Copyright
by HB…
A TÁTA
TO NEVIDĚL NOVÉ!!!
V utkání s Vítkovicemi výrazně
zazářil, už podruhé v této sezóně, teprve sedmnáctiletý Jakub Šindel, syn bývalého
brankáře Vítkovic, Jihlavy, Sparty a pochopitelně reprezentace, Jaromíra „Česti“
Šindela. Nejdříve se mu podařil duel s Zlínem, ve kterém dal dvě branky a u
jedné asistoval. Tentokrát si během 14 minut připsal v krátké extraligové
kariéře první hattrick, což se mu navíc podařilo i jako nejmladšímu hráči v
dějinách samostatné české soutěže. „Doufám,
že se mi bude dobře usínat. Je to krásný zážitek, co přetrvá až do konce života,“ řekl šťastný střelec, který přinutil novou a dočasnou posilu
soupeře, brankáře Pince, aby se po jeho třetím a poněkud ušmudlaném gólu nechal
za stavu 4:0 pro Spartu vystřídat. „No,
měl jsem štěstí, asi mi to tam nahoře někdo přál, ovšem i takový ´pašerák´ se
počítá...“
Šindel junior ač nerad počítal
s tím, že ho čeká přesun peněz z peněženky do klubové kasičky. Inu, patří
to ke koloritu jeho profese, a proto povinnost akceptuje. Pokud ho něco mrzelo
doopravdy, tak skutečnost, že premiérový hattrick neviděl táta. „Poprvé nebyl na mém utkání, protože odjel
na Moravu. Ale věřím, že mne po návratu domů pochválí. Je to skvělá věc, mít
doma tátu, bývalého brankáře, protože mi pravidelně radí, jak na současné gólmany,
kam střílet a podobně,“ prozradil Jakub něco z
rodinné kuchyně. A jen se pousmál nad kuriozní kulisou svého velkého dne. Táta
Jaromír začínal kariéru v oddílových barvách Vítkovic a před více jak dvaceti
lety jim pomohl vybojovat poslední mistrovský titul. A právě tomuto soupeři dal
mladý Šindel tři góly! „Možná
to osud chtěl, ale spíš je to náhoda. Protože se to mohlo stát jindy a proti zcela
jinému mužstvu.“
Šťastný střelec si je dobře
vědom, že gólovým hodům napomohla především tragická marodka ve sparťanské
kabině, kde prakticky chybí tři kompletní útoky! „Říká se, že všechno špatné je pro něco
dobré. Díky zraněním spoluhráčů jsem se dostal do základního kádru. Jinak jsem
nepočítal s tím, že bych se tak rychle prosadil.“ Jakub Šindel rovněž přiznává, že na sobě musí hodně pracovat. „Když se po mně chce, abych hrál defenzivně,
cítím se svázaný, a není to ono. Přitom ale vím, že musím být komplexní hráč, nesmím
si dovolit výkyvy ve výkonnosti, a to se mi zatím bohužel nedaří. Jednou se mi
zápas povede, podruhé vůbec ne. Ale jsem nováček, tak zase po mně nechtějte zázraky!“
A jak to bude s památečním
pukem? Když dal třetí branku, ze samé radosti na něj zapomněl. „Ale spoluhráč z obrany Petr Buzek ho pohotově
sebral a přivezl mi ho na střídačku. Teď už ho neztratím. Naopak, vystavím si
ho na poličku hned vedle jiného, kterým jsem dal svůj vůbec první extraligový
gól!“
HB/ds (17.11.03)
MEDVĚDI
A JEŽCI V LAZARETU
Otázka jako do „Milionáře“.
Jestlipak víte, která hokejová města, byť prvoligová, mají v městském
znaku medvěda a ježka? Ne? Bodlináč patří do Jihlavy a medvěd, ten se dostal i
do názvu samotného oddílu z Berouna. A co mají tyto kluby společného se
Spartou? Zdánlivě nic, v neděli 26. října 2003 však ochotu uvolnit shodně
po dvojici hráčů na střídavý start (hostování) do děsivou marodkou zužované
kabiny v pražských Holešovicích. O den dříve přišli trenéři Hadamczik a
Konečný – paradoxně vždy po ostrých zákrocích vsetínského kapitána Josefa
Štrauba – o Broše, Tomajka a Tona! A na dlouhou dobu. Navíc se ozvalo nedoléčené
zranění u obránce Richtera, a tak najednou nevěděli, koho napsat na soupisku.
Vždyť v nekonečně se vlekoucí rekonvalescenci pobývají také Šrek, Libor
Procházka, Ujčík, Havelka a Paroulek. Sečteno – podtrženo, Sparta postrádá dva
kompletní útoky, a hráče, na nichž chtěla postavit celou sezónu! A kdo zaujal
jejich místa? Roman Hlouch s Oldřichem Bakusem z jihlavské Dukly (ve
třetím útoku jim asistoval postavou nevysoký Vondráček), a Václav Eiselt, který
už v letošní sezóně stačil vypomoci i svému poslednímu extraligovému
zaměstnavateli z Plzně. Ten se v dresu Sparty (proti Jihočechům se domácí oblékli po vzoru módy NHL do černých barev,
běžně používaných na ledě soupeře) objevil po 4 letech. Jeho mladý
spoluhráč z první ligy a zároveň syn starosty Berouna, Jan Besser, celý
zápas, v němž Sparta vydřela vítězství 3:2, proseděl na lavici náhradníků.
Eiselt pak v poslední minutě při hře Českých Budějovic bez brankáře
z těsné blízkosti trefil jen tyč opuštěné klece a přišel o možnost zapsat
se do listiny střelců…
To ale nebyly jediné zajímavé
tváře, které se objevily ve sparťanské kabině nebo v její těsné blízkosti.
Na „místo činu“ se vrátil jako nenadálý host v civilu loňský náhradník
Petra Břízy v brance Sparty, nyní na slovenském angažmá, Petr Přikryl.
Náladu měl všelijakou. „Je to legrační. Zatím jsem ze 14 možných
zápasů odchytal jen dva, více šancí jsem nedostal, a to přesto, že ani
v jednom ze zmíněných duelů jsem nedostal branku!“ řekl trochu smutně a kysele.
Inu, boj o místo v kleci Trenčína, které až donedávna držel Igor Murín
(nyní ve službách Zlína), není jednoduchý. Ale Petr Přikryl slíbil, že se o
post „jedničky“ ještě popere, než začne s definitivní platností pomýšlet
na odchod někam jinam. „Když vidím, co se tady na Spartě děje,
kolik je zase zraněných hráčů, tak je mi jich docela líto. Ale myslím, že
některým úrazům by se dalo částečně předejít, pokud by tady fungovalo to, co
máme na Slovensku. V Trenčíně chodíme pravidelně na odběr krve, na další
speciální vyšetření, kde lékaři pravidelně kontrolují naši kondici resp. únavu,
a doporučují případný klid a léčbu. Neříkám, že by se tím dalo předejít každému
zranění, ale je to lepší, než když o skrytých problémech nevíte vůbec nic,“ řekl Petr Přikryl. Na
otázku, jestli si v T-mobile aréně nepřipadá jako „cizinec“, se zasmál. „No,
je pravda, že se to v kabině hodně změnilo, ale ještě pár kluků snad znám.
Třeba obránce Hanzlíka, se kterým jsem mluvil po telefonu před zápasem, a on
žertoval, že dnes snad bude muset s ohledem na marodku nastoupit v útoku.
Ale je pravda, že už nejsem místní… Vždyť mne ani nechtěli pustit s autem
na parkoviště!“
HB/div (26.10.03)
NEŠŤASTNÝ
ŠŤASTNÝ OTEC
V kabině hostujícího
týmu, která už na kladenském zimním stadiónu není na stejné straně jako ta
domácí (jako v minulosti), ale v útrobách haly za trestnými lavicemi,
bylo až podezřele ticho. Hráči se otráveně trousili pod sprchy a pak
s bagáží do autobusu. „Jo, zapomněli jsme v Praze
magnetofon, nehraje žádná hudba, tak proto je tady takový klid,“ žertoval jako vždy masér
Pavel Křížek, tentokrát osamocený šprýmař. Do pootevřených dveří a na obnažené
hráče Sparty nesměle pokukoval trochu „zvláštní“ hokejový fanoušek, určitě
z Kladna, který v ruce mačkal propisku a jednu jedinou kartičku.
S portrétem Jana Tomajka. „Mohl byste mi říct, jak se jmenujete?“ vyhrkl na prvního Sparťana,
který vylezl ven. „Šindel,“ odvětil syn slavného otce.
Chlapec jen zamrkal a nic. „Můžeš mi říct, jak se jmenuješ?“ hlesl po dalším. „Míka,“ dostalo se mu odpovědi. A do
třetice stejný scénář. Z kabiny právě odcházel mladší z hokejového
rodu Vrbatů, David, očividně ve špatné náladě. Podíval se bleskově na obrázek a
vyštěkl: „No, tak Tomajko se určitě nejmenuji…“
Rozporuplnou náladu měl i Jan
Srdínko. Zkušený bek, dlouho sbírající mistrovské tituly už ve Vsetíně, a pak jeden
na Spartě, byl totiž na ledě vždy ve chvíli, kdy Kladno dávalo své góly na
cestě za překvapivým, ale zaslouženým vítězstvím 3:0. Jeden na konci první a
dva na začátku druhé třetiny. Pokaždé se k tomu „Srdce“ přimotal a cestě
puku do Břízovy sítě nezabránil. „Máme vyrovnané mužstvo,
nemůžeme se vymlouvat na to, že nám stále někdo chybí. Prohráli jsme si to sami
vlastními chybami,“ řekl rezolutně. „Já sám jsem se přitom cítil fyzicky
velmi dobře, vůbec mne nepoznamenala zvýšená zátěž, protože během zápasu
odstoupil i ne zcela zdravý Libor Procházka. Spíš mne jako celý tým psychicky
srážely naše chyby, které soupeř trestal.“ Těžko říct, co všechno se honilo Srdínkovi hlavou během
zápasu, a i po něm. O den dříve totiž zažil velkou a radostnou událost. „Narodil
se mi už druhý syn, dali jsme mu s manželkou jméno Adam. No, škoda, že se
to nepodařilo oslavit dobrým výsledkem tady na Kladně,“ řekl se smutným úsměvem.
Připustil, že přetížené obraně Sparty, ve které teď naskakují do hry i méně
zkušení junioři, by prospělo angažování Petra Buzka. „Určitě
by byl přínosem,“ myslí si Srdínko. A co na to Luboš Koželuh, ředitel klubu? „Uvidíme
za dva dny, zatím jednáme a je to otevřená záležitost.“ Příchod nelehkými ranami
osudu těžce zkoušeného Petra Buzka, zadáka se zkušenostmi z NHL i
reprezentace, tak zůstává nejasný. Se Spartou však stále trénuje.
HB/ds (19.10.03)
HOSTÉ
Z JINÉ PLANETY
Ano, přesně tak si musela na
utkání 13. kola připadat většina z málo početné skupiny návštěvníků v holešovické
T-mobile aréně. Jako hosté z jiné planety. Stačil letmý pohled na soupisku
domácího mužstva před utkáním se Znojmem, v němž figurovala hned u sedmi
hráčů (!) poznámka „J“, čili junior. „Konečně trenér, který se
nebojí postavit do hry mladé kluky,“ nechal se slyšet jeden z fandů v internetové
diskusi na adresu trenéra Aloise Hadamczika. Pravda je ale poněkud jiná. Spartě
scházeli ze zdravotních důvodů obránci Richter a Šrek, a útočníci Ujčík,
Havelka, Šimíček či Paroulek. „A to ještě Kratěna nastoupil se
sebezapřením s poraněným kotníkem, stejně tak nebyl zcela v pořádku
další ze zadáků Hanzlík,“ upozornil druhý z trenérů Kamil Konečný. „Zaslouží
si naši pochvalu a uznání,“ dodal směrem k nedoléčeným marodům i celému týmu, jemuž se
v poslední třetině podařilo otočit nepříznivý vývoj zápasu. A kdo že to
vlastně figuroval mezi zmíněnou skupinkou juniorů? Náhradní gólman Tomáš
Pöpperle, obránci Radek Míka a Jaroslav Mrázek, a pak útočníci Jakub Šindel, Roman
Vondráček, Michal Dragoun a Karel Hromas. Méně informovaným návštěvníkům
někdejší Sportovní haly přitom ještě stále mnoho neříkají ani jména
„odrostlejších“ nových tváří v kádru Sparty jako Jaroslav Kasík, Jiří
Jakeš či David Vrbata.
Inu, přebudování kádru bylo
vskutku razantní, a nutno dodat, že někdejší dlouholeté opory by se
v dnešní T-mobile aréně možná ztratily! Chodby v okolí šaten jsou
přebudované, v průchodu kolem rolby byla položena nová gumová podlaha, a
kromě mladičkých a ambiciózních pořadatelů Vás do něj nepustí ani mohutné
zábradlí s cedulí, na níž je napsáno, že vstup je zakázán každému, kdo
nemá brusle. Manželky, známí resp. novináři tak musí na svá místa těsně za
oběma střídačkami obcházet novými a mnohem delšími cestami. A to na některé zástupce
médií čeká překvapení hned u hlavního vchodu pro hráče. Lépe řečeno u druhých
vnitřních dveří, kde další z hošíků-pořadatelů odesílají fotografy a členy
televizních štábů pro oranžové vestičky. „Bez nich Vás dovnitř
nepustíme, skočte si ti vyřídit na obchodní oddělení,“ říkají přísně a bezmyšlenkovitě.
Inu, fotografové jsou podobným způsobem označeni na velkých akcích, nejen
sportovních, prakticky všude ve světě, to ano, i když v českých poměrech,
na řadovém utkání extraligy, a ještě v hale, kde se 3000 nejvěrnějších
diváků ztrácí v prořídlém hledišti, je jejich zavedení trochu komické -
ale požadovat, aby se do směšné vestičky oblékl i redaktor, který sedí
v televizní nebo rozhlasové místnosti, tak to je blbost. J Jak už bylo řečeno – občas
si člověk připadá v T-m-A jako host z jiné planety…
HB/id (15.10.03)
HAVLÁTOVY
„PŘÁTELÁČKY“ JAKO VZOR?
Úvod každé sezóny je pro
fanoušky hodně napínavý. Nezajímá je pouze to, jak se jejich oblíbený tým
odpíchne za co nejvyššími bodovými zisky, ale vždy také pečlivě studují soupisku,
kdo odešel a kdo přišel jako posila. A právě v prvních kolech během září
je tento průzkum o to pikantnější, že mezi dočasnými posilami figurují hráči,
kteří sice už na českou extraligu „zanevřeli“, ale protože se nedohodli na nové
smlouvě se současným zaměstnavatelem v zámoří, „trucují“ v Čechách i
na Moravě, a zpestřují svými výkony alespoň malou chvíli i extraligová utkání.
Vzpomeňme například na loňské akvizice v Litvínově, Ručínského a Šlégra…
Zřejmě největší rybu
v tomto ohledu ulovila letos těsně před startem soutěže pražská Sparta. „Je
to takový malý dárek pro fanoušky,“ nechal se slyšet trenér Alois Hadamczik, jemuž právě
zarytí fandové zazlívají, že nechal odejít srdcaře Žemličku či Zelenku, a
doplnil tým dle svého gusta, především hokejisty z Moravy. „Na
takovou Spartu Vám chodit nebudeme,“ tvrdili v internetových diskuzích. To by ale byla
chyba, kdyby si nechali ujít šanci vidět na vlastní oči skvělou individuální
hru Martina Havláta!
Mladý útočník, který už má ale
ve sbírce zlato z MS 2000 v Rusku, a který startoval i před rokem na
olympijských hrách v Salt Lake City, stále čeká, jak dopadne vyjednávání
se Senátory z Ottawy. Příslušnost k tomuto klubu ovšem i nadále
stvrzuje černočervenými rukavicemi v barvách Senators. „Nevím,
kdy se to vyřeší. Může to být zítra a nebo až na konci září, těsně před startem
NHL. Já už ale potřebuji hrát, potřebuji nějaké ty přáteláčky, abych se dostal
do formy, a když se mi ozvala Sparta, tak jsem na její nabídku kývnul. Pan
Hadamczik mi totiž v úvodu mé kariéry v Třinci hodně pomohl, takže
jsem mu to chtěl trochu vrátit,“ řekl Havlát na jednom z prvních tréninků počátkem minulého
týdne. „Nemůžu jen trénovat. Potřebuji ty přáteláky, a myslím, že
v extralize bude dobré tempo,“ dodal vzápětí. Nu, pro někoho může být extraliga
v porovnání s NHL opravdu jen dobrou „přípravou“… J
Při obnovené extraligové
premiéře v Karlových Varech pak Havlát neskrýval velký hlad po nějakém tom
gólu. Pořád číhal na modré, dostal se do několika úniků, ale vždy tísněn obránci
Energie. S těmi si ještě výtečnou technikou a krytím puku dokázal poradit,
ale na přesné zakončení už nebyl čas. „Hlavně že se vyhrálo. Ke
konci zápasu jsem toho měl dost, nejsem zvyklý hrát na tři útoky,“ řekl po zápase, v němž
mu karlovarští diváci překvapivě, vlažně, ale zcela po právu, několikrát
zaplácali rukama za jeho oku lahodící kousky. Gólu se Havlát dočkal až
v následujícím utkání doma proti Kladnu. A v nepovedeném duelu proti
Vsetínu, v němž Sparta sice vyhrála 1:0, ale předvedla tragický výkon, to
byl on, kdo jediný potěšil prořídlé ochozy. I když stále hrál „přípravný zápas“
před NHL, pořád s větší chutí a zaujetím než jeho dočasní spoluhráči, pro
které to však byla ostrá bitva o body. A proč jen dočasní? Havlát počítá
s tím, že se na smlouvě s Ottawou určitě dohodne. A za rok? Pokud
bude stávka v NHL? „To nedokážu odhadnout. Jsou lidé, kteří
nás připravují na to, že stávka nebude trvat chvíli. Straší, že může trvat i
dvě sezóny! V tom případě bych si asi opravdu zase zahrál
v extralize,“ nekonkretizuje budoucnost sympatický útočník. Také jeho osudový trenér
Hadamczik se nechce dívat dopředu. „Teď nás zajímá současnost.
Jestli se tu Havlát zase objeví i za rok, pokud bude v NHL výluka? Nevím.
Sparta by se však určitě nebránila, aby se v takové situaci objevili
v jejích barvách nejlepší hráči, které za poslední roky vychovala nebo
které měla na soupisce. Výborný, Hlaváč, Hnilička či Chabada…“
HB/div (17.9.03)
PERLIČKY Z KABINY:
Copyright
by HB…
Další
sparťanské perličky z března a dubna 2003!
Další
ptáček vyletěl z hnízda – Rozhodl zápas a hned myslel na daně
Perličky
z listopadu 2002 až ledna 2003
V čase 13:13 –
Šimíčkovy psí problémy – Ukaž mi ty zuby! – Všechno má své meze – O hlavu
přišli už v pátek – Jako za socialismu –
„Tak kopni do tý bedny…“
Sparťanské
perličky z období září - říjen 2002 ZDE!
Trable s
Tribbly – Jako na pohřbu! – „K+B+N“plus další „B“? – Neštěstí nechodí po lidech
– „Kajanek“ byl u toho – Hladoví jako vlci – S dírou v obličeji!
Sparťanské perličky z dubna 2002!
Tank před halou! – Když hřeje zlatá medaile – Místo šampusu
se „chladily“ dresy – Kdo se směje naposledy - Vypečený dárek
Další sparťanské perličky z listopadu 2001 až března 2002!
Posily
na draka – Vlasy v barvě medaile – Řečičky soupeře neporazí – Repete
v play off? – Žemlička už se ovládá – Mají strach ze Slavie? – Místo
korbelu přeražený nos – Hamr se necítil ve své kůži
Sparťanské
perličky ze září a října 2001 čtěte ZDE!
Zelenka jako
trhací kalendář – Zuby přijdou na řadu před Štědrým večerem – Utahaní a
zmrzačení – Poslal rozhodčího za fotografem