Co jsme kritizovali v sezóně 2002/2003?

▼LETOŠNÍ NOVINKY▼

Hosté z Kocourkova

Tak to snad nemá nikde na světě obdoby. Anebo ano?! Hráči už nepřestupují, dokonce nehostují jako dříve, ale přechází před utkáním z jedné kabiny do druhé, a po 60 minutách čisté hry se zase vrací v propoceném dresu soupeře tam, odkud odpoledne vyšli. Nevěříte? Děláte chybu, protože přesně tak se stalo v T-mobile aréně před utkáním mezi Spartou a Plzní. Neuvěřitelnou sérií zranění a nemocí sužovaná Sparta už si nedokázala vystačit s pomocníky z první ligy, konkrétně z Berouna a Jihlavy, ale začala vyjednávat také s extraligovými konkurenty ze západních Čech. V Karlových Varech si vyhlédla Vojtěcha Poláka. Přišel, odehrál zápas, dal gól, ale pak se na přání Energie zase rychle odporoučel zpátky do lázní. Podobně jako karlovarský kapitán a bývalý hráč Sparty, Ladislav Svoboda. Také on si oživil atmosféru v mateřském klubu v jediném utkání, a pak se kvapem vrátil dořešit spory s později odvolaným koučem Hořavou, zamyslet se s vedením klubu nad sázkařskou aférou, vznášející se nad mužstvem jako těžká pára nad rozbouřeným hrncem. Ale nejpikantnější je příběh sparťanského brankáře Marka Schwarze a plzeňského forvarda Zdeňka Sedláka. Mladičký Schwarz byl nejdříve vyslán na hostování do Třince, ale když se blížil vzájemný zápas, stáhli si ho Pražané zpět. Protože však za Břízou stále neměl šancí se patřičně prosadit, dochází na další obchod. Ten nasměruje náhradního gólmana do Plzně výměnou za Sedláka. Jenže situace se groteskně opakuje. Blíží se přímý souboj v T-mobile aréně, manažeři prozvoní mobily – a těsně před zápasem oba hráči opět mění šatnu i dres! „Může za to Petr Bříza, který si podvrtnul kotník, a protože jsme neměli jistotu, zda se zranění nezhorší natolik, že by nemohl chytat, využili jsme klauzule ve smlouvě o hostování a povolali Schwarze zpátky do Sparty,“ přednesl oficiální stanovisko Miroslav Kuneš, sportovní ředitel pražského klubu. Jenže Marek Schwarz zůstal pouze pod dekou na střídačce, Bříza chytal, a snad nejnebezpečnějším útočníkem Plzně, který ho ohrožoval, ale přitom neodvrátil porážku hostů v poměru 4:1, byl další „turista“ Sedlák! „Dozvěděl jsem se to až ráno před zápasem, a byl jsem z toho celý nesvůj. Je to hrozný pocit, nikomu bych ho nepřál, a připadá mi to opravdu neuvěřitelné, že je možné zase takhle narychlo změnit mužstvo,“ svěřil se podle smlouvy plzeňský, podle hostování sparťanský útočník, když krátce po prohrané bitvě přecházel ještě v propoceném plzeňském dresu a se svým malým synkem za ruku do sparťanské kabiny, aby si do ní odložil výstroj. „Kluci na mne koukali a říkali, že něco takového ještě také neviděli, aby jim tam vstoupil někdo v dresu soupeře,“ culil se již srdečněji. „Ještě štěstí, že jsem nedal gól, to bych to tady pak měl mnohem těžší,“ dodal nakonec a bylo patrné, že už vlastně vůbec neví, čí je. Schwarz se mezitím přesunul k plzeňskému autobusu a odjel do plzeňské metropole. Proč? Protože hostování zmíněné dvojice bylo se závěrečným hvizdem hlavního rozhodčího okamžitě obnoveno!!!

Neskutečný guláš. A není ojedinělý. Vždyť i Znojmo si na pouhý jeden zápas vypůjčilo litvínovského beka Martínka. Asi by se s tím něco mělo udělat. Lépe specifikovat pravidla a délku hostování. Nebo snad ne? „Bez komentáře,“ odvětil na zmíněnou polemiku Miroslav Kuneš. Ovšem nutno dodat, že se šibalským úsměvem…

HB/div (21.11.03)

Bobříci mlčení jsou populární

To máme najednou v extralize správných hochů, nemyslíte? Zapomenuté hry Rychlých šípů a jejich kamarádů ožívají, především lov bobříků. A nejvíce ten, v němž jde o to, udržet jazyk za zuby. Prvním, kdo si dal dobrovolného „bobříka mlčení“, je Jiří Dopita. Od okamžiku, co se vrátil z neúspěšného angažmá v zámořské NHL, se odmítá bavit s novináři, a toto dogma porušil jen jednou – během přestávky televizního přenosu. „Tak dobrá, ať už to mám teda za sebou,“ prohodil utrápeně do kamery, když byl dotazován, proč nechce poskytovat rozhovory. „Když jsem byl ještě v Americe, objevily se v tisku počátkem letošního roku nepravdivé informace kolem mé osoby. Novináři, o nichž mluvím, to dobře ví. Klidně mne můžou kritizovat, když budu hrát špatně, to je jejich právo, tomu se nebráním. Ale do soukromí mi zasahovat nesmí a už nebudou,“ řekl Dopita. „V Pardubicích mám smlouvu na hokej, nikoliv na poskytování rozhovorů,“ dodal o něco později. Nu, škoda. Hokejový fanoušek je určitě zvědav, co si o extraligovém hokeji Jiří Dopita myslí. A to nejen během TV utkání, ale takříkajíc „permanentně“. „Já vím, nejsou všichni novináři stejní. Také se najdou tací, se kterýma jsem nikdy neměl problémy, ale globálně to vyjde nastejno. Když bych někomu poskytnul rozhovor, určitě by toho druzí zneužili,“ nechal se slyšet v zákulisí. Dopitovi leží v žaludku především články z deníků Sport a Blesk, pojednávající o údajně velmi vysokých nedoplatcích na daních. Škoda. Nikdo Dopitovi nebrání, aby se nebavil s těmi, co mu podle jeho názoru uškodili. Současná média jsou specifická, a ne každý čtenář také věří všemu, co mu je v nich servírováno. Takhle ale Dopita škodí nejen sobě, ale především těm slušným čtenářům a hokejovým fandům, nezajímajícím se o to, co zaplatil nebo ne, a zda bere gáži 10 milionů nebo pět. Snad si to Jirka časem rozmyslí. Doufejme. J

Zcela jiného „bobříka mlčení“ – momentálního - vyhlásil zlínský virtuos Petr Leška po zápase v Karlových Varech. Jaký to rozdíl. Když o dva týdny dříve vycházela ze stejné kabiny dočasná sparťanská posila Martin Havlát, uběhlo od chvíle, kdy byl vyžádán na rozhovor, snad 30 sekund! Tomu se říká profesionální přístup kanadského typu. Podle nepsaných dohod mají být hráči v české extralize dostupní pro rozhovory 5 minut po zápase. Na Lešku však štáb České televize, spěchající zpátky do Prahy, čekal přes 20 minut, a to přesto, že do kabiny odešel jako první hráč z obou mužstev. A rozhovor nedal. Co se vlastně stalo? Nejproduktivnější hráč předminulé extraligové sezóny byl zase u všeho podstatného. Nejdříve vymodlil u nepřesného hlavního rozhodčího Smetáka na konci první třetiny dvouminutový trest, když se po nijak ostrém střetu s obráncem Energie skácel k zemi, jako kdyby ho porazil rychlík. A na ledě se převaloval jak v agónii. A to až do chvíle, kdy se po poradě s kolegou na čáře rozhodl hlavní arbitr trestat. Pak se Leška vydal na střídačku a další střídání už hrál, jako by se nic nestalo. Zkrátka – normálka. Na začátku druhé třetiny dal první a nakonec i vítězný gól HC Hamé. A těsně před koncem zápasu, za stavu 2:0, se nechal vyloučit. Urostlý Kumstát se do drobného centra při vzájemném míjení pořádně opřel, ale žádný faul to nebyl. Což si ovšem nemyslel Leška, a začal sesílat blesky na rozhodčího. Ten mu nejdříve pohrozil, a když to k ničemu nevedlo, i udělil osobní desetiminutový trest za nesportovní chování. A protože Leška vztekle mával rukama jak lopatkové rypadlo, navýšil osobní trest do konce zápasu. Zlínský forvard s číslem 19 nijak neprotestoval, a uraženě sám od sebe spěchal na střídačku pro klíč od kabiny. „Rozhodčí se rozhodl, jak se rozhodl. A pro nás bylo štěstí, že dal Petrovi pouze osobní tresty, ne na dvě minuty. V tu dobu už jsme hráli jen ve čtyřech, Karlovy Vary bez brankáře, a tak z toho mohla být i jejich přesilovka 6 na 3,“ zkonstatoval kolega z veleproduktivního útoku Jaroslav Balaštík. „Každopádně, Petrovi nic vytýkat nebudeme. On má svou hlavu, a já si nemyslím, že nějaké simulování by mělo být jeho doménou. Od toho jsou v lize jiní,“ snažil se současný nejlepší střelec soutěže zmírnit pokárání, že Leška je znám svými přifilmovanými pády.

Nutno podotknout a přiznat, že tvář Petra Lešky byla skutečně oteklá, a že si ji chladil sáčkem s ledem. Těžko říct, v důsledku kterého osobního souboje. To už neprozradil. Nicméně – mluvit mohl. Vždyť se opakovaně omluvil, že dnes rozhovor neposkytne, až zítra, a že si má televizní štáb vybrat na interview někoho jiného. Více ochoty a profesionality by ovšem neškodilo. Za tu dobu, co se omlouval, mohl požadovaný rozhovor, byť velmi stručný, dávno zvládnout. Tak to nakonec vyznělo, že se snad i trochu styděl za své zbytečné extempore, a nechtěl se k němu raději vyjadřovat. Škoda. Stejně jako v případě Dopity, i od Lešky by hokejová veřejnost ráda slyšela, co si myslí. Třeba o tvrdé hře soupeřů na jeho osobu, a naopak, o pověstných „scénách“ a hereckých etudách. Hokejisti jsou přece odolní chlapi, a nějakou ránu a křivdu snad snesou. Nebo ne?

HB/id (28.9.03)

Bolina – jako Colina?

Už dlouho nebyla pozápasová tisková konference v T-Mobile aréně tak „zajímavá“, jako po utkání 5. kola, v němž mužstva Sparty a Třince bojovala o první místo v tabulce i celkovou neporazitelnost. „Čekali jsme, že to bude krásný zápas,“ prohlásil tiše Pavel Marek, trenér hostů, a pak se nikoliv naposledy na dlouhé chvíle odmlčel, aby se zkoncentroval a našel ta správná slova. Důvodů k nespokojenosti měl hned několik. Oceláři prohráli, když inkasovali 4 branky ve vlastním oslabení, a navíc, počítat museli i další ztráty. Utržené vazy v koleni vyřadí obránce Malinského zhruba na tři měsíce, zdravotní potíže měl i další bek Jančařík, a: „…Pavelek bude muset vyhledat doktora, aby mu spravil ty vyražené zuby,“ dodal trenér Marek. Na ta slova se sebral sparťanský sportovní ředitel Miroslav Kuneš a řka následující větu, opustil místnost a práskl za sebou s dveřmi: „Vy pořád brečíte, když si vzpomenu, co my jsme v minulosti zažili v Třinci… Nemám Vám donést kapesník?“ Na to zase bleskově zareagoval třinecký manažer Pavel Husička, když vyzval trenéra: „Pavle, to nemá cenu, to není tiskovka, pojď pryč!“ Všechno však rychle urovnal Alois Hadamczik, který svého času v Třinci na trenérské lavici rovněž působil: „Aleše Macha, Vašeho druhého trenéra a vedoucího mužstva, toho jsem tehdy do Třince přivedl právě já. A to si nezasloužím, abych si po dnešním zápase od něj vyslechl takové urážky. Vždyť přece my nemáme nic proti Vám, a Vy zase nic proti Spartě, za všechno může rozhodčí Bolina!“

Co se vlastně stalo? V zásadě nic neobvyklého. Ze začátku hlavní arbitr odpískal několik faulů, podobné, a dokonce mnohem ostřejší zákroky a úlety v závěru utkání, už ale přecházel shovívavým mlčením, nebo nižším trestem, než vyplývá z pravidel. „Špilár málem přišel o oko, a on na urgenci ze strany kapitána Šimíčka, že má v obličeji krev, prohlásí, že je to určitě starší zranění,“ kroutil hlavou Hadamczik. „Obránce Žabka pak napálil kotouč na naši střídačku, to bylo na disciplinární trest! Jsem zvědavý, Pavle, jestli s tím v rámci klubu něco uděláte?“ otočil se na třineckého kolegu. Ten opět chvíli dusil emoce, mlčel a pak řekl. „Já jsem to neviděl, musím si to prohlédnout na videu. Ale teď nás mnohem víc trápí, jak se dáme dohromady. Máme tolik zraněných, a přitom jsme pořád hráli v oslabení...“

Tisková konference se tak definitivně zvrtla v oboustrannou kritiku hlavního rozhodčího, kterou mají přitom jak hráči, tak trenéři, přísně zakázanou, a proto lze očekávat finanční postih. „Já to vím, ale dělám to pro dobro hokeje, s tím už se něco musí dělat. Přece není možné, aby tak důležité zápasy pískal rozhodčí, jehož hlavním cílem je strhnout na sebe pozornost. Na podobná utkání vlastně ani hráče nemůžete připravit, protože předem nevíte, co odpíská a co ne.“ K tomu doplnil třinecký manažer Husička. „Budeme ho pro zbytek sezóny vetovat. To ostatně děláme celou dobu, co působím v Třinci. Už pět let nám odpíská jeden zápas, a my ho pak vetujeme.“ Vzápětí zaznívá kuriózní připomínka, že sice rozhodčího Bolinu vetuje snad polovina mužstev, ale druhá polovina je s ním spokojena a tak se v hodnocení hlavních rozhodčích stále drží mezi těmi nejlepšími. Na druhou stranu – Bolina zápas v závěru opravdu nezvládl. To, že neodpískal tu dva fauly na jedné, a pak tři na druhé straně, to mu asi zazlívat nelze. Tak to dělají totiž úplně všichni. Když už ale existuje nařízení o vyšším trestu za krvavé zranění, měl se ho držet. A kdyby utáhl uzdu dříve, nemuselo dojít na tak vysoké emoce. Žabka by – doufejme, že jen díky přemotivovanosti, kterou se po utkání hájil – nenapálil puk do otevřených sparťanských dvířek, a nezasáhl Havláta do ruky. A známý výtečník Ivan by v poslední sekundě zápasu nenapadl zezadu nic netušícího Tomajka. Naštěstí, tento incident hrozící hromadnou bitku nakonec nevyvolal…

K celému utkání tak dodejme tři kritické připomínky, každou z jiného soudku. I když se rozhodčí „předvádí“, jak se to sudímu Bolinovi opravdu občas stává (v tomto směru je docela legrační přirovnání k fotbalovému arbitrovi obdobného ražení, Italovi Colinovi – Colina, Bolina…. J), hráči i trenéři by se měli snažit mnohem víc držet nervy na uzdě. Nemá pravdu trenér Hadamczik, když tvrdí, že na zápas, který řídí takový sudí, nemůže svůj tým předem psychicky a takticky připravit. Naopak. Předem už přece dávno ví, co se může nebo bude dít! Druhou kritickou připomínku si zaslouží pořadatelská a zdravotnická služba. Ta totiž nebyla schopna zajistit odvoz zraněného Malinského v rozumném čase. Zdravotníci i pořadatelé zmateně lítali po hale, hledali nosítka, pak je zase nedokázali složit a přesunout na ně zraněného třineckého obránce! A do třetice zcela zklamali pražští diváci. Na šlágr kola, a první opravdu velký zápas celé sezóny, totiž přišla hrstka nejvěrnějších. Zhruba 3500 diváků – to byla horší návštěvnost dokonce než na nováčka z Kladna!

HB/ div (21.9.03)

Anketní otázka HB

Co si myslíte o výkonech českých rozhodčích?

Hlasujte ZDE!

Odkazy na starší materiály Z této rubriky:

Co kritizovala redakce HB v sezóně 2002/2003?

Zveřejněné materiály měly tyto názvy: Přihořívá, přihořívá… a kdo bude hasit? – Lubino, vrať ten koš! – 43. minuta v odrazu doby – Dýmovnicový precedens – Šel tudy, měl dudy – Pokřivená „Zlatá hokejka“

Hledejte ZDE!!!

Co kritizovala redakce HB v sezóně 2001/2002?

Materiály měly tyto názvy: Nesrovnali si to v hlavě – Zbytečná osobní válka – Pardubická „amerikanizace“ a tradiční ukřivděnost – Profesionalita podruhé (aneb případ Josefa Beránka) – Kapitáne Richarde, kam s tou lodí (profesionalitou)? – Někdo spadl z „Hrušky“? – Koho zajímá sekretářka?

Hledejte ZDE!!!

Návrat na hlavní stranu EXTRALIGY