Copyright
by HB…
V ČASE
13:13…
Když se v pátek objevil na litvínovském ledě, jako vždy
ho zde nečekalo ani trochu přátelské přivítání. A to přesto, že poprvé nastoupil
ve žlutočerném dresu domácích „chemiků“. O dva dny později měl Richard Žemlička
na jiném, jemu nejlépe známém stadiónu v pražských Holešovicích, příznivců
v ochozech více než dost. A to přesto, že už za svůj srdeční klub Spartu
vůbec nenastoupil. Jak se dalo předpokládat, podivná „VÝMĚNA - NEVÝMĚNA“ za
Alinče nenašla u skalních fanoušků, ani u jindy loajálních a vzorných členů
fanclubu nejmenší pochopení. Klubové dresy si oblékli naruby, z obou stran
přelepili černou izolační páskou. Ve tvaru čísla 13. Snížené vstupné sice
přilákalo na nejslabšího soupeře extraligy z Havířova mírně nadprůměrnou
diváckou návštěvu, ale publikum bylo ještě chladnější než obvykle. Žádné
povzbuzování, žádné dunivé zvuky bubnů, prakticky nic. Za to pravidelně,
v každé třetině, v čase 13:13, se z hlediště ozývalo hlasité
skandování „Ríša Žemlička“. Co dodat? Nic. Snad jen
část nápisu na sparťanském transparentu. V porovnání s tím litvínovským,
který o 48 hodin dříve vyzýval Žemličku, aby táhnul zpátky, ten pražský
oplakával vyhozeného kapitána a nabádal jednoho ze sparťanských bossů „Luboši,
hanba, že se nestydíš!“
Nezdravá atmosféra byla cítit na každém kroku. Po tragickém
výkonu uhrál obhájce titulu s posledním Havířovem pouhý bod, navíc přišel
v průběhu zápasu o další tři zraněné hráče. Broše, Ujčíka a Srdínka. Ze
všeho nejvíce však Spartě scházelo nasazení, pohyb, a ono pověstné „srdce“,
které vždy v pravý čas dokázal rozpumpovat v utkáních play off právě
oplakávaný Žemlička. Mimochodem – během dvou utkání za Litvínov vstřelil gól a
na dva přihrál. Sparta bez něj během dvou duelů nevyhrála, a vstřelila nicotné
dvě branky. „Je mi tady z toho špatně od
žaludku,“ nechal se slyšet kdosi z hráčů o událostech posledních dnů. Je
veřejným tajemstvím, že v nejvyšším ohrožení figuruje i Jiří Zelenka,
jehož od podobného osudu jako Žemličku, čili od výměny do jiného tuzemského
klubu, prvního v kariéře, s velkou pravděpodobností zachránilo (na
jak dlouho?) jen akutní zranění. S hráči, kteří nejsou zcela fit, se totiž jen
těžko obchoduje…
HB/id (27.1.03)
ŠIMÍČKOVY
PSÍ PROBLÉMY
V atmosféře všeobecného
zklamání a nespokojenosti z výkonu v utkání s Havířovem (1:1) se
hráči domácího týmu s kamennými výrazy ve tváři trousili z kabiny do
posilovny. Přesto nemohl uniknout zájmu médii nový hráč, který přišel do Sparty
prakticky ihned po senzačním odchodu Richarda Žemličky do Litvínova. Nikoliv
avizovaný Jan Alinč, ale svého času vítkovický útočník Roman Šimíček, vracející
se ze zahraničního angažmá ve Finsku. Nevzal si však volné číslo 13, ale velmi
blízkou „čtrnáctku“: „Určitě jsem nepřišel s tím, že
nahradím Richarda Žemličku, i když to možná někdo tak bere. Já o tom vůbec
nepřemýšlím, ani jsem o jeho přestupu nevěděl až do chvíle, kdy jsem si to
přečetl v novinách během leteckého přesunu z Finska do Prahy,“ prohlásil statný útočník,
který si zahrál první soutěžní zápas po dlouhodobém zranění. Přesto ho trenér
Alois Hadamczik, s nímž má dobré vztahy a kontakty už po řadu let, posílal
na většinu důležitých herních situací včetně přesilovek. „Nebyl
to ideální zápas ani výkon, ale věřím, že se budu zlepšovat, a že se Spartou
dojdeme v play off hodně daleko. Přiznám se, že jsem byl před utkáním
nervózní. Nastoupil jsem prakticky bez tréninku a poslední dny jsem toho ani
moc nenaspal,“ postěžoval si ´slaměný vdovec´ Šimíček. Zatím totiž přebývá na jednom pražském
hotelu - sám a bez rodiny. „Je to u nás trochu komplikované. Moje
rodina je rozvětvená, na stěhování potřebujeme náklaďák,“ usmíval se a vzápětí přidal
podrobnosti o zmíněné členitosti. „Žena, dvě děti a dva psi…“
HB/div (27.1.03)
UKAŽ
MI TY ZUBY!
Utkání výrazně oslabené Sparty
se suverénem dosavadního průběhu základní části extraligy z Pardubic patřilo
k vrcholům sezóny. Tak dramatický a pohledný hokej plný zvratů i hodně diskutovaných
situací se v hale, do které tentokrát našlo cestu přes šest tisícovek
diváků, od okamžiku, kdy Pražané na jaře loňského roku vybojovali titul, ještě
nehrál. „S výjimkou druhé desetiminutovky první třetiny jsme podali kvalitní
výkon,“ zkonstatoval Alois Hadamczik, první trenér Sparty. „Jenže
zápas, ve kterém jsme pár minut před koncem vedli 3:1, už jsme neměli ztratit,
v tomto směru jsem zklamán a nespokojen.“ Hlavní kouč hostů
z Pardubic, Miloš Říha, před dvěma lety neúspěšně koketující
s trenérskou kariérou právě ve Spartě, zase řekl toto: „Z
naší strany byla první třetina perfektní, ve druhé jsme ale hráli jiný hokej,
dopouštěli se chyb, naštěstí jsme to nevypustili. Určitě jsme si nezasloužili
prohrát!“
Tolik „nejklidnější“ část
oficiální výměny názorů. Souboj tradičních rivalů až tak klidný, především
v samotném závěru, nebyl. Sparta, oslabená o Zelenku, Šreka, Tomíka,
Richtera a především o Břízu, prohrávala 0:1. V průběhu druhé třetiny
výsledek otočila a v závěrečném dějství ji k prvnímu vítězství nad
Pardubicemi na domácím ledě po dvou letech nasměroval nekompromisní střelou,
první přesnou po návratu z Ruska, Radek Bělohlav. Úspěšný večer mohl
domácí tým potvrdit o něco později v přesilovce, tu ale rozhodčí Rejthar
předčasně ukončil - vyloučením Broše po diskutabilním střetu s Čáslavou u
mantinelu. Útočník Sparty měl jít na trestnou lavici na dvě minuty - hosté však
vehementně urgovali zranění, a hlavní arbitr verdikt změnil. Frustrovaného
Broše odeslal s trestem na 5 minut a do konce utkání pod sprchy (Broš si zlobu vylil nejprve na hokejce,
kterou ve vestibulu cestou do kabiny rozštípal o zábradlí, a pak ještě vztekle
kopnul bruslí do stěny), a Pardubice získaly v přesilovce gólem Kudrny
potřebný impuls k závěrečnému náporu. Nedlouho před koncem utkání byl
připraven o puk i o velkou šanci ke skórování Martinec (hokejka soupeře však
s velkou pravděpodobností nejdříve přeťala dráhu kotouče, a až poté
podťala brusle nevysokého útočníka Sparty), a devět sekund před třetí sirénou vyrovnal
Lubina! K ledabylému vyhození kotouče ze sparťanského obranného pásma se
přidal sporný nájezd Mikesky do obránce Sparty a také čárový rozhodčí, jenž se postavil puku do
cesty a vrátil jej na hole pardubických hráčů. „Vyloučení Broše nebylo na 5
minut, a zákrok na Martince byl jasný faul,“ zlobil se ukřivděný Hadamczik. „Pětiminutový
trest byl podle pravidel oprávněný, i když je pravda, že jsem ho v podobné
souvislosti viděl asi poprvé. Ale vždyť Čáslava přišel o dva zuby!“ prohlásil zase Říha. „A
nájezd Martince? To bylo čisté vypíchnutí puku!“ Hadamczik nesouhlasně
zakroutil hlavou: „Tak to jsem byl dnes asi na úplně jiném
utkání!“
K nejzajímavější slovní
„výměně“ však došlo až po ukončení tiskové konference, kdy domácí trenér
prohodil směrem ke svému protějšku jízlivou poznámku na závažnost Čáslavova
zranění: „Tak mi ty zuby přines, chci je vidět!“ Říha cosi zabručel o uplakaném údolí, a že nechce slyšet
ubrečené nářky. Hokejisté mají být chlapi, ne? Tak jako otrávení Sparťané.
Zatím, co se s remízou 3:3 spokojení hosté trousili k autobusu,
domácí mužstvo ještě spěchalo po odložení výstroje a bruslí na povinnou
čtvrthodinovou jízdu na rotopedech!
P.S.: Nahněvaný Michal Broš porušil po utkání přihlouplé nařízení, že
v den zápasu nesmí kritizovat výkon rozhodčích, a byl potrestán pokutou ve
výši 10 tisíc korun. Rozhodčí Čížek, který nesprávným výrokem o postavení mimo
hru připravil Karlovy Vary o gól v Plzni a o možný zvrat v souboji s Keramikou,
zaplatil necelé tři tisíce. Většina nevydařených výroků mužů v pruhovaném
je ale zcela opomíjena a navíc bráněna záhadnou nedotknutelností. Škoda, že
trojice rozhodčích nechodí na tiskové konference po jednotlivých zápasech, aby
tam své výroky obhájila. Možná, že bychom se pak dočkali dalších zajímavých
„perliček“ do naší rubriky…
HB/id (8.1.03)
VŠECHNO
MÁ SVÉ MEZE
Dobří holubi se vracejí. Někteří jen na skok, jiní nastálo.
V útrobách T-mobile arény alias Sportovní haly se v roli diváků už
delší čas příležitostně objevují bývalí hráči Sparty jako Jiří Kročák nebo Leo
Gudas. Snad poprvé od okamžiku, kdy byl odvolán z funkce, se před utkáním
s Libercem procházel tunelem směrem ke střídačkám i nedávný trenér Václav
Sýkora, a dokonce zašel prohodit pár (těžko říct jakých) slov se svým nástupcem
Aloisem Hadamczikem. Tím ale výčet staronových tváří neskončil. Poprvé od
finále z loňského roku proti Vítkovicím oblékl sparťanský dres v rámci
extraligového klání Radek Bělohlav! „Zrodilo se to rychle, vůbec
jsem to neplánoval. Ale všechno má své meze a já se s ohledem na rodinu
rozhodl pro cestu domů,“ prozradil na konto předčasného návratu z hostování v ruské
lize, konkrétně v týmu Togliatti. „Po fyzické stránce nebyly
problémy, ale z psychického hlediska už se to nedalo vydržet. Jsem rád, že
jsem se vrátil do Sparty,“ pochvaloval si Bělohlav, který teprve zkoumá požadavky nového trenéra. „S
panem Hadamczikem jsem vlastně poprvé mluvil až ve chvíli, kdy jsme nastupovali
do letadla a putovali na Spenglerův pohár do Davosu. Myslím si, že očekává, že
budu předvádět svoji obvyklou hru. Nikdy jsem nebyl žádný střelec. Spíš jsem
užitečný při bránění a při oslabení. Mám pocit, že právě na tuto činnost se
mnou počítá především.“ V duelu s Libercem strávil Bělohlav na ledě spoustu času, a v
následujícím utkání ve Znojmě si po návratu do extraligy připsal i první bod za
asistenci. Zdá se, že přesun někdejších hráčů Vsetína do Sparty tím ale ještě
zdaleka nekončí. Cestu, na kterou se postupně vydali Kratěna, Broš, Zábranský,
Bělohlav, Tomajko a Srdínko, se pokusí při týdenním testování nastoupit i na
zámořském angažmá neúspěšný Martin Paroulek. A ve hře je i – teoreticky -
příchod Jiřího Dopity!
HB/ds (4.1.03)
O
HLAVU PŘIŠLI UŽ V PÁTEK
Třikrát už se na ledě potkala mužstva Sparty a Zlína. Ale
jen úvodní vzájemný duel z 1. kola extraligy přežili trenéři se zdravou
kůží. Po druhém utkání na jižní Moravě, které Zlín prohrál v prodloužení,
byla pro neutěšené výsledky odvolána domácí trenérská dvojice Stavjaňa – Přikryl.
A nedlouho po třetím střetnutí v Praze se situace opakovala. Tentokrát na
straně Sparty, a to přesto, že obhájce titulu poprvé po čtyřech utkáních
zvítězil a dokonce premiérově neinkasoval ani gól. O osudu tandemu Václav
Sýkora – Pavel Hynek se totiž rozhodlo už o dva dny dříve. Po historické prohře
Sparty doma s karlovarskou Energií. Ačkoliv se vedení klubu snažilo uvádět
média v opak (přesněji řečeno v omyl), nikdo už je nemohl udržet u
kormidla. „Probíhala složitá jednání s ohledem
na to, že jeden z majitelů Sparty je ze zámoří a podle smlouvy musí výměnu
trenérů odsouhlasit. Tak se stalo až v pondělí v časných ranních
hodinách po zvláštním telefonickém mítinku, a až do chvíle, kdy s novými
trenéry podepíšeme smlouvu, jsme o tom nechtěli hovořit veřejně,“ snažil se o omluvu člen
představenstva a ředitel klubu Luboš Koželuh. Jen o několik hodin dříve totiž
osobně ujišťoval tisk i televizi, že v nejbližších hodinách k žádné
změně na trenérském postu určitě
nedojde. Už v pátek hovořil v obdobném duchu sportovní ředitel
Miroslav Kuneš: „Za dva dny hrajeme další zápas, máme
nového zraněného hráče Brandu a budeme rádi, když poskládáme mužstvo.
V takové situaci by o změně trenérů bylo neslušné diskutovat…“
A přesto se tak stalo. „Nějaké
hlasy o tom, že by mohlo dojít k výměně trenérů se v zákulisí
objevily, ale nic bližšího o tom nevíme,“ řekl v neděli večer za celou kabinu obránce Pavel
Šrek. „Podobných výkonnostních propadů jsem za dobu, co působím ve Spartě zažil
několik. A také jsem byl svědkem, že změny, ať už hráčské nebo trenérské, se
mohou, ale také nemusí projevit pozitivně. Osobně se domnívám, že
s ohledem na problémy, jimiž jsme v posledních týdnech prošli, ať už
to byly povodně, které zcela narušily letní přípravu, nebo později zranění, by
mužstvo mělo dostat více času, aby prokázalo svoji sílu,“ nepřál si Šrek žádné zásahy
z vyšších míst. Marně. Říká se „chytrému napověz“ – když si totiž po oné
nešťastné prohře s karlovarskou Energií vzal na tiskové konferenci slovo
Luboš Koželuh a řekl následující větu, bylo skoro jisté, že propad Sparty na
osmou pozici extraligové tabulky odnesou co nevidět právě oba muži na
střídačce: „Trenéři měli dost času, aby
s mužstvem, který nehraje podle našeho očekávání, a je na pozici,
neodpovídající schopnostem hráčského kádru, něco udělali. Budeme se muset
zamyslet nad tím, jak zasáhnout a zda provedeme nějaké změny…“
Zhruba 16 hodin po vítězství
nad Zlínem, a 65 po tomto prohlášení, byli na oficiální tiskové konferenci představeni
trenérští „náhradníci“, kteří mají Spartu vyvést z krize. Alois Hadamczik
a Kamil Konečný! Nerozlučný tandem, jehož minulost však byla výlučně spjata se
severomoravským regionem. „V tom nevidím problém, Hráči mne nemusí
mít rádi, i když je pravda, že si s řadou Sparťanů tykáme. Důležité však
bude, aby na ledě odevzdali maximum a aby se hrálo k oboustranné
spokojenosti,“ řekl mimo jiné Hadamczik. V 16 hodin se poprvé převlékl
v trenérské kabině A-mužstva, kterou jen krátce předtím definitivně
opustili a vyklidili pánové Hynek a Sýkora, do sportovního oděvu. Zašněroval
tkaničky od bruslí, uchopil hokejku, tabulku na taktické poznámky a vyrazil na
zhruba 40 minutový trénink s novými svěřenci. „Chtěl bych toho s nimi tolik probrat, ale není čas,“ postěžoval si cestou zpátky
z ledu s upomínkou na skutečnost, že už druhý den odpoledne nastoupí
Sparta k nelehkému utkání v Českých Budějovicích. A hráči? Zpočátku
na nich byla znát velká nervozita, stejně tak bylo znát i enormní nasazení nic
neošidit a výrazně nepokazit. V kuloárech se totiž špitá o hráčských
výměnách, byť je zatím vedení klubu, stejně jako nový kouč, popírají. „Byl
to klasický první trénink pod novými trenéry, nikdo pořádně nevěděl, co od něj
očekávat,“ svěřil se Ondřej Kratěna a dodal: „Teď se převlékneme a pak
půjdou všechny pětky postupně na první velký osobní pohovor s panem
Hadamczikem…“
Jako poslední se vypravil do
kabiny obrovitý zadák Jaroslav Nedvěd. Musel totiž pořádně „rozchodit“ zbrusu
nové brusle, se kterými odjede na jih Čech. „Za tu trenérskou výměnu
pochopitelně můžeme hodně my, hráči, protože jsme trenéry nepodrželi a nehráli,
jak by se slušelo. Kolikrát jsme si v kabině před zápasem říkali, že musíme
hrát jinak, a nikdy se tak nestalo…“
Z útrob T-mobile arény
zaznívají slova, že hráče, kteří v létě z mužstva odešli (Chabada,
Hlinka, Bělohlav, nedošlo na dohodu se zkušeným obráncem Kučerou) se nepodařilo
nahradit. Že složení týmu není ideální – místo jedinců, vyznávajících agresivní
hokej, se vsadilo na technické, ale postavou nevysoké hráče. „Jenže
i malý hráč může hrát agresivní hokej,“ tvrdí významně sportovní manažer Miroslav Kuneš. Co
z toho vyplývá za ponaučení? Pokud se současný kádr, konkrétně každý jeho
člen, nebude pod novým a náročným trenérem Aloisem Hadamczikem snažit, bude si
balit hokejové nádobíčko. Trenéři Sýkora s Hynkem si ho už zabalili a
odvezli domů…
HB/div (2.12.02)
JAKO
ZA SOCIALISMU
Mistr to má složité. Nejen
zranění, ale také převážně kulturní akce, nasmlouvané do T-mobile arény určují
jeho aktuální osud. Věrní fanoušci proto prakticky na celý měsíc mohli
zapomenout, že by se přišli podívat na nějaké domácí utkání. Místo toho Sparta
objížděla republiku, a ve dnech, kdy se extraliga nehrála, zase putovala po
Praze. Malá tréninková hala na pražském Výstavišti je totiž stále mimo provoz,
ve „Sportovní hale“ se střídají zpěváci třeba s motokrosovými jezdci, a
hokejisté museli na trénink do dočasného vyhnanství. Poslední dobou do haly
„Kučerovců“, do Letňan.
„Není
to žádná legrace, takhle jsme naposledy cestovali před osmnácti lety, když ve
Sportovní hale probíhala velká rekonstrukce před mistrovstvím světa. Ligová
utkání jsme hráli v Edenu, ale na trénink se jezdilo třeba do Neratovic
nebo do Kralup nad Vltavou, na tehdy ještě nezastřešený zimní stadión,“ vzpomíná na sparťanské putování
v dobách socialismu vedoucí mužstva Jaroslav Velechovský. Obdobné vzpomínky má
i sportovní manažer a bývalý obránce tohoto pražského klubu Miroslav Kuneš. „Až
do roku 1978, kdy byla malá hala na Výstavišti vybudována, se hodně trénovalo
ve Velkých Popovicích. Je to smůla, a nejen pro nás. Nesmíme zapomenout, že
v potížích není jen extraligový tým, ale všechna mládežnická mužstva. My
dojíždíme do Letňan. To je blízko, ale nevýhodou jsou malé rozměry kluziště.
Hokejisté jsou ale profesionálové a musí se s tím vyrovnat,“ říká Kuneš.
Tréninkové přejezdy, které
začaly už během léta, po povodních, na zimáku Hvězdy, však mají jednu specifickou
„výhodu“. I současní hráči Sparty budou mít v padesáti na co vzpomínat…
HB/id (19.11.02)
„TAK
KOPNI DO TÝ BEDNY…“
„Ať panstvo nečeká…“ Kdo by ale čekal a na co? Bylo dobojováno. Sparťanská generalita žhavila
v řídnoucích ochozech mobilní telefony, aby se svěřila se smutnou novinou,
že obhájce titulu prohrál s rivalem ze Slavie na jeho ledě 3:2. Hráči
splachovali ve sprše pot i zklamání, sportovní manažer Miroslav Kuneš společně
s hlavním skautem Jaromírem Látalem rozebírali rozhodující momenty
prohraného utkání těsně před kabinou, a vedle stojící asistent trenéra Pavel
Hynek, který se chystal na tiskovou konferenci, si vylil zlost kopancem do
plechové konstrukce kukaně brankového rozhodčího.
„Kdo by
nechtěl vyhrát??? To bychom sem vůbec nemuseli jezdit, pokud bychom nechtěli
vyhrát!“ zareagoval na novinářský dotaz extrémně rozladěný Petr Bříza. Víceméně sám
pro sebe zamumlal cosi „pod vousy“ na další otázku, zda gól, který dostal od
juniora Dlouhého mezi nohy, byl laciný. Ano, byla to chyba, přiznal otráveně.
Klasické „jesličky“, čili gólovou střelu, co projde mezi brankářskými betony,
přetrpěl v utkání hned dvakrát. Možná i proto zaskočil reportéra České
televize Michala Dusíka striktním prohlášením, že do kamery neřekne ani slovo.
Ale co… Každý má právo na špatný den a špatnou náladu. I Petr Bříza, ne? I když
profesionální nadhled se dokazuje jinak. Jenže: „Bylo to pro nás důležité
utkání. Šlo o tři body, o vzájemné pořadí v tabulce, o pražské derby,“ zadrmolil na závěr jindy
mnohem výřečnější Bříza.
S jeho názorem ale ne tak
docela souhlasil další ze „zklamaných“, Patrik Martinec. „Já
si myslím, že s ohledem na letošní model play off, kdy se každá série
hraje na čtyři vítězná utkání, tím pádem třeba až sedm zápasů, se snižuje
výhoda domácího prostředí, a je skoro jedno, z jakého místa do čtvrtfinále
budeme nastupovat. Porážka nás ale pochopitelně mrzí,“ posteskl si Martinec. „Bylo
znát, že Roman Málek je dost nejistý, zejména na první střele, a je to naše
chyba, že jsme z toho nedokázali vytěžit více,“ doplnil autor druhé sparťanské
branky Petr Havelka. Autor té první, obránce Pavel Šrek, po sporném zásahu „ramenem-loktem“
do tváře domácího Krátošky zápas nedohrál, a závěrečné sekundy zápasu už
sledoval v civilu po boku zraněné dvojice Kratěna – Nedvěd…
HB/id (3.11.02)