drtivým náporem, ale vytoužený bod neodvezlo. Proti byl především osmadvacetiletý gólman Petr Franěk, když mj. zlikvidoval další nájezd Pláška a především, samostatný nájezd (trestné střílení) Pardavého, správně nařízené za Bauerovo zalehnutí puku v brankovišti.

„Trošku mám přehled o tom, jak Pardavý podobné nájezdy zakončuje, ale popravdě řečeno, na takové znalosti se nelze plně spolehnout. Proto jsem čekal do poslední chvíle, a vyšlo mi to. Proti Pláškovi jsem hodně povyjel a tušil jsem, že to pošle na lapačku. A měl jsem správný odhad. Jen s Procházkou to dopadlo obráceně. Možná proto, že mu v poslední chvíli sjel kotouč z čepele a on vlastně vystřelil trochu jinak, než plánoval a já předpokládal. Ale nevadí. Jsem rád, že jsme nakonec vyhráli, a že mi kluci při mé letošní extraligové premiéře hodně pomohli. Mně osobně je to jedno, zda se jedná o vítězství s nulou nebo bez, rozhodující jsou tři body,“ prohlásil spokojený hrdina zápasu, který pokryl 41 ze 42 střel Znojma! „Něco takového se mi líbí. Já mám moc rád, a myslím, že nejsem mezi brankáři s tímto názorem osamocen, když na mne jde v utkání co nejvyšší počet střel, jsem správně zahřátý a lépe se mi chytá. Naopak neštěstím jsou zápasy, kdy vedete nebo prohráváte o čtyři branky, nic moc se neděje, a pak si snadno přivodíte zranění, tak jako se to stalo mně.“

A ještě jeden dovětek mladistvě vyhlížejícího brankáře karlovarské Energie, který však již v roce 1996 figuroval u národního týmu jako třetí brankář, a byl tedy u toho, kdy výběr ČR získal ve Vídni zlaté medaile. „Pochopitelně, po tak dlouhé pauze chytat nebylo jednoduché. Bylo to přímo vyčerpávající! Ale když se vyhraje, na únavu zapomenete. A já se na zápas moc těšil. Zpočátku jsem byl malinko nervózní, ale prvním zákrokem to ze mne spadlo.“ A karlovarskému managementu určitě spadl kámen ze srdce. Jejich výrazná opora z loňské sezóny, brankář Petr Franěk, se vrátil do hry. A vrátil se ve famózní formě!

HB/ds (11.10.03)

Liberecké hříchy a tragédie

Hokejový tým, který sídlí jen pár stovek metrů vzdušnou čarou od magického vrcholku Ještědu, sice pobývá v nejvyšší soutěži jen něco málo přes rok, ale zatím si získal jen a jen sympatie. Vůbec není na škodu, že má hodně velké ambice. Nejen výsledkové (letos prý semifinále play off?), ale i reprezentativní. Postřehli jste, s jakou chutí se pustil i přes dost značný odpor některých starousedlíků do výstavby nové víceúčelové arény za desítky milionů korun?

Také vstup do druhé sezóny měli Bílí tygři obstojný. Ve druhém kole totiž získali na vlastním ledě skalp úřadujícího mistra ze Slavie. Ze tří hráčů, o nichž se v uplynulých dnech hovořilo a hovoří, však zasáhl do hry jen jeden. Brankář Oldřich Svoboda, který měl těsně před startem nového ligového ročníku problémy s nepředpisovou výstrojí. Konkrétně - s vyrážečkou, co byla o centimetr širší, než povolují pravidla. Obránce Jaroslav Nedvěd, syn druhého libereckého trenéra, a po dlouhá léta neodmyslitelná opora pražské Sparty, se premiéry před novým „vlastním“ publikem, navíc televizní, nedočkal. O den dříve v Porubě, kde dočasně působí hokejisté Vítkovic, se totiž tak rozzlobil na hlavního rozhodčího Kolíska, že posbíral na české poměry naprosto neuvěřitelný počet 47 trestných minut!!!

Za jedno vyloučení na dvě minuty, za druhé „krvavé“ na 5 minut a do konce utkání, a pak ještě osobní trest za pokus o inzultaci hlavního arbitra. 2 + 5 + 20 + 20 rovná se 47! „Moje první vyloučení bylo zcela vymyšlené. Ven měl jít Tomášek. Snad deset vteřin mi držel hokejku a přesto jsem to byl já, kdo šel ven, protože jsem se ho snažil odstrčit a hůl vytrhnout. Během přesilovky pak daly Vítkovice gól. To mě vytočilo, a tak jsem ho při dalším střídaní přetáhl,“ řekl v jednom z rozhovorů Nedvěd, když popisoval sled událostí, vrcholící zmíněným ohnáním se hole po Kolískovi. I když dostal automatický zákaz startu na další utkání, ve Svijanské hale nechyběl a postával na kraji střídačky, aby si vychutnal atmosféru dramatické bitvy co nejlépe.

Tím libereckým hokejistou, který nebyl ani na ledě, ani nezašel o přestávce do šatny, byl Pavel Kábrt. Čtyřiadvacetiletý útočník, jehož kariéra začala v Pardubicích pod ochrannými křídly tehdy začínajícího trenéra Miloše Říhy, se na poslední roky opakovaně upisoval Liberci. Letošní sezónu však ze zdravotních důvodů nezahájil a žádný další zápas už nikdy neodehraje. V blíže neznámém okamžiku, mezi pondělním večerem a úterkem ráno, se totiž oběsil v lese a – pokud další vyšetřování nepřinese zásadní a zatím málo předpokládaný obrat – zcela dobrovolně ukončil svůj mladý život. Dobrovolně - a pro celou veřejnost zcela nepochopitelně. Zařizoval si totiž nový byt. S malou dcerkou a těhotnou manželkou! A najednou konec! Spekuluje se o záhadné zhoubné nemoci, ale důkazy žádné. Zatím zcela jiný případ, než v případě bývalého hokejového rozhodčího Jiřího Baleje. I on před třemi lety spáchal sebevraždu, ovšem skokem pod vlak nedaleko od Kladna, když ho o den dříve obvinila policie z velkých pojišťovacích podvodů.

Ať už Pavla Kábrta přimělo k zlomovému rozhodnutí cokoliv, život mu teď nikdo a nic nevrátí. V Liberci i Pardubicích uctí během pátečního kola jeho památku minutou ticha, vstupné ze zápasu pod Ještědem má být věnováno nešťastné Kábrtově manželce. Jeden hokejový příběh tak definitivně a smutně skončil. Teď už zbývá jen držet palce Bílým tygrům, aby se z tvrdé rány, které odložila i jejich zápas na znojemském ledě, hodně rychle otřepali. Nedvědův úlet či Svobodova nepozornost jsou proti tomu naprosto malicherným zpestřením právě se rozbíhající sezóny…

HB/jch (17.9.03)

Odpovědnost na všechna bedra

Nakonec to na jaře dopadlo s Vítkovicemi lépe, než se zdálo po úvodních zhruba deseti zápasech. Ostravský tým sice prohrál ve čtvrtfinále s Třincem, a zdaleka nezopakoval předloňskou sezónu, kdy si to rozdal až ve finále se Spartou. Jenže v úvodních duelech nového ročníku po neúspěšné bitvě o mistrovské zlato šel od porážky k porážce, a nebýt famózních výkonů brankáře Trvaje a elitní první řady v čele s Davidem Moravcem, jimž se podařilo nastartovat obrat k lepším zítřkům, mohlo být ještě mnohem hůře. „A přitom vstup do sezóny je nesmírně důležitý, hodně dokáže ovlivnit psychiku celého mužstva,“ zdůrazňuje Ivan Padělek. Útočník, který se velkou mírou podílel na tom, že tentokrát jsou Vítkovice po dvou zápasech i nadále bez ztráty kytičky. „Možná nám paradoxně pomohlo vyhnanství v Porubě, kde budeme hrát v čase rekonstrukce ostravského Paláce kultury a sportu, rekonstruovaného před blížícím se světovým šampionátem. Ve zmíněném exilu jsme totiž v 1. kole nastoupili před mnohem bouřlivějšími ochozy, které nás vybičovali k vítězství. A v Českých Budějovicích jsme se zase mohli opřít o Jirku Trvaje. Je to skvělý pocit, mít za zády někoho, kdo nás podrží,“ pochvaluje si hokejista, jehož kariéra začala v dresu jihlavské Dukly.

Na jihu Čech otevřel i uzavřel účet zápasu, v němž hosté ze severu Moravy dosáhli tříbodového zisku a výsledku 4:1. „Po skvělých přihrávkách od našich zadáků jsem se vždy dostal krok za soupeřovy beky, a i když se mne snažili ze všech sil a za použití všech prostředků zastavit, dokázal jsem se natlačit až před Hudáčka a i s nezbytnou dávkou štěstí skórovat. Ale musím zdůraznit, že to byl mnohem těžší zápas, než se mohlo zdát. Nebyl pohledný, ale těžký, pravá hokejová dřina, a výsledek se mohl v závěru druhé třetiny zvrátit na druhou stranu,“ svěřil se Ivan Padělek, vedle něhož nastupovaly dvě nové posily. Petrové Míka a Vala. Sám autor dvou důležitých branek přiznává, že s odchodem Davida Moravce na angažmá do Ruska, bude tíha zodpovědnosti ležet na větším počtu hráčů, a povinnost střílet góly i na dalších útočných formacích - včetně té jeho – než jen na triu Kaděra, Krayzel, Burger. „Řada hráčů odešla, síla v kádru se přerozdělila. Každý z nás teď musí něčím přispět, abychom dokázali i nadále vítězit.“

Mimochodem – hned ve 2. kole si Vítkovice prodloužily úspěšnou bilanci se soupeřem z Jihu Čech. Už čtvrtou sezónu po sobě totiž dokázali na ledě v Českých Budějovicích minimálně jednou zvítězit…

HB/id (15.9.03)

Návrat na začátek této strany

Návrat na hlavní stranu EXTRALIGY